Krešlak a jiné lakované materiály

Antonín Rubín

[Drobnosti]

(pdf)

-

K módnímu oblečení posledních několika let patří u nás krátké i dlouhé pláště z barevně lakovaného materiálu. Povrch lesklého laku však není rovný, ale jakoby pomačkaný. Tento materiál je ve výlohách obchodů označován jako krešlak. Toto slovo není zatím zaznamenáno ve slovnících a není obecněji známo. Proto vzbudilo zájem a byli jsme požádáni o jeho vysvětlení.

Protože názvy mnoha módních oděvních výrobků pocházejí i v poslední době z angličtiny, vede cesta za objasněním slova krešlak tam. Sama podoba názvu lakovaného materiálu ukazuje, že jde o složeninu, jejíž druhou částí je slovo lak. Jak je to však s částí první? Anglické crash [kreš], k němuž počeštěná podoba kreš- směřuje, nemá žádný význam, který by mohl označovat nějakou vlastnost laku. Jeden z významů slova crash však je ‚hrubá lněná látka‘. Že by slabá vrstva lesklého laku měla svůj nerovný povrch od hrubé podkladové látky, na niž je nanesena? Když se však plášť z „krešlaku“ napne, povrch laku se vyrovná, vyhladí, „vrásky“ zmizí. Látka, na niž je lak nanášen, má strukturu jemnou, od podkladové tkaniny tedy zřejmě nerovný povrch laku nepochází.

Nedávno proběhla novinami reklama na jugoslávské kozačky z téhož materiálu, jako jsou zmíněné pláště. Obchod obuví jej však označoval jako krašlak. To ukazuje na anglické slovo crush [kraš], které mj. znamená i ‚mačkat‘. V němčině bývá tento materiál označován jako Knitterlack nebo Knautschlack a slovesa knittern i knautschen mají rovněž význam ‚mačkat‘. Jsou to označení výstižná, protože povrch laku na těchto výrobcích opravdu jako zmačkaný vypadá. Dobrou vlastností tohoto laku, který je z plastické hmoty a nanáší se ve velmi tenké vrstvičce, je ohebnost a vláčnost. Jeho nerovný povrch má svůj původ ve způsobu nanášení a schnutí laku. Podoba krešlak, uváděná na textilních výrobcích, vznikla tedy patrně mylnou hláskovou substitucí výslovnosti anglického slova crush.

S označením laku s nerovným povrchem jsme se setkali už dříve. Technici znají čeřínkový lak, tj., jak uvádí Technický naučný slovník vyd. 1962 v SNTL, ‚efektní lak záměrně upravený tak, aby se při zasychání … vytvořily na povrchu nátěrového filmu pravidelné čeřínky‘ (čeřiny — ‚přímé nebo šikmé hřebínky, oddělené rýhami, vznikající v písku pouště váním větru nebo na dně vody jejím čeřením‘). Čeřínkový lak slouží k povrchové úpravě výrobků jemné mechaniky a optiky. Lak s nerovným povrchem, kterým je nastříkána přístrojová deska vozů Trabant, býval označován jako vrásčitý lak (něm. Runzellack; die Runzel = ‚vráska‘, také čeřínek, nebo Kräusellack; der Kräusel (odb.) čeřínek). Nyní je označován jako krupicovitý lak, protože jeho povrch se změnil. Vidíme tedy, že se užilo v odborném názvosloví názvu dvojslovného, který je výstižný a jasný. I místo slova krešlak by bylo vhodnější užít dvojslovného názvu, např. mačkaný, vrásčitý, čeřený nebo čeřínkovy lak (jde o podobný výsledný efekt). Rozhodnout o konkrétní podobě názvu — to je už věc [109]odborníků, a to po poradě s jazykovědci.

Ve výlohách obchodů bývají nevhodně označovány i jiné lakované materiály. Můžeme např. často číst u bundy nebo pláště, že je to nylon lak nebo silon lak či lak nylon nebo lak silon. Nemusíme připomínat, že jediné správné je označení lakovaný nylon nebo lakovaný silon, tedy bunda nebo plášť z lakovaného nylonu, z lakovaného silonu. Existuje už dlouho podobné označení pro kůži — lakovaná kůže (z níž jsou polobotky lakovky nebo lakýrky) nebo chromovaná kůže, která slouží jako materiál pro podrážky cviček.

Pokud jde o tvoření, je slovo krešlak (i krašlak) hybridní složenina. Její druhá část — lak patří do slovní zásoby našeho jazyka, první část pak je slovo původem anglické. Složeniny tohoto typu existují v češtině v technice, v terminologii odívání se dosud nevyskytují. (Výjimkou je název polokošile, viz NŘ 2, 1974, s. 106n.) Další nevýhodou názvu krešlak popř. krašlak je značná pojmenovávací nepřesnost. Název zvláštní povrchové úpravy laku se přenáší na celou látku, z níž jsou pláště ušity, popř. i na podšívku z imitace kožešiny.

Název krešlak nemůžeme doporučit pro užívání ve spisovném jazyce jako název odborný, mimo jiné i proto, že je tu možné vytvořit pojmenování po stránce formální ústrojnější a významově přesnější.

Naše řeč, ročník 58 (1975), číslo 2, s. 108-109

Předchozí AS (= Alexandr Stich): O vývoji současné češtiny pro učitele

Následující Antonín Rubín: Slipry a slipy