K zvláštním způsobům Klaretova tvoření slov
Emanuel Michálek
[Články]
-
V dnešní češtině se vedle běžných způsobů tvoření slov, jako je odvozování (derivace) a skládání (kompozice), užívá i některých zvláštních slovotvorných postupů. Patří k nim např. zkratkové tvoření a mechanické krácení.[1] Při zkratkovém tvoření vzniká nové slovo z částí (počátků, konců) jednotlivých slov souslovného názvu (karma = Karel Macháček, tesavela = Tesařík a Pavela, AMU = Akademie múzických umění). Mechanickým krácením se tvoří domácké obměny křestních jmen (Hela místo Helena) i jiná slova (retka m. cigaretka, pade m. padesát). Uplatnění takových zvláštních způsobů tvoření slov je však v jazyce značně úzké. Tvoření zkratkové se omezuje na jména výrobků a institucí, mechanické krácení je z velké části nespisovné, u obecných jmen nepřejatých převážně slangové a argotické. Slova takto utvořená postihují často aktuální skutečnosti dnešního života (Svazarm, děldop). Nejsou to však postupy omezené pouze na současný jazyk. Setkáváme se s nimi již v češtině 14. stol. u Klareta.
Mistr Bartoloměj z Chlumce, zvaný Klaret, je znám svými česko-latinskými veršovanými slovníky, v nichž se pokusil o vybudování českého názvosloví pro všechny obory tehdejšího vědění. Tento cíl i formální podoba veršovaných textů vedly autora k pronikavým jazykovým zásahům: vytvářel mnoho slov a upravoval je, zvláště mechanicky krátil a spojoval ve složeniny, aby vyhovovala schématu veršů. Klaretovy úpravy zasahují obě složky zachycené slovní zásoby, tj. její znění české i latinské (k latinským srov. 1.2).
Uvedeme zde některé Klaretovy výrazy jednak vzniklé mechanickým krácením jednoho slova (1), jednak zkratkově utvořené z víceslovného spojení (2).[2] Bývají utvořeny vynecháním počátku slova (tipa z vtipa [78]1.1), jeho střední části (přec z přišlec 1.1) nebo jeho zakončení (nasva z nasvátnost 1.2). Řadíme sem i případy, kdy příslušný výraz nezkrácený není doložen a známe jen jeho slovní základ (uskr k uskrovňovati 1.1). V každé skupině uvádíme nejprve souhrnný výčet dokladů, k spornějším připojujeme stručný výklad.
1. Výrazy vzniklé zkrácením jednoho slova označují u Klareta především lidi (1.1), někdy také zvířata, rostliny a abstrakta (1.2).
1.1. Ze jmen označujících osoby jsou to např. chník (cleps KlarGlos 2094 ‚zloděj‘) z chasník, kník (ed. kvik, leda KlarGlosA 1004 ‚vazal‘) z kmaník, pník (ponsor KlarGlos 2213) z pícník, pohčieř (phito Klar Glos 2228 ‚věštec‘) z pohádčieř, potet (amittarius KlarGlosA 1758 ‚po tetě příbuzný‘) z potetek nebo potetil (srov. JgSlov 3,365 z úzu),[3] přec (proselitus KlarGlos 1010) z přišlec, tipa (saga KlarGlos 1182 ‚čarodějka‘) z vtipa (srov. stč. i novočes. nevtipa, vtip), uskr (saduceus KlarGlos 946) utvořeno k uskrovniti, uskrovňovati, vínoše (vindemptor KlarGlosA 2198) z vinonošě.
Mezi jména osob patří také odvozeniny od jiných slov zkratkově tvořených, např. duchoprodník (simoniacus KlarGlos) k duchoprod (srov. 1.2), přikník (ed. příknist, adleta KlarGlos 1038 ‚bojovník‘, srov. pozn. 3).
Některá z citovaných slov vyžadují aspoň stručnou vysvětlivku. Tak u slova chasník můžeme poukázat na to, že stejný význam (‚zloděj‘) má i odpovídající výraz v staré polštině a baltské slovinštině. Také původní význam základního slova chasa ‚spodina‘ je ve shodě s naším výkladem.[4] Podobu kník (místo kvik) zdůvodnila starší odborná literatura (srov. pozn. 3). Její přesvědčivý výklad můžeme doplnit údajem, že v staré češtině je doloženo slovo gman ‚vazal‘ (srov. dnešní kmán), z něhož je Klaretův kník nepochybně odvozen. K slovu pícník (pník) dodáváme, že se v staré době obchod se senem, který pícníci vedli, soustřeďoval na Senovážném náměstí a v Senovážné ulici.[5] Odtud lat. ponsor ‚važitel‘ v citovaném dokladě. K rovnici uskr saduceus připomíná[79]me, že saduceové, náboženská strana mezi Židy doby biblické, bývají charakterizováni tím, co v jejich víře scházelo, oč byla jejich víra chudší, omezenější ve srovnání s jinými: nevěřili v posmrtný život ani v anděly, zamítali spisy prorocké.[6] Význam ‚zmenšit, omezit‘ měla stč. slovesa uskrovniti, uskrovňovati, užívaná často v kontextu náboženském: svú moc od boha jemu danú uskrovnil (apoštol) a svatému čtení poddal RokPřij 322b; manicheové … v přijímání svátosti sobě uskrovňují, že … tělo Kristovo přijímají, ale krve vykúpenie našeho z kalichu píti se ovšem vyvarují KorTrak P 6a.
1.2 Z výrazů ostatních, které neoznačují osoby, jsou mechanicky kráceny např. budná (futura[7] KlarGlos 2639) z budúcná, duchoprod (simonia KlarGlos 1450 ‚svatokupectví‘) z duchoprodánie, nasva (invitatorium KlarGlosA 2434 ‚duchovní přispění zemřelým‘) z nasvátnost ‚posvátná oběť‘ (Staročeský slovník s. v.), nechla (furion KlarGlos 436 ‚živočich odpuzující svou bujností‘ (?) z církevněslovanského nechlašten ‚nezkrocený‘ (Staročeský slovník s. v.), nožehlák (multipedus KlarGlos 602 ‚živočich s hlavovitě rozšířeným tělem a mnoha nohami‘) z nožehlavák[8] (Staročeský slovník s. v.), obdlaš (tamur KlarGlos 600 ‚druh červa, jehož krev usnadňuje rytí n. sekání kamene‘) z obdlabaš,[9] plost (lacies KlarGlos 1535) z ploskost, pnice (prula KlarGlosA 779 ‚prvotina‘) z prvnice, praknost (decrepitura KlarGlosA 1346) z prakmetnost, všedr (tilna KlarGlos 830) z všedobr.
K citovaným jménům lze dodat, že církevněslovanské výrazy nebo jejich části (srov. nechla a v další skupině 2 uvedené rempest) jsou pro Klareta typické. Na rozdíl od ostatní slovní zásoby Klaretovy jsou mezi slovy tvořenými krácením zastoupeny poměrně zřídka. Častější je zkratkové tvoření u slov latinských. Mezi našimi příklady k nim patří furion z furionz (Staročeský slovník, heslo nechla) a prula z primula. Podobně jako slovo nožehlák (ale bez zkrácení) je u Klareta tvořena i řada dalších výrazů označujících živé tvory, např. hlavonák KlarGlos 555 (de nominibus serpentum), nohák pedelentus KlarGlos 1205 (de [80]nominibus personarum), rohák orestrum KlarGlos 577 (de nominibus vermium), zubák dentosus KlarGlos 1202. Se slovem nožehlák z nožehlavák lze srovnat i novočeské hlavonožec.
2. Ještě výraznější jsou případy vzniklé zkratkovým tvořením ze spojení víceslovných, tedy univerbizací. Jsou to vesměs jména označující zvířata, věci a abstrakta. Patří sem např. bobrostroj (castorium KlarGlos 1963) z bobrový stroj, bohla (ceparea KlarGlos 1708) z bolenie hlavy (srov. GbSlov 1,83), desetazn (decalogus KlarGlosA 2379) z deset kázání, dobrok (opulencia KlarGlos 1060) z dobrý obrok, dostnie (satisfaccio KlarGlosA 2300) z dosti učiněnie, hlempest (subtala KlarGlos 1325 ‚část nohy v krajině kotníku‘) z hlezen a pěst, koňščev (geda KlarGlos 841) z koňský ščevík, kozbrad (ador KlarGlosA 852) z kozie brada, ludpek (hiene KlarGlos 436 ‚zvíře snažící se oklamat, hyena‘) k lúditi a péci sě, miléto (iubileus KlarGlos 2393) z milostivé léto, nožipla (pedo KlarGlos 1325 ‚nožní cizopasník‘) z nožní plaz,[10] poslist (epistola KlarGlos 2344) z posélací list, psievno (mandula KlarGlos 828) z psie víno, rempest (prepucia KlarGlos 1325 ‚předkožka‘) z rezan pest, snopilé (annona KlarGlosA 734) z snopové obilé.
K výrazu ludpek, kterým Klaret označuje hyenu, třeba připojit, že hyena bývá v starých textech považována za zvíře lstivé, např. co jiného jest pochlebenstvie nežli … pieštělka oklamánie a hlas toho zvieřete yeny velmi lživé Čtver 101a. Se slovesem lúditi souvisí i některá stč. jména ptáků: ludačka fraudiola je u Klareta patrně rehek, v Lactiferu je ludačka rubecula červenka.[11]
Ve slově rempest z rezan pest je první složka církevněslovanská (srov. 1.2), v tomto případě patrně z prostředí charvátského. Církevní slovanštině z jiné oblasti by odpovídala podoba rězan, stč. by bylo v době Klaretově řězán. Náš výklad vychází z toho, že stejný význam jako Klaretovo rempest mělo stč. obřezek (např. MamVíd 129a) ukazující na souvislost se slovesem řězati. Stejným směrem ukazuje i lat. ekvivalent preputium. Složka -pest, která je rovněž v uvedeném hlempest, označuje podklad, základ ap. a pochází podobně jako četné jiné Klaretovy výrazy z němčiny (srov. kacman KlarGlos 432 ‚kocour‘, vastrman KlarGlos 309 ‚krokodýl‘, šterman KlarGlos 2160 ‚štít‘, pancieř KlarGlos 2148, renlík KlarGlos 2036 aj.).
3. Jak vyplývá z příkladů i podaného výkladu, jde při identifikaci Kla[81]retových slov zkratkově tvořených o případ rekonstrukce jednotek zvláštního systému slovní zásoby. Ze sítě kritérií,[12] jichž se v obdobných případech používá, uplatňují se zde některé mimosystémové vztahy, z nich především napořád vztah k latinskému ekvivalentu. Svou průkaznost má ovšem i vztah k významovému kontextu, v němž se slovo vyskytuje (např. výrazy z městského prostředí, z oblasti příbuzenských svazků), vztah k odpovídajícím výrazům v jiných fázích téhož jazyka (srov. Klaretovo potet a pozdější potetil 1.1, Klaretův nožehlák a novočes. hlavonožec 1.2), vztah k odpovídajícím výrazům v jazycích příbuzných (u Klareta zvl. k církevní slovanštině 1.2) i nepříbuzných (u Klareta zvl. k němčině 2). Zvláštní postavení má vztah k označované skutečnosti, u něhož je vždy třeba přihlížet i k možnostem psychického zpracování příslušné reality v staré době (srov. výklad slova pník, uskr 1.1, ludpek 2).
Ze vztahů systémových se uplatňuje zejména zřetel k slovům téže slovní čeledi (srov. duchoprod — duchoprodánie — duchoprodný — duchoprodník 1.1, 1.2, obdlaš, obdlabaš — dlabati 1.2), a k slovům téhož slovotvorného typu (nožehlák, nožehlavák — hlavonák, nohák, rohák, zubák 1.2).
Klaretovy výrazy vzniklé mechanickým krácením a zkratkovým tvořením se v pozdějším jazyce nedochovaly. Ale v dnešní češtině žije nemálo slov utvořených způsobem obdobným tomu, jaký volil odvážný budovatel českého názvosloví ve 14. století.
[1] Srov. Vl. Šmilauer, Novočeské tvoření slov, Praha 1971, s. 15n.; M. Dokulil, Tvoření slov v češtině 1, Praha 1962, s. 25n.
[2] Zkratek pramenů užíváme ve shodě se Staročeským slovníkem, úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, hlavní red. B. Havránek, Praha 1968.
[3] Čtení potek z *potetek jinak nedoloženého má JgSlov 3, 363. Srov. též černohorské potetkič ‚tetin vnuk‘ Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika 11, Zagreb 1935, 122 a stč. tetěnec amitarius SlovKlem 29a. K typu potetil srov. obdobně tvořené znuzilá enixa KlarGlosA 1778, omladilá puerpera t. — K emendaci kník a dále uvedeného přikník srov. B. Ryba, Několik temných slov z Klaretova Glosáře, ČMF 26, 1940, s. 186n. Výrazy pohčieř a vínoše vyložil V. Flajšhans, Klaret a jeho družina I, II, Praha 1926—28 s. v.
[4] M. Komárek, K původu slova chasa, NŘ 56, 1973, s. 73n.
[5] J. Čarek, V. Hlavsa, J. Janáček, V. Lím, Ulicemi města Prahy od 14. stol. do dneška, Praha 1958, s. 54, 345.
[6] Saducei sunt heretici … neque resureccionem credentes neque angelos … oracula prophetarum respuebant VodňLact S 6b.
[7] J. Gebauer uvažoval o emendaci futura na fodrum GbSlov 1, 114. To však právem odmítá V. Flajšhans, Klaret s. v. Jeho výkladu nepřekáží ani okolnost, že se výraz budná významově ze svého kontextu poněkud vymyká, je zařazen mezi fabrilia. Klaret tak postupuje i jinde, srov. púra arrogancia KlarGlos 2593 (de fabris). — Z výrazů v 1.2 jsou u Flajšhanse vyloženy budná, plost, praknost, všedr.
[8] K slovu nožehlák srov. Z. Horálková — E. Michálek, Ze staročeského slovníku: 1. Klaretův nožehlák, LF 96, 1973, s. 238.
[9] Staročeský slovník s. v., srov. dlabati kámen GbSlov 1, 254.
[10] Srov. Staročeský slovník s. v. — Ostatní výrazy s výjimkou hlempest, ludpek, rempest identifikoval V. Flajšhans ve své edici.
[11] Vl. Šmilauer, Česká jména ptáků v Klaretově Fysiologiáři, LF 67, 1940, s. 389.
[12] Viz I. Němec, Rekonstrukce jednotek neúplně doloženého lexikálního systému (v tisku).
Naše řeč, ročník 58 (1975), číslo 2, s. 77-81
Předchozí Alexandr Stich: Referátový, referativní, nebo referující časopis?
Následující Jaroslav Machač: K jubileu Josefa Filipce
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1