Několik méně známých zoologických termínů

Eva Havlová

[Články]

(pdf)

-

Jde vesměs o názvy cizokrajných zvířat vytvořené nebo přejaté přírodopisci.

Ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis) je poloopice žijící na Madagaskaru. Presl[1] ji nazval palcucha; má totiž „palec vzdálený [26]s nehtem štítovitým“,[2] a i ostatní prsty, zejména ukazováček, jsou protáhlé a zakončené ostrým drápkem, jímž proklepává kůru stromů a na nějž napichuje larvy. Stejnou motivaci má i ksukol, asi slovní výtvor Ant. Friče:[3] podobně jako hranol od hrana nebo hrbol od hrb je odvozen od ksuk ‚palec‘ (tak Jungmann), spec. „niterní prst dvojčlánečný a větší ostatních trojčlánečných“ (Presl Ssav. 64 při výčtu částí nohou u savců); ksuk je přejaté z pol. ksiuk ‚palec‘. Poláci, pro které palec je označení pro každý prst, potřebovali nový, speciální název pro palec a pro ten vyšli ze situace křtu: křtí se palcem namočeným ve svěceném oleji, a proto začali palci říkat krzciuk, též kszciuk, ściuk, ciuk aj.[4]; dnešní spisovná forma je kciuk, ale Linde má ksiuk, a tato forma byla nepříliš vhodně převzata do češtiny; naštěstí se neujala.

Oliheň obecná (Loligo vulgaris) a oliheň malá (Sepiola Rondeleti) patří k hlavonožcům a loví se, zejména oliheň obecná, pro potravu i jako návnada na hodnotnější úlovky. Frič se zřejmě za své cesty po Dalmácii seznámil se srbocharvátským názvem tohoto měkkýše a převzal jej do češtiny.[3] Sch. oliganj, gen. -gnja je mask.; č. oliheň je femininum, snad proto, že většina slov na -eň, a také většina názvů měkkýšů jsou feminina. Sch. oliganj, (u)liganj, oligna, (u)ligna, olig, ligunj aj., sln. líganj téhož významu (t. v.) pochází z ital. lolligine t. v. a to je pokračováním lat. lolligo t. v., nejasného původu. Tvary oliganj, liganj vysvětlíme tím, že počáteční písmeno l-, resp. lo-, bylo mylně chápáno jako italský člen.[5]

Šášeň[6] lodní (Teredo navalis) patří mezi měkkýše; je to vážný škůdce, neboť navrtává lodě a dřevěné vodní stavby. Název přejal Presl[7] z rus. dial. šášeń, gen. -šnja mask. Teredo, ale i jiní živočichové, [27]zejm. škodliví červi[8]: červotoči, červi v rybách, ve včelích plástvích aj.; škodlivé červy označují i formy šášel, šášal m., šášala f.; ukr. šášeľ znamená ojediněle též ‚Teredo‘, ale obvykle ‚červotoč‘; to i šášlyk, kdežto šašlák je jiný škodlivý červ, nosatec; bělorus. dial. šášaľ m. ‚červotoč‘, šašólka t. v.[9] Vasmer[10] má tato slova za etymologicky nejasná; tak už před ním Preobraženskij[10], i když ten nadhazuje jako nejistou domněnku, že by mohlo jít o slovo zvukomalebné. Pravděpodobný se zdá být názor, který zastává Dal’ ve svém ruském slovníku, že totiž šašel, šašeň souvisí s rus. dial. šašít’, šáškat’sja ‚hemžit se‘ též ‚hrabat se, babrat, piplat se v čem‘. Toto sloveso, v etymologické literatuře dosud neuváděné, je rovněž temné, i když onomatopoický původ je dobře možný. Jen jako velmi nejisté příbuzenstvo bychom k němu mohli připojit č. dial. pošašit, vyšašit něco ‚udělat něco s velkou námahou, ale chatrným výsledkem‘, jež má Machek za nejasné, a sch. šášoljiti „allerhand basteln“, rovněž dosud bez výkladu.

Je-li správný předpokládaný sémantický vývoj ‚piplat, babrat se s čím‘ < ‚hrabat se v čem, hemžit se v čem‘ < ‚*působit šelest‘, mohli bychom sem přiřadit i star. pol. szaszorem (hrnout se, padat apod.) ‚se šumem, hlukem, valnou hromadou‘. Brückner ve svém etymologickém slovníku pro ně sice vychází z pol. szaszor ‚orel (jako heraldický znak i dětská hra)‘ s motivací ‚letět jako orel‘, ale není vyloučeno, že máme dvojí szaszor: 1° ‚orel‘, přejaté z maď. sas t. v., 2° ‚hemžení‘ (Mrongowiusz překládá szaszor „Getümmel“ a szaszorować „schwärmen“); k 2° přiřadíme i kašub. šašor, ‚šelest, šustot (z hemžení)‘: mëšë rob’ǫšašor.

U českého přejatého šášeň došlo k podobné změně rodu jako u oliheň[11]. Kvantita prvního a v pramenech minulého století kolísá (převládá tvar šašeň), nakonec Příruční slovník ustálil á, které má už Jungmann.

[28]Vychuchol povolžský (Desmana moschata) je hlodavec blízký krtku a ondatře; jako ona též vydává pižmový zápach[12] a pěstuje se pro hodnotnou kožešinu. Je to opět Preslovo přejetí z ruštiny. V Kroku 1, 2, s. 79 nazývá toto zvířátko vychuchol, ale ve svém Ssavectvu s. 189 udává jako termín chochul moskevský[13] a vedle něho vychochul (chybou tisku?). Ruský spisovný termín je vychuchol f. (též m.), dial. je i chochúlja f.; ukr. termín je chochúlja, dial. i chochúl’ (podle Želechovského mask.), bělorus. chachúlja f. i výchuchal’ m. Kolísání v názvosloví se přeneslo i do češtiny, ale převládlo vychuchol, jež se prosazuje i v dalších jazycích[14].

Etymologie východoslovanských slov není jasná, už proto, že nevíme, který tvar je původnější. Spojení s chuchati ‚vydechovat‘ se opírá o velmi pravděpodobnou motivaci podle pižmového zápachu, není však vyloučeno, že jde o lidovou etymologii. Novikovová[14] má vychuchoľ za přejaté, ale prameny přejetí, které uvádí, jsou sémanticky příliš vzdálené.

---

[1] J. S. Presl, Navržení soustavy živočichů…, Krok. Veřejný časopis všenaučný pro vzdělance národu Česko-slovanského 1, částka 2, Praha 1823, s. 77.

[2] J. S. Presl, Ssavectvo, Praha 1834, s. 159.

[3] A. Frič, Přírodopis živočišstva pro vyšší gymnasiální a reální školy, Praha 1875.

[4] Viz F. Sławski, Słownik etymologiczny języka polskiego, Kraków 1952n., 2, s. 123, aj.

[3] A. Frič, Přírodopis živočišstva pro vyšší gymnasiální a reální školy, Praha 1875.

[5] Viz P. Skok, Etimologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika 2, Zagreb 1972, s. 294; Skok však, jako i jiné sch. prameny, mylně pokládá Loligo za rybu. Ryba olig, oliga ‚gavún páskový, Atherina hepsetus‘ sem nepatří.

[6] Od roku 1954, kdy vyšla Soustava a jména živočichů, od J. Kratochvíla — E. Bartoše a kol., se v zoologické literatuře uvádí sášeň a sášeňovití, i když tyto tvary kritizoval hned v roce 1956 V. Šmilauer, Nové české zoologické názvosloví, NŘ 39, s. 92, s poukazem na Preslovo přejetí z rus. šašen’. Příčinou mylného psaní je snad tisková chyba ve Fričově Přírodopisu, kde se na s. 225 objevuje sašeň, ale na s. 224 u obrázku Tereda je správně uvedeno šašeň.

[7] J. S. Presl, Navržení soustavy živočichů… Krok 2, č. 1, Praha 1824, s. 127n.

[8] Na vztah k červům ukazuje i rus. spisovný termín pro Teredo korabel’nyj červ’, srov. i angl. ship worm t. v. (Grzimeks Tierleben, Zürich 1970, index).

[9] Přeneseně též o dětech s náramnou chutí k jídlu; srov. maď. sáska ‚kobylka, saranče‘ i ‚žrout‘. (Slk., sch., sln. a ukr. dial. šáška je ovšem přejetí z maď.; maď. sáska samo je však nejasné. A magyar nyelv történeti-etimológiai szótára 3, Budapest 1976, s. 498 uvažuje o onomatopoickém původu; snad je tedy sáska se šašolka apod. přinejmenším elementárně příbuzné.)

[10] M. Vasmer, Russisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg 1953—1966; A. G. Preobraženskij, Etimologičeskij slovar’ russkogo jazyka, Moskva 1958 (přetisk). S názorem A. G. Preobraženského souhlasí také T. Z. Orłośová v knize Zapożyczenia slowiańskie w czeskiej terminologii botanicznej…, Kraków 1972, s. 137.

[10] M. Vasmer, Russisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg 1953—1966; A. G. Preobraženskij, Etimologičeskij slovar’ russkogo jazyka, Moskva 1958 (přetisk). S názorem A. G. Preobraženského souhlasí také T. Z. Orłośová v knize Zapożyczenia slowiańskie w czeskiej terminologii botanicznej…, Kraków 1972, s. 137.

[11] Ojediněle i mask., např. V. Holan, Záhřmotí, Praha 1940, s. 73 uvádí pl. šášeni (z lexik. archívu ÚJČ v Praze).

[12] Ojediněle znamená vychuchol (v obrozenecké literatuře) přímo ‚pižmo‘, viz Vetešník, Krok 2, č. 3, Praha 1828, s. 422 (z lexik. archívu ÚJČ v Praze).

[13] Tento termín se uvádí i v nové přírodopisné literatuře, má jej např. J. Janda, Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší 2, Praha 1914, s. 45 a také O. Štěpánek — J. Mařan — J. Obenberger — F. Prantl, Přírodopis živočišstva 3, Praha 1956, s. 47 mu dávají přednost před vychuchol. Za tyto i další údaje děkuji ing. Janu Zejdovi, CSc., z Ústavu pro výzkum obratlovců v Brně. — Rovněž Příruční slovník zná jen chochul.

[14] Der grosse Brockhaus 2, Wiesbaden 1953, s. 138 uvádí jako něm. název vedle Desman i Wychuchol; I. Novikovová, Die Namen der Nagetiere im Ostslavischen, Berlin 1959, s. 24 zná i sch. vihuhalj m.; do sch. je asi uvedl N. Divac, Zoologia… II, Beograd 1938.

[14] Der grosse Brockhaus 2, Wiesbaden 1953, s. 138 uvádí jako něm. název vedle Desman i Wychuchol; I. Novikovová, Die Namen der Nagetiere im Ostslavischen, Berlin 1959, s. 24 zná i sch. vihuhalj m.; do sch. je asi uvedl N. Divac, Zoologia… II, Beograd 1938.

Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 1, s. 25-28

Předchozí Emil Dvořák: Rozhlasové zprávy z hlediska jazykové kultury

Následující Jaroslav Kuchař: Doplněk k článku v Naší řeči