Zkratky a tvoření slov

Josef Hrbáček

[Články]

(pdf)

-

Souborným termínem „jazyková zkratka“ označujeme jevy do značné míry odlišné: (1) zkrácené slovo (prof.), (2) iniciálovou zkratku (ČSSR), (3) zkratkové slovo (Čedok), (4) iniciálové zkratkové slovo (ÚLUV). Vztah jednotlivých typů zkratek k tvoření slov je různý.

(1) Zkrácená slova nelze považovat za výsledek slovotvorného aktu, jde většinou jen o prostředek úpravy psaného (tištěného) textu; např. v inzerátu: Hlaste se v tech. odd., příz., č. dv. 101. Inf. os. nebo tel. Za slovotvorný nebo přesněji řečeno za „slovoupravující“ prostředek bychom mohli považovat krácení těch slov, která se vyskytují v zkrácené podobě v jazykových projevech pravidelně a která se tím stávají ve své nové podobě relativně nezávislá na textu. V češtině se taková „useknutá slova“ (rus. „usečennyje slova“) vyskytují jen málo, zvl. ve slangu (bezva, senza…). Mechanickým krácením bylo vytvořeno také několik značkových názvů hospodářských podniků: Kera (keramický průmysl), Prefa (prefabrikáty). V některých jazycích jsou abreviatury tohoto druhu četnější než v češtině a patří do hovorové nebo publicistické vrstvy jazykových prostředků, srov. rus. spec, trans (transformator), něm. Uni (Universität), angl. doc (doctor) apod. Zkracování slov jako zvláštní způsob úpravy lexikálních jednotek se v češtině vyskytuje hojněji pouze u domácích obměn křestních jmen. Zkracuje se [125]konec nebo začátek jména (Magdaléna → Magda, Léna), většinou je to však doprovázeno i změnou tvaroslovné charakteristiky, sufixací a změnami hláskovými (Vladimír → Vláďa, Miroslav → Mirek, Josef → Jožka). V slangu a argotu se uplatňuje tento postup i u jiných jmen než křestních: učitelka → uča, cigareta → retka, (komposice →) kompóna → kóna.[1] V hovorovém jazyce je běžné zkracování složenin typu kilogram → kilo, automobil → auto, ale u těchto internacionalismů je zkracování na první část složeniny tendence obecná, nikoli pouze česká, nebo se tato slova do češtiny už zkrácená přejímají (metro). Fakt, že se některá, zejména titulová, zkrácená slova nezkracují mechanicky, např. dr., plk., mjr., pí apod., není jevem slovotvorným; tyto úpravy vyplývají z potřeby komunikativní zřetelnosti.

Vedle tvoření nových pojmenování derivací (a konverzí), kompozicí a skladebným tvořením, jímž vznikají sousloví, tvoří se nové lexikální prostředky v češtině různými úpravami pojmenování již existujících. Při úpravě pojmenování jde o obměnu formy pojmenování, zatímco význam pojmenování zůstává zachován, např. při obměně formantu: horní — hořejší (— hoření).[2] Také všechny způsoby zkracování, ať jednoduchých, nebo víceslovných pojmenování, jsou druhem úprav pojmenování, neboť při nich jde jen o změnu formy, nikoli o změny významu.

Všechny zkratky nevznikají však úpravou již hotových lexikálních jednotek. Menší část zkratkových slov vzniká zkracováním volných spojení slov, která netvoří lexikální jednotky; jde o uměle vytvořené zkratkové názvy nemající pevnou souslovnou bázi. Takto uměle bývají konstruovány např. firemní zkratkové názvy, aby výsledek odpovídal požadavkům, které se na tato jména kladou (stručnost, výraznost, snadná vyslovitelnost, internacionálnost): Pragoinvest, Bytex, Jablonex apod. Některé takové názvy původně soukromokapitalistických podniků slouží dobře po ztrátě svého motivačního základu i dnes: Kazeto (Karel Zejda, továrna), Rico (Závody na obvazové látky Richter & Co) aj.

I když většina zkratek vzniká úpravou formy již hotových lexikál[126]ních jednotek, jde namnoze u zkratek iniciálových a u zkratkových slov o úpravu tak značnou, že její výsledek ve srovnání s výchozím lexémem nelze hodnotit jako poměr pouhých variant téže lexikální jednotky. Nezkrácené pojmenování a zkratku nemůžeme ze slovotvorného hlediska považovat za pojmenování prostě koexistující jako slovotvorné varianty slova. I v synchronním průřezu jazyka je nezkrácené pojmenování prius, zkratka posterius, jinak řečeno jde o vztah dvou prvků, z nichž jeden se jeví na druhém jako nezávislý, kdežto druhý na prvém jako závislý. Slovotvorná problematika zkratek se tedy týká jednak vztahu zkratek k nezkráceným pojmenováním, jednak jejich slovotvorné struktury.

Slovotvorný vztah zkratky k plnému (souslovnému) pojmenování lze chápat jako typ zkracování. Zjišťovat typy zkracování znamená sledovat zkratková pojmenování z hlediska jejich vzniku. Z tohoto hlediska se zkratky rozdělují především na iniciálové zkratky a zkratková slova, u zkratkových slov se pak rozlišují zkratková slova slabičná, smíšená, částečná apod.[3] Z genetického hlediska se tedy jeví zkracování (tvoření zkratek) jako samostatný způsob tvoření slov, který bývá charakterizován vedle základních způsobů, derivace a kompozice, jako způsob „zvláštní“[4] nebo „okrajový“.[5]

(2) Iniciálové zkratky slovotvornou problematiku rovněž v podstatě nemají, protože jsou tvořeny většinou mechanicky tak, že jednomu plnovýznamovému slovu odpovídá jedno (a to první) písmeno; složené slovo se zpravidla pro větší výraznost zkracuje začátečními písmeny obou komponentů. Zvláštních zásahů do tvorby iniciálových zkratek je třeba pouze tam, kde je nutno odstranit nějakým rozlišujícím příznakem homografičnost: MNV — MěNV, ONV — ObNV (okresní NV — obvodní NV). Za způsob tvoření nových slov pak iniciálové zkratky nelze považovat zejména proto, že iniciálové zkratky nejsou samostatnými lexikálními jednotkami, nýbrž pouze grafickými značkami lexikálních jednotek. Při zvukové realizaci se sice mění na slabičné útvary zvukové, ale nikoli slovní: 1. Vyslovují se tak, jak se v abecedě slabičně čtou písmena, a proto nemají většinou formu pod[127]statných jmen (jsou často zakončena na dlouhou samohlásku, což je netypické pro substantiva; jako podstatná jména se cítí zřídka: esenbé; jde o útvary vždy nesklonné). 2. Přízvuk mívají dosti často na konci, tj. na posledním slabičně vysloveném písmenu (srov. Česká mluvnice, s. 95). Jde tedy při vyslovování iniciálových zkratek o ustálený způsob zvukové realizace grafické značky, nikoli o tvoření slova, avšak slabičná podoba těchto útvarů umožňuje, že mohou dobře plnit funkci základu slov odvozených (zpravidla po menších úpravách, často po odsunutí samohláskového elementu z poslední slabičně vyslovené části a s hláskovými alternacemi): embé-čko, esenb-ák, jezeď-ák apod. Je zřejmé, že skutečným tvořením nových lexikálních jednotek je pouze tvoření zkratkových slov. Jejich význam je sice totožný s výchozím souslovným pojmenováním, ale formou se liší natolik od „fundujících“ pojmenování, že jde nepochybně o jev slovotvorný.

(3) Jak ukázal M. Dokulil, má zkoumání tvoření slov dvojí aspekt: genetický, zaměřený na tvoření slov ve vlastním smyslu; v našem případě jde o zkoumání typů zkracování, a funkčně strukturní, zaměřený na utvářenost slov, na zkoumání slovotvorné struktury slov (M. Dokulil, c.d., s. 9). Z tohoto druhého aspektu nebyla zkratková slova v naší literatuře dosud zevrubněji zkoumána. Někteří lingvisté docházejí, zejména na základě zkoumání ruských zkratek, k názoru, že zkratky jsou zvláštním druhem složenin (kompozit).[6] Pro české zkratky však takové paušální zařazení neplatí a domnívám se, že ani ruská zkratková slova nelze považovat stoprocentně za kompozitní, i když ke kompozitům mají nepochybně blíže než zkratky české.

Ze strukturního hlediska lze rozlišit: dva základní druhy zkratkových slov: (A) zkratková slova mající strukturu nesložených (jednozákladových) slov, (B) zkratková slova mající strukturu složených slov (kompozitní typ). Zkratková slova se strukturou nesložených slov (A) jsou opět dvojího druhu: (a) morfologický typ: Čedok, Spofa, Pofis, Tonak — karma, jawa, tesil — zamini, ELFI; (b) derivační typ: profák — zetka, embéčko, esenbák — čedokář, (umprumák). Zkratková slova mající strukturu složených slov (B) jsou podle svého vztahu ke kompozici rovněž několikerého druhu: (a) elmotor, děl[128]pluk, genštáb — Svazarm, Motorlet; (b) Technospol, Pragoinvest; (c) umprum, děldop, histmat, pedfak.[7]

(A) Zkratková slova se strukturou nesložených (jednozákladových) slov, která patří k morfologickému typu (Aa), nemají slovotvornou, nýbrž pouze morfologickou stavbu (strukturu) jako jiná neodvozená substantiva (značková). Jde o zkratková slova z hlediska techniky zkracování neprůhledná, která se svým tvarem zařazují do určitého slovního druhu — jejich slovnědruhová příslušnost je ovšem předurčena už výchozím souslovným pojmenováním — a zároveň k určitému deklinačnímu typu (paradigmatu) a která se tím morfologicky rozčleňují na tvarotvorný kmen a ohýbací příponu (tvaroslovnou charakteristiku): Spof-a, Spof-y…, Čedok-Ø, Čedok-u…

U jednozákladových zkratkových slov existuje problematika jejich identifikace jako zkratek. Mnohé z nich existují jako zkratky v povědomí uživatelů a jejich zkratkovost bývá nadto signalizována a) funkčně (jde většinou o tzv. vlastní názvy), b) fonologicky (mívají vzhledem k domácím slovům nezvyklý hláskový sklad), c) lexikálně (jsou to izolovaná pojmenování bez slovního příbuzenstva). Mají tedy v lexiku často podobné postavení jako slova cizí; nejvýrazněji ta, která jsou nesklonná, a tudíž nemají ani morfologickou strukturu: zamini, ELFI (L. Fišer). K morfologickému typu nesložených zkratkových slov je přiřazujeme jen proto, že ke kompozitům je z hlediska jejich utvářenosti řadit nelze. Jestliže však povědomí zkratkovosti u některé zkratky již neexistuje, protože neexistuje nebo není známo nezkrácené pojmenování, a jestliže zkratkovost není ani výrazně vyjádřena funkčně a signalizována fonologicky, přestáváme slovo chápat jako zkratku, slovo zůstává zkratkou pouze etymologicky: karma (Karel Macháček). Totéž platí pro většinu zkratek přejatých (gestapo, radar).

(Ab) Slovotvorným formantem vznikají zkratková slova ze zkratkových základů. Tato slova jsou vlastními odvozeninami, se zkratkami je pojí jejich slovotvorná báze, která může být 1. zkráceným slovem: prof-ák, biol-ka; 2. iniciálovou zkratkou o různém počtu iniciál: zet-ka, zet-or (Z), čezet-a (ČZ), embé-čko (MB), eses-ák (SS), kač-ka (Kč), jezeď-ák (JZD), esvéveš-ka (SVVŠ); základem může být i značka jazyková kombinovaná s číselnou: vétřies-ka (V3S); 3. zkratkovým slovem: čedok-ář, socdem-ák, umprum-ák. Zkratková slova odvozená od [129]zkratkových slov zřejmě složených (soc-dem-ák, um-prum-ák apod.) mají už smíšený charakter (kompozitně-derivační).

(B) U složených zkratkových útvarů je si nutno všimnout především jejich vztahu ke kompozici. Tento vztah může být zřejmější nebo méně zřejmý podle stupně fragmentárnosti složek zkratkového slova a podle způsobu spojení významových částí. Česká zkratková slova mající charakter složenin mohou být v souladu se složenými slovy nezkratkovými pouze dvoučlenná; v češtině nejsou vhodná zkratková slova typu sov-nar-kom, tech-prom-fin-plan. Poměrně nejvýrazněji mají charakter kompozit zkratky, jejichž jedním komponentem je úplné slovo a jejichž druhý komponent nelze ztotožnit s předponovým nebo příponovým morfémem (Ba): akuvozík, elmotor, genštáb, kulrota, dělpluk, koldům (kolektivní dům), Orgalen (Organizační a ekon. ústav pro len).[8] Řidčeji je zkrácený komponent na druhém místě: Svazarm, Motorlet, motorest (motorestaurace). Avšak ani složenost tohoto typu zkratkových slov nemusí být vždy zřejmá, viz např. alobal (aluminiový obal), resp. hranice mezi oběma částmi se může cítit jinde, než od původu je (alo-bal). Naopak typ gramodeska, který by bylo možno považovat ještě za zkratkový, protože první komponent je zkrácený, se počítá již mezi normální složeniny (hybridní), a to proto, že první komponent je značně samostatný (auto, foto nebo směřuje k osamostatnění: gramo, moto)[9] a je zakončen na samohlásku, která plní současně funkci spojovací samohlásky ve vlastní složenině. Proti tomu vlastní zkratkové složeniny mají první část mechanicky zkrácenou, takže neodpovídá často ani morfému (gen-štáb, aku-vozík), a spojení obou částí nemá charakter vlastního skládání, nýbrž pouhého spřahování. Z těchto důvodů mají výraznější kompozitní charakter zkratkové názvy typu (Bb) Technospol, Pragoinvest, Technomat (s druhou částí zkrácenou) než zkratková slova s oběma částmi mechanicky zkrácenými a spřaženými (Bc) umprum, děldop, pedfak apod. Slovotvorné komponenty těchto zkratkových slov jsou slovní fragmenty; jde o části slov, které nejsou obvykle totožné s morfémy příslušných slov nezkrácených, zpravidla jsou kratší, a proto vyjadřují úměrně se stupněm své fragmentárnosti význam méně zřetelně. Pokud mají fragmenty podobu zavřených slabik, lze je však zpravidla snáze významově iden[130]tifikovat a struktura zkratkového slova jako složeniny je zřetelnější než u zkratkových slov typu Se-tu-za, Po-fi-s apod., kde jednotlivé fragmenty bez znalosti nezkráceného pojmenování vydělit spolehlivě nelze. Proto strukturace těchto zkratkových slov je pouze morfologická. Někteří lingvisté ponechávají pro fragmenty zkratkových slov termín morfémy (srov. D. I. Aleksejev, c. d. v pozn. 6). To však znamená, že musí pro zkratková slova předpokládat existenci jiných morfémů než pro příslušná slova nezkrácená. Tento postup by byl podle mého názoru oprávněný tehdy, kdyby zkratková slova byla autonomními lexikálními jednotkami. Zkratky však autonomními lexikálními jednotkami nejsou, jsou vázány na nezkrácená pojmenování, neboť jsou jejich zástupkami. Pokud se původně zkratková slova stávají na souslovných pojmenováních nezávislá, přestávají tím být vlastně zkratkami a ovšem ztrácejí tak svou kompozitní morfematickou strukturu.

Tvoření zkratkových slov se vyznačuje velkou pestrostí a neomezuje se vždy na normální systémové způsoby tvoření. Vyskytují se složená zkratková slova jako Spofavit, kde první částí je zkratkové slovo a druhou částí fragment vit (vitamín), nebo hybridně složená zkratková slova jako Antika (starší název karamel proti kašli), zkratkové složeniny obsahující osobní jména, PALABA (Pála, baterie), zkratky tvořené tak, že se použije slabičného fragmentu z vnitřku slova (obvyklé je použití začátku, popř. konce slova): Orabet (orální antidiabetikum) aj. Často se ke zkratkovým názvům přidávají koncovky, aby se jimi nový název zařadil do některého skloňovacího typu podstatných jmen: Druopta, Zeveta (ZVT = Závody všeobecné techniky, Bojkovice). Jde obvykle o názvy výrobků a podniků, jejichž motivace a tvorba bývá ovlivňována různými praktickými důvody, reklamními a jinými.

(4) Tzv. iniciálová zkratková slova (ÚRO, ODA, AMU, ÚLUV) jsou z hlediska genetického iniciálovými zkratkami (a jejich grafika způsobuje, že jako iniciálové zkratky působí i opticky). Při zvukové realizaci se stávají zkratkovými slovy, která mají strukturu nesložených slov s morfologickou stavbou (typ Aa). V mluvené řeči se ohýbají, a je-li třeba jejich tvary přesně zapsat, Pravidla žádají, aby se i písmem zaznamenaly jako zkratková slova, tj. aby se psalo např. z Úra, nikoli z ÚRa.

---

[1] M. Dokulil, Tvoření slov v češtině 1, Teorie odvozování slov, Praha 1962, s. 25.

[2] Od slovotvorných úprav pojmenování je třeba odlišit hláskoslovné varianty slova (např. střapec — třapec), ale také dvojí tvoření slova (kominík — kominář), kdy jde o slova téhož významu příslušející k různým jazykovým oblastem. O oblastních variantách srov. A. Jedlička, Studium současných spisovných jazyků slovanských a problematika variantnosti normy, SaS 1968, s. 113—125.

[3] Srov. B. Havránek — A. Jedlička, Česká mluvnice, Praha 1970, s. 95; J. Hrbáček, Typy zkratkových pojmenování v ruštině a v češtině, Čs. rusistika XII, 1967, s. 156—162.

[4] Vl. Šmilauer, Novočeské tvoření slov, Praha 1971, s. 15.

[5] Fr. Daneš, Jak jsou utvářena česká slova, sbor. O češtině pro Čechy, Praha 1960, s. 59.

[6] Srov. A. V. Isačenko, Grammatičeskij stroj russ. jazyka v sopostavlenii s slovackim, Morfologia I, Bratislava 1954, s. 30; D. I. Aleksejev, Abbreviatury kak novyj tip slov, sborník Razvitije slovoobrazovanija sovr. russ. jazyka, Moskva 1966, s. 19.

[7] Jak je vidět z příkladů, jde často o výrazové prostředky nespisovné, některé slovotvorné typy zkratek jsou v češtině veskrze nespisovné; v tomto článku se však zabýváme tvorbou zkratek bez ohledu na jejich jazykovou příslušnost.

[8] Srov. K. Sochor, Dnešní názvy závodů, podniků, ústavů apod., NŘ 1961, s. 154n.

[9] Viz Vl. Mejstřík, Tzv. hybridní složeniny a jejich stylová platnost, NŘ 1965, s. 7n. Srov. též Fr. Daneš, Vývoj češtiny v období socialismu, sbor. Problémy marxistické jazykovědy, Praha 1962, s. 322, 323.

Naše řeč, ročník 55 (1972), číslo 2-3, s. 124-130

Předchozí Miloš Helcl: Současné tendence při tvoření slov skládáním v češtině

Následující Miloš Dokulil: Slovesa odvozená ze jmen přídavných označujících barvy