Nad dílem Františka Svěráka

Jan Chloupek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Devátého listopadu 1976 zemřel významný představitel naší dialektologie prof. dr. František Svěrák, dlouholetý vedoucí katedry filologie a proděkan pedagogické fakulty v Brně, autor četných vědeckých publikací a učebnic českého jazyka, svědomitý funkcionář stranický i odborářský.

František Svěrák se narodil dne 8. února 1906 ve Lhotě Rapotině, v nynějším okrese Blansko. Po studiu češtiny a francouzštiny na filozofické fakultě v Brně, kde jeho učiteli byli mj. F. Trávníček, B. Havránek, S. Souček, A. Novák, K. Titz, působil na středních školách. V roce 1948 se habilitoval pro český a slovenský jazyk a od 1. října téhož roku byl jmenován profesorem českého a slovenského jazyka na pedagogické fakultě v Brně. Zevrubný soupis Svěrákových prací podává ve sborníku pedagogické fakulty UJEP L. Čermák, Svěrákovo dílo zde zasvěceně hodnotí F. Cuřín.[1]

František Svěrák jako by celým svým pedagogickým dílem splácel dluh zemi, která jej zrodila. F. Cuřín postřehl, že se Svěrákova dialektologická práce váže k oblastem spjatým s jeho osobním životem: „V knize Boskovické nářečí (Brno 1941) popsal nářečí svého rodného kraje, v knize Karlovické nářečí (Praha 1957) věnoval pozornost jazyku svých dočasných spoluobyvatel z letních pobytů a konečně v nejrozsáhlejší knize Nářečí na Břeclavsku a v dolním Pomoraví (Brno 1966) se obrátil k rodnému kraji své ženy“ (cit. sb. s. 167). Není snad potom ani náhodou, že svou poslední knižní monografii Brněnská mluva (Brno 1971) daroval městu, kde žil a působil.

V usilovné badatelské činnosti Svěrákově lze hledat odpověď na onu otázku dialektologie, která se jeví jako základní: Co je třeba zkoumat ihned a co snese odklad v době, kdy tradiční teritoriální dialekty odumírají? A tu je třeba bez výhrad uznat, že Svěrák podrobně zpracoval nejméně pět uzlových moravských dialektů (kromě uvedených i svatobořický) a že jejich jednotné metodické zpracování podle někdejšího Havránkova-Trávníčkova projektu (uskutečněného nejprve Svěrákovým starším spolupracovníkem A. Kellnerem, později po válce ještě J. Běličem, A. Lamprechtem, J. Skulinou a jinými) prokáže se v budoucnosti jako jednoznačně výhodné pro jakékoli vzájemné srovnávání jazykových údajů v přechodové etapě [86]před rozkladem dialektů. Svěrák však nebyl toliko pilným dělníkem vědy, která si v jeho době vytvářela marxistickou koncepci a z toho vyplývající pevnou orientaci: Např. jeho stať Starší a mladší vrstva nářečí svatobořického (SaS 12, 152—160) svědčí o autorově aktuálním smyslu pro jazykový vývoj a měla průkopnický význam pro pojetí interdialektů a nadnářečních teritoriálních tvarů vůbec. Nadto si je třeba vážit i Svěrákova úsilí o co nejširší popis nářečních jevů, tedy včetně syntaxe i tvoření slov.

Velmi přínosné byly Svěrákovy drobnější příspěvky k „výkladu slov“. Uveřejňoval je porůznu — v časopise Český jazyk a literatura, jehož byl redaktorem, v Naší řeči (např. o slově fakan, fagan v r. 1963), ve sbornících, v ročenkách, ale též v brněnském deníku Rovnost. Soustředěnou pozornost věnoval problémům metodiky a vyučování mateřskému jazyku, přihlížeje přitom k celkovému profilu socialistického učitele, k významu jazykového vyučování pro socialistickou výchovu mládeže, k úloze jazykové teorie při rozvoji vyjadřovacích schopností i k uplatnění srovnávacího aspektu při vyučování slovanským jazykům. Jubilejní, vzpomínkové příspěvky i nekrology z jeho pera svědčí neklamně o tom, že prof. Svěrák žil životem lidí kolem sebe, že jim ze srdce přál jejich úspěchy, sám však skromně pracoval, aniž myslel na svůj zisk a prospěch.

Profesor Svěrák byl též vynikajícím učitelem. Připravil k pedagogické a odborné práci své následovníky na pedagogické fakultě UJEP, vzdělal, zejména pro jižní Moravu, mnoho učitelů a středoškolských profesorů — všichni si jeho působení uchovají vděčně v paměti. Byl zanícen pro svou práci, ze všech sil pomáhal budovat spravedlivý sociální řád, měl úctu k pracujícím lidem a mladé lidi měl ze srdce rád.

To zajisté není málo pro jeden lidský život.

---

[1] Jazykovědné symposium 1971, Brno 1973, 272 s. — O životě a díle Fr. Svěráka psal Fr. Cuřín také při příležitosti Svěrákových 70. narozenin, Naše řeč 59, 1976, s. 26n.

Naše řeč, ročník 60 (1977), číslo 2, s. 85-86

Předchozí Emanuel Michálek: Společenské otázky v jazyce legend předhusitské doby

Následující Hana Hrdličková, Helena Confortiová, Karel Kamiš: Sborník prací k šedesátinám Št. Peciara