Paralelní vývoj českého a slovenského názvosloví mluvnického

Miroslav Roudný

[Články]

(pdf)

-

Až do druhé poloviny osmnáctého století bylo české a slovenské jazykovědné názvosloví často i u jednotlivých autorů rozkolísané, takže je dosti obtížné najít opěrné body k jeho zkoumání a hodnocení. Proto se nejeví vhodné sledovat rozdílnosti a vzájemné vlivy českého a slovenského názvosloví v jazykovědných oborech dříve než teprve od vydání Štúrovy Nauky reči slovenskej v r. 1846. V té době ovlivňovaly jazykovědnou práci obou národů teoreticky i pojmoslovně práce Josefa Dobrovského a zároveň též některé významné práce o jazycích jiných evropských národů vydávané v té době v zahraničí. Čeština měla tehdy již druhé vydání Hankovy Mluvnice českého jazyka na základě soustavy Dobrovského. Hankovo názvosloví navazovalo na starší tradice a rovněž Štúrova terminologie se opírá o starší slovenské tradice. Bude proto jistě velmi užitečné začít sledovat vývoj českého a slovenského jazykovědného názvosloví v jejich vzájemném vztahu právě od tohoto vývojového rozmezí.

Jazykověda je obor, jehož názvosloví vznikalo převážně uměle, i když se ustalovalo a dotvářelo v konkrétních textech přirozeným vývojem odborného jazykovědného dorozumívání. V jiných vědních oborech bylo možno a nutno se opřít při vytváření odborné terminologie v českém a slovenském jazyce více o živý mluvený jazyk. V některých oborech mohla být přímým pramenem místní nářečí (např. v zemědělských naukách a v některých přírodních vědách). V jazykovědě se však dalo využít těchto zdrojů jen v mizivém počtu, a proto je zde vzájemný kontakt obou jazyků při tvoření vědecké terminologie větší než jinde. Její vývoj je více závislý na vzájemných stycích jazykovědců obou národů než na rozdílnosti lexika místních nářečí.

Tento článek si klade za úkol sledovat vývoj jazykovědné terminologie v češtině a slovenštině od poloviny minulého století do dnešní [137]doby ve třech stupních. V prvním z nich bude porovnáno názvosloví Štúrovo a Hankovo, v druhém Gebauerovo a Czambelovo a ve třetím soudobé názvosloví v rukopisu právě připravovaného slavistického lingvistického slovníku. Velkou překážkou při porovnávání vývoje názvosloví v rozmezích delších časových úseků je jeho postupné pojmové rozmnožování, diferencování a zpřesňování, jakož i myšlenkové obohacování během tohoto vývoje. Proto bylo nutno zvolit omezený okruh pojmů, které zůstaly v průběhu sledovaného období relativně stálé. Proto též nebylo možné sledovat v jednom článku celé názvosloví, nýbrž pouze některé malé úseky. Bylo vybráno několik desítek slov a názvů z terminologie druhů slov a větných členů a některých dalších pojmů, které s nimi souvisí. Předmětem naší úvahy jsou tedy pouze názvy těchto ustálených pojmů. Hlubší studie srovnávající významové a pojmové rozdíly by přesáhla názvoslovný rámec a týkala by se spíše srovnání českého a slovenského jazykovědného myšlení v několika časových úsecích. Použité prameny jsou uvedeny na konci článku.

Velmi obtížným úkolem je zvolit metodu vzájemného srovnávání českých a slovenských názvů a určování míry jejich blízkosti nebo rozdílnosti. Pro zjednodušení problému jsou názvy rozděleny pouze na dvě skupiny: 1. na názvy, které si jsou po formální stránce vzájemně blízké a 2. na názvy z tohoto hlediska rozlišné. Na drobnější rozdílnosti, zvláště jen hláskoslovného rázu, se při tom nebere zřetel. Také dobové rozdílnosti v obsahu a pojetí, pokud nemají zásadní kvalitativní charakter, nejsou brány v úvahu. Takový případ, kde jsou dva nebo několik názvů synonymních domácího původu, z nichž alespoň jeden odpovídá některému názvu téhož pojmu v druhém jazyce, řadíme do první skupiny názvů formálně blízkých.

Kritéria zařazení názvů do první nebo druhé skupiny nejsou a ani nemohou být přesná, přesto však je možno názvy takto dělit, i když se třídění bude někdy opírat o dosti volné uvážení.

 

[138]Srovnání Hankovy a Štúrovy terminologie

Podstatně se lišící názvy jsou označeny hvězdičkou.

	HANKA	ŠTÚR
1.	částka řeči (tj. druh slova) *	článok reči, rad slov
2.	jméno statné *	samostatnuo meno
3.	jméno přídavné	prídavnuo meno
4.	náměstka *	všemeno
5.	číslo (tj. číslovka) *	počot
6.	sloveso	sloveso
7.	příslovka	príslovka
8.	předložka	predložka
9.	spojka	spojka
10.	vykřičník (tj. citoslovce)	vykrikník
11.	sklonění (tj. ohýbání)	skloňuvaňja
12.	počet (tj. mluvnické číslo)	počot
13.	jednotný počet	jednotní počot
14.	množný počet	množní počot
15.	skloňování	skloňeňja
16.	pád	pád
17.	pohlaví (tj. mluvnický rod)	pohlavja
18.	mužské	mužskje
19.	ženské	ženskje
20.	střední *	nijakje
21.	životné	životnje
22.	bezživotné *	neživotnje
23.	časování, sklonění *	skloňuvaňja
24.	osoba	osoba
25.	čas	čas
26.	přítomný	prítomni
27.	budoucí	budúci
28.	minulý	(ňeúplňe) minulí
29.	předminulý *	úplňe minulí
30.	způsob, spůsob	spusob
31.	oznamovací *	ukazuvací
32.	rozkazovací	rozkazujúci
33.	žádací, spojovací	žiadajúci
34.	nedominulý (tzn. kondicionál) *	prítomný
35.	minulý	minulí
36.	neurčitý spůsob	ňeurčití
37.	stupňování	stupňuvaňja
38.	skladna, syntaxis *	spojna
39.	průpověď, sada (tj. věta) *	vípoveď
[139]40.	slovosled	rad slov, slovosled
41.	podmět	podstavník, subjectum
42.	přísudek, praedicat	prímet
43.	(trpný) předmět	predmet
44.	praedicat, (tj. doplněk n. jmenný přís.) *	prímet

Poměr počtu odlišných názvů ke shodným je 15 : 29.

 

Srovnání Gebauerovy a Czambelovy terminologie (viz Prameny)

	GEBAUER	CZAMBEL
1.	druh slov *	čiastky reči
2.	podstatné jméno	podstatné meno
3.	přídavné jméno	prídavné meno
4.	zájmeno, náměstka	zámeno
5.	číslovka	číslovka
6.	sloveso	sloveso
7.	příslovce *	príslovka
8.	předložka	predložka
9	spojka	spojka
10.	citoslovce, mezislovce	citoslovce
11.	ohýbání, flexe	ohýbání
12.	číslo, numerus	číslo
13.	jednotné číslo, singulár	jednotné číslo
14.	množné číslo, plurál	množné číslo
15.	skloňování, deklinace	skloňovanie, deklinácia
16.	pád, casus	pád
17.	grammatický rod	mluvnický rod, pohľavie
18.	mužský rod (mascul.)	mužský rod
19.	ženský rod (femininum)	ženský rod
20.	střední rod	stredný rod
21.	životný	životné meno
22.	neživotný	neživotné meno
23.	časování, konjugace	časovanie
24.	gramatická osoba, persona	osoba
25.	čas, tempus	čas
26.	čas přítomný, praesens	prítomný čas, präsens
27.	čas budoucí, futurum	budúci čas, futurum
28.	čas minulý, perfektum	minulý čas, perfectum
29.	čas předminulý, plusquamperfektum *	dávnominulý čas, plusquamperfectum
[140]30.	grammatický způsob, modus	spôsob
31.	indikativ, způsob oznamovací	oznamovací sp.
32.	imperativ, způsob rozkazovací	rozkazovací sp.
33.	kondicionál, zp. podmiňovací n. spojovací	podmieňovací sp.
34.	kondicionál času přítomného	podmieňovací sp., prítomný čas
35.	kondicionál času minulého	podmieňovací sp., minulý čas
36.	infinitiv, zp. neurčitý *	neurčitok, infinitív
37.	stupňování (tvoření komp. a superl.)	stupňovať
38.	skladba *	náuka o vetách a ich skladaní
39.	věta, výraz větný	veta
40.	slovosled *	poriadok slov
41.	podmět, subjekt	podmet
42.	přísudek, výrok, predikát	prísudok
43.	předmět, objekt	predmet,
44.	doplněk	predmetný doplnok

Poměr počtu odlišných názvů ke shodným 6 : 38.

 

Srovnání současné lingvistické terminologie v češtině a slovenštině podle rukopisu připravovaného Slovníku slovanské lingvistické terminologie.

	ČEŠTINA	SLOVENŠTINA
1.	druh slova, slovní druh, pars orationis	slovný druh, pars orationis
3.	podstatné jméno, substantivum	podstatné meno, substantívum
3.	přídavné jméno, adjektivum	prídavné meno, adjektívum
4.	zájmeno, pronomen	zámeno, pronomen
5.	číslovka, numerale	číslovka, numerale
6.	sloveso, verbum	sloveso, verbum
7.	příslovce, adverbium (*?)	príslovka, adverbium
8.	předložka, prepozice	predložka, prepozícia
9.	spojka, konjunkce	spojka, konjunkcia
10.	citoslovce, interjekce	citoslovce, interjekcia
11.	ohýbání, flexe	ohýbanie, flexia
12.	mluvnické číslo, gramatické číslo	gramatické číslo
13.	jednotné číslo, singulár	jednotné číslo, singulár
14.	množné číslo, plurál	množné číslo, plurál
15.	skloňování, deklinace	skloňovanie, deklinácia
16.	pád, casus	pád, casus
[141]17.	mluvnický rod, gramatický rod	gramatický rod
18.	mužský rod, maskulinum	mužský rod, maskulínum
19.	ženský rod, femininum	ženský rod, feminínum
20.	střední rod, neutrum	stredný rod, neutrum
21.	životnost	životnosť
22.	neživotnost	neživotnosť
23.	časování, konjugace	časovanie, konjugácia
24.	mluvnická osoba, gramatická osoba	gramatická osoba
25.	mluvnický čas, gramatický čas	gramatický čas
26.	přítomný čas, prézens	prítomný čas, prézent
27.	budoucí čas, futurum	budúci čas, futúrum
28.	minulý čas, préteritum	minulý čas, préteritum
29.	předminulý čas	dávnominulý čas, predminulý čas
30.	gramatický způsob, modus	gramatický spôsob
31.	oznamovací způsob, indikativ	oznamovací spôsob, indikatív
32.	rozkazovací způsob, imperatitv	rozkazovací spôsob, imperatív
33.	podmiňovací způsob, kondicionál	podmieňovací spôsob, kondicionál
34.	kondicionál přítomný	prítomný kondicionál
35.	kondicionál minulý	minulý kondicionál
36.	infinitiv	infinitív, neurčitok
37.	stupňování, gradace, komparace	stupňovanie, gradácia, komparácia
38.	skladba, syntax	skladba, syntax
39.	větná výpověď, věta	vetná výpoveď, veta
40.	slovosled, pořádek (slov)	slovosled, poradie
41.	podmět, subjekt	podmet, subjekt
42.	přísudek, predikát	prísudok, predikát
43.	předmět, objekt	predmet, objekt
44.	doplněk, verbální atribut	doplnok, verbálny atribút

 

Kromě některých synonym (popř. kromě názvů příslovce — príslovka) zde vlastně vůbec není podstatných odlišností.

Z uvedených přehledů je patrno, že v období kolem poloviny 19. století (Štúr, Hanka) bylo české a slovenské mluvnické názvosloví dosti rozdílné. Ze 44 zvolených názvů je možno 29 označit jako názvy formálně blízké nebo shodné a 15 jich je rozdílných, tedy zhruba jedna třetina.

Názvy týchž pojmů u Gebauera a Czambela ukazují daleko větší sblížení. 38 názvů můžeme pokládat za názvy shodné a jen šest názvů je rozdílných, tedy asi jedno a půl procenta. Znamená to, že integrace jazykovědného názvosloví značně pokročila v obou jazycích.

[142]Ještě dále pokročila tato tendence v dnešní době. Názvy týchž pojmů v připravovaném Slovníku slovanské lingvistické terminologie jsou si tak blízké, že jen u názvů příslovce a príslovka můžeme zaznamenat jistou rozdílnost. Lze říci, že v dnešní době není v této oblasti mezi češtinou a slovenštinou větších rozdílností.

Celkově možno tedy pozorovat, že vývoj vzájemného působení české a slovenské jazykovědy za posledních 120 let přinesl velmi markantní sblížení mluvnického názvosloví v obou našich jazycích.

 

Prameny:

1. Ľudovít Štúr: Nauka reči slovenskej, 1846.

2. Václav Hanka: Mluvnice českého jazyka na základě soustavy Dobrovského, Praha 1849.

3. Jan Gebauer: Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a studium soukromé, Praha 1900.

4. Rukoväť spisovnej reči slovenskej. Napísal Dr. S. Czambel, Tretie vydanie, Martin 1919.

5. Připravovaný Slovník slovanské lingvistické terminologie (Academia 1976).

Naše řeč, ročník 59 (1976), číslo 3, s. 136-142

Předchozí Zdeňka Sochová: Nová pravopisná úprava předložek s(e) a z(e)

Následující Teresa Z. Orłośová, Miloslav Sedláček: Polská ženská příjmení v češtině