Design

Milada Hořejšová, Redakce

[Drobnosti]

(pdf)

-

„Průmyslový design je tvůrčí činnost, jejímž cílem je určit vlastnosti formy průmyslových výrobků. Mezi tyto vlastnosti patří nejen vzhled, ale zejména ty strukturální a funkční vztahy, které z hlediska požadavků výrobce vytvářejí logickou jednotu systému. Průmyslový design směřuje k obsáhnutí všech stránek životního prostředí, které jsou podmíněny průmyslovou výrobou.“ Tento úryvek ze zprávy semináře mezinárodní organizace pro průmyslový design ICSID v Belgii 1964 zhruba charakterizuje, jak se dnes chápe průmyslový design. Diskuse o přesném významu tohoto termínu nejsou ještě ukončeny, přesto si můžeme ujasnit jeho závažnou sémantickou odlišnost od dosud použí[110]vaných slovních spojení: průmyslové návrhářství, průmyslové výtvarnictví.

Výrazy průmyslové návrhářství, průmyslové výtvarnictví se zaměřují hlavně na estetickou složku tvorby „světa předmětů“, zatímco průmyslový design zdůrazňuje vedle této stránky i technickovýrobní a funkční aspekt. Různé definice průmyslového designu chápou tvůrčí proces (nebo i jeho výsledek) v jeho komplexnosti. Z tohoto vysvětlení vyplývá, že není možné užívat spojení průmyslové výtvarnictví jako synonymního domácího názvu (jak se domnívá L. Dvonč: Design — priemyselné výtvarníctvo, Slovenská reč 35, 1970, s. 192), obor činnosti by tak byl zúžen.

Výraz design jsme převzali z angličtiny pro označení specifické tvůrčí činnosti, která se vydělila a institucionalizovala až ve specifických podmínkách vysokého stupně rozvoje výrobních sil na počátku vědeckotechnické revoluce. Hledáme nyní adekvátní výraz pro design, jehož tvorba je podmíněna průmyslovou produkcí; již proto nelze klást rovnítko mezi výraz průmyslové výtvarnictví (priemyselné výtvarníctvo) a design, sémantický obsah se podstatně liší.

Historický vývoj designu je spojen s dalšími pojmy a termíny převzatými z angličtiny, z nichž nejčastěji používanými jsou: styling [stajlink], redesign [redyzajn] a systémový design. V počátečním stadiu vývoje designu, ve 20. a 30. letech v USA, umožňovaly kapitalistické výrobní vztahy uplatnění designu jen v jeho omezené podobě — nazývané styling — ve vnějším úpravnictví, kdy zájem tvůrce byl zaměřen jen na povrch předmětu. Hlavním cílem činnosti zvané styling je dosažení komerčně atraktivní módnosti. Styling se vědomě zříká pozitivního působení v sociální sféře, nesnaží se o zlepšení užitných vlastností předmětů na rozdíl od průmyslového designu.

Redesign při zachování kvalitní technickokonstrukční stránky výrobku také provádí úpravy formy, tektoniky, strukturalizace, barevného řešení apod., ale cílem je především zkvalitnění vztahu mezi funkcí předmětu a jeho formou. Tento stupeň designu byl v minulých letech v československém strojírenském průmyslu s úspěchem aplikován jako předstupeň pozdějšího důsledného uplatnění průmyslového designu. Na současném stupni rozvoje vědeckotechnické revoluce nemůže být životní prostředí nadále zdokonalováno jen změnami jednotlivých průmyslových výrobků. Úkolem systémového designu je řešení celého souboru (systému) předmětů v jejich vzájemném kontextu, při řešení jednoho výrobku je nutno brát v úvahu souvislosti, do nichž bude později vsazen. (Podle PhDr. Štejna, CSc.: K pojetí průmyslového designu v tvorbě technických, předmětů, 1974).

V roce 1974 na kongresu ICSID ve Vídni se členské delegace shodly na používání jednotného termínu a v praxi vidíme, že se název design (který můžeme v jeho počátcích používání v rámci českého jazyka zařadit do oblasti profesionálního slangu) prosazuje do spisovného jazyka. Název design, přestože jej veřejnost vždycky nechápe ve významové úplnosti, se tak často nezaměňuje s názvem desén (z franc. dessin = kresba, skladba ornamentálních prvků na látce, nábytku, porcelánu… Architektura, SNTL 1975). Při přejímání slova design z angličtiny (rozvrh, plán, záměr, úmysl, vzor, střih…) byl zúžen význam a slovo by[111]lo přejato k pojmenování nového oboru ve smyslu uvedené definice ICSID. Podobným jevem bylo např. přejetí slova šanson (z franc. chanson [šanson] — pův. píseň, zpěv) — význam byl zúžen (podle SSJČ: píseň zábavného, milostného nebo satirického obsahu) podobně jako u mnoha dalších přejatých slov.

Od roku 1957 vycházel ve Středisku výtvarné kultury výroby (později Radě výtvarné kultury výroby, dnes Institutu průmyslového designu) odborný bulletin Design v teorii a praxi. Názvu design se začalo oficiálně používat, grafická podoba i výslovnost [dyzajn] byly přejaty z angličtiny v nezměněné podobě. Obdobně byl přejat termín designer [dyzajner], tj. nositel této činnosti (původní krátká výslovnost koncového -er byla přizpůsobena převážné většině jmen přejatých do češtiny z francouzštiny nebo angličtiny [dyzajnér]). Prostým odvozením vzniklo pojmenování pro ženský rod: designerka [dyzajnérka] a adjektivum designerský [dyzajnérský]. Všechna uvedená slova se skloňují podle příslušných českých vzorů. Potřeby teoretického výzkumu a praxe si vyžádaly také nové adverbium: designersky [dyzajnérsky] (výrobek je/není designersky řešen).

Doposud nedošlo ke sjednocení názoru na to, jaký ekvivalent vytvořit za anglické sloveso to design. Nejběžněji užívaným ekvivalentem je projektovat, popř. projektovat design, obdobně jako v ruštině проектировать (дизайн) (Техническая естетика 7/75). Sloveso designovat není zatím v naší odborné literatuře v tomto významu doloženo ani se ho neužívá v profesionálním slangu.

Podívejme se na řešení tohoto problému v jiných jazycích: v němčině byl vedle termínu Formgestaltung přejat Design v nezměněné podobě (Meyers Neues Lexikon, 1972), podobně je tomu ve francouzštině, kde se vedle staršího termínu l’esthétique industrielle dnes užívá výrazu design (časopis Design industrie, 1970, 1971, s. 102—103). V srbochorvatštině se běžně používá podoby dizajn (např. časopis Človjek i prostor 74, 10 —11), zatímco v polštině se výraz design důsledně překládá jako wzornictwo przemyslowe (časopis Wiadomości 75, 3 —4). V ruštině byla psaná podoba upravena podle výslovnosti — slova дизайн, дизайнер jsou doložena jako synonyma vedle spojení художественное конструирование a художник-конструктор v odborném časopise Техническая естетика 75, 7 aj. Slovo дизайнер se r. 1973 uvádí v jazykovědné publikaci Новые слова и значения.

Terminologické spory hlavně o vymezení rozsahu pojmu nejsou ještě ukončeny, ale nová skutečnost si probojovala pevné místo v našem průmyslu: „Průmyslový design je společenský jev, který vznikl v závislosti na vývoji výrobních sil a jehož charakter určuje charakter výrobních vztahů. Vydělil se z činností spjatých s průmyslovou výrobou v důsledku specializační dělby práce. Existuje objektivně a působí ve své tendenci v souhlasném smyslu s vědeckotechnickým pokrokem a se zájmy a cíli dané společenské formace.“ (ing. G. Prochásková, Ekonomický přínos designu, 1974). Naše socialistická společnost má všechny předpoklady k uplatnění obecného efektu pokrokových myšlenek, k uskutečnění všech humánních cílů nového oboru zvaného design.

Milada Hořejšová

[112]Poznámka redakce:

Nejsme kompetentní vyjadřovat se k vymezení pojmu design, o tom se vede dost sporů mezi teoretiky samými, a to nejen u nás. V naší jazykové situaci však nezřídka vznikají konflikty také kvůli jeho jazykové podobě (formě). Jádro těchto konfliktů — podle našeho názoru — je v tom, že si design v úvahách některých teoretiků klade vysoké nároky na to, být jedním ze základních pojmů našeho obrazu světa jako „nástroj harmonické strukturalizace a humanizace světa předmětů“, „specifický sociologický a filozofický názor na svět“, „zvláštní teorie a metoda řešení vztahů a zákonitostí, jež v tomto světě působí“ (PhDr. Jiří Štejn, CSc., Průmyslový design, úvodní poznámky k vymezení jeho hranic, charakteru a jeho struktury, Design v teorii a praxi č. 5—6, 1968, s. 6), tedy klade si nároky být klíčovým pojmenováním s širokým okruhem užívání, nikoli jen slovem úzce odborným nebo knižním, omezeným na úzký okruh uživatelů, přitom si však svou jazykovou formou, zejména také rozdílem mezi podobu grafickou a zvukovou, tuto výlučnost podržuje. Mnohé z těchto jazykových konfliktů by pravděpodobně již před časem vzaly za své, kdyby teoretici tohoto oboru prosazovali stejně vehementně jako pojem a název i jeho pravopisně počeštěnou podobu dizajn (podobně jako třeba už léta píšeme kombajn). To, že výraz design nechtějí chápat jako „běžný výraz odborný“ (Pravidla českého pravopisu, 1966, s. 51), svědčí o jejich vlastních rozporech.

Naše řeč, ročník 59 (1976), číslo 2, s. 109-112

Předchozí Vladimír Mejstřík: Chalupáři

Následující ZS (= Zdeňka Sochová): Radíme a kritizujeme