Za Františkem Šimkem

Igor Němec

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Před sedmdesáti léty zahájil svou filologickou tvůrčí práci žák Jana Gebauera a důstojný pokračovatel jeho editorské činnosti — František Šimek. Toto své životní jubileum však nepřežil; zemřel 2. června 1974 ve věku téměř 92 let, do poslední doby pln zájmu o vědní obor, kterému věnoval většinu svého plodného života. Byl to obor jeho učitelů J. Gebauera, E. Smetánky a J. Vlčka — stará čeština a její literární památky. Jako rodák z husitského Trocnovska (nar. v Ostrolovském Újezdě 13. 9. 1882) soustředil se na vydávání památek doby husitské a děl Husových předchůdců. Vcelku z jeho dílny vyšla úctyhodná řada edic: Cestopis tzv. Mandevilla, Tkadleček (společně s H. Hrubým), Staročeské zpracování Postily Konráda Waldhausera, Barlaam a Josafat, Tomáše ze Štítného Knížky o hře šachové, Husova česká kázání sváteční, Jakoubka ze Stříbra Výklad na Zjevení sv. Jana, Rokycanova Postila, Petra Chelčického Síť víry pravé (převod do nové češtiny), Jana Guallensis O čtyřech stěžejných ctnostech, Staré letopisy české aj. Těmito edicemi staročeských jazykových památek a také svým Slovníčkem staré češtiny se František Šimek nesporně zasloužil o rozvoj naší historické bohemistiky, zejména o zpřístupnění její materiálové základny.

Dílo profesora Fr. Šimka má ovšem i další hodnoty. Ve svých edicích i ve vědeckých článcích přináší totiž cenné badatelské poznatky o pramenech a autorech staročeských literárních památek; známá je zvl. jeho zásluha o přiznání Štítného autorství staročeskému překladu latinské knížky o Barlaamovi a Josafatovi. Jako jeho učitelé a předchůdci v editorské činnosti také Fr. Šimek objevil řadu cenných zlomků starých rukopisů. Jako žák Jana Gebauera Fr. Šimek mj. hájil — a obhájil — výklad svého učitele o existenci stč. jotace po hláskách j a ň (v polemice s Fr. Trávníčkem). Zabýval se však i češtinou doby novější (např. jazykem Ant. Marka), ale nejvíce pozornosti věnoval jazyku, tvorbě a názorům mistra J. Rokycany.

Tím vším se František Šimek zařadil na čestné místo mezi naše přední znalce staročeského jazyka a jeho literatury. Vedle svého bohatého díla odkázal české vědě také příklad vzácné píle a filologické houževnatosti, zvláště odvahy zvládat díla mimořádně rozsáhlá. Svým přátelům pak zanechal i milou vzpomínku na dobrého člověka.

Naše řeč, ročník 57 (1974), číslo 5, s. 265

Předchozí Josef Filipec: Zemřel Alois Získal

Následující Josef Štěpán: Slovenská kniha o složitém souvětí