Radíme a kritizujeme

ZS (= Zdeňka Sochová)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Zavolej mě večer — zavolej mi večer

Sloveso zavolat se vazebně řídí podle základního slovesa volat. Obě slovesa jsou mnohovýznamová a jednotlivé jejich významy se liší zpravidla i rozdílnou vazbou. Tak voláme, zavoláme na přítele přes ulici nebo za přítelem, když odchází, tj. ‚hlasitě mluvíme, promluvíme k někomu vzdálenému‘ (jak zní slovníkový výklad tohoto významu). V tísnivé situaci (za)voláme souseda na pomoc, v restauraci (za)voláme vrchního, tj. přivoláme je (zpravidla silnějším hlasem). Při havárii (za)voláme policii a k raněnému lékaře, tj. vyzýváme, vyzveme je (ústně nebo jinak), aby se dostavili.

Z uvedených případů, kdy se obě slovesa pojí buď s prostým akuzativem, nebo s předložkovým pádem, se vymyká význam ‚telefonicky se dorozumívat, hovořit, popř. telefonicky oznamovat, oznámit‘. Tu se analogií se slovesy telefonovat, zatelefonovat někomu v běžně mluvené praxi ustálil vedle akuzativu postupně i dativ: proč tě volám?, zítra ti budu volat; proč jsi mě nezavolal?, zavolej mi večer (srovnej i hovorové brnkni mi večer). Podobně přecházejí od slovesa zatelefonovat k slovesu zavolat i jiná spojení; např. zavolat pro požárníky (vedle zavolat požárníky), zavolala, že nepřijde. Slovník spisovného jazyka českého také už u slovesa volat vazbu s dativem zaznamenává, ovšem vedle vazby akuzativní jako řidší. V živém úzu se však dativní vazba vyskytne stejně často jako vazba akuzativní. Proto i chystaný školní Slovník spisovné češtiny uvádí obě vazby jako rovnocenné.

Uzavíráme tedy, že obě užití — uvedená v záhlaví tohoto příspěvku — jsou správná.

Naše řeč, ročník 59 (1976), číslo 2, s. 112

Předchozí Milada Hořejšová, Redakce: Design

Následující Adolf Kamiš: K českému překladu Manifestu komunistické strany z r. 1893