Časopis Naše řeč
en cz

K tvoření číslovek řadových

Miloslav Sedláček

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jestliže potřebujeme v promluvě přesně vyjádřit, kolikáté místo zaujímá jednotlivina (popř. druh) jako člen nějaké posloupnosti, užíváme k tomu obvykle číslovek řadových.

Řadové číslovky jednoduché se tvoří v češtině většinou podle tohoto schématu:

číslovka základní + přípona (popř. )

Příklady: šest-ý, sedm-ý, jedenáct-ý, devatenáct-ý, padesát-ý, ovšem sto — stý (neboť -o je nominativní koncovkou číslovkového jména), tisíc-í. Řadové číslovky se tedy v podstatě tvoří ze základních pouhým přeřazením do tvrdého (popř. měkkého) paradigmatu přídavných jmen (změnou tvaroslovné charakteristiky, konverzí — v tomto případě uvnitř komplexního sémantického slovního druhu).[1] U číslovek, které jako základní končí na -et (-ět), je -e- (resp. -ě-) vystřídáno samohláskou -á-, takže řadová číslovka končí na -átý: pět — pátý, devět — devátý, deset — desátý, dvacet — dvacátý, třicet — třicátý, čtyřicet — čtyřicátý. Řadové číslovky první (prvý), druhý, třetí, čtvrtý se jeví ze současného hlediska jako tvořené nepravidelně.

Od základních číslovek milión, bilión atd. se tvoří řadové rozšířenou příponou -tý, tj. příponou -t- a tvaroslovnou charakteristikou zařazující číslovku do paradigmatu tvrdých přídavných jmen. Obdobně je utvořena i číslovka nultý (např. ve spojení nultý poledník). „K miliarda řadová číslovka není; byla by miliardý,“ napsal Fr. Trávníček.[2] Avšak Slovník spisovného jazyka českého a Pravidla českého pravopisu (akad. vydání) uvádějí podobu miliardtý, utvořenou zřejmě podle milióntý, bilióntý atd. Jako doklad existence číslovky miliardtý citujeme úryvek z textu pod obrázkem v Rudém právu (22. 6. 1971, s. 4): „Záběr z malé slavnosti při velké události, kdy v gottwaldovském Svitu vyrobili miliardtý pár obuvi a první pár druhé miliardy.“

Jednoduché řadové číslovky mají v češtině téměř vždy jen jednu podobu (vedle první se řidčeji vyskytuje také prvý), zato tzv. složené číslovky řadové (v nichž je více slovních základů než jeden) se vyskytují dosti často ve variantách.

Pro hodnoty 21—99 s výjimkou rovných desítek se tvoří řadové číslovky buď běžným způsobem (příponou s případnou samohláskovou obměnou) od spřežek jedenadvacet, dvaadvacet, třiadvacet atd., nebo tak, že podobu řadové [49]číslovky dostane jak číslovka na místě desítek, tak i číslovka na místě jednotek, např. dvacátý první, dvacátý druhý, dvacátý třetí atd.

Řadové číslovky pro rovné stovky od 200 do 900 mají podobu složenin;[3] první část složeniny je základní číslovka v 2. pádě a druhou částí řadová číslovka stý: dvoustý, třístý, čtyřstý (i čtyrstý), … devítistý. Vyjadřujeme-li počtem stovek hodnoty 1100, 1200, … 1900, tvoříme tímto způsobem také řadové číslovky jedenáctistý, dvanáctistý, … devatenáctistý.

Obdobně jako číslovky končící na -stý se tvoří i číslovky končící na -tisící: dvoutísící, třítisící, čtyřtisící, … desetitisící, jedenáctitisící, dvanáctitisící, … dvacetitisící, třicetitisící, … devedesátitisící; u číslovek jako pětadvacetitisící existují také varianty dvacetipětitisící.

Pro hodnotu 100 000 je řadová číslovka stotisící (viz SSJČ), pro hodnoty 200 000, 300 000, … 900 000 existují buď varianty tvořené podle stotisící, tj. dvěstětisící, třistatisící, čtyřistatisící atd., nebo varianty tvořené jako ostatní číslovky končící na -tisící, tj. dvousettisící, třísettisící, čtyřsettisící, …

Stejně jako číslovky končící na -tisící se tvoří i číslovky končící na -milióntý, např. dvoumilióntý, třímilióntý,[4] desetimilióntý, stomilióntý.

Varianty existují také u řadových číslovek pro hodnoty 101—999 s výjimkou rovných stovek. Jeden jejich typ (možno říci základní) se tvoří tak, že číslovka pro každý číselný řád v tomto složeném výrazu dostane podobu číslovky řadové, např. stý první, stý dvanáctý, stý dvacátý, dvoustý patnáctý, třístý šedesátý osmý atp.

U druhého typu mají podobu číslovek řadových pouze ty, které stojí na místě desítek a jednotek, kdežto číslovky na místě stovek (popř. i na místě vyšších řádů) mají podobu číslovek základních,[5] např. stoprvní, stodvanáctý, stodvacátý, dvěstěpadesátý atp.[6] Řadové číslovky pro hodnoty 121—199, 221—299 atd. mohou mít ovšem ještě varianty stý jedenadvacátý, stý pětapadesátý, popř. stojedenadvacátý, stopětapadesátý.


[1] Viz M. Dokulil, Tvoření slov v češtině 1, 1962, zvl. s. 62n. — Z hlediska syntaktické platnosti jsou ovšem řadové číslovky jasně jména přídavná, kdežto syntaktická platnost číslovek základních kolísá mezi zřetelně adjektivní (jeden, dva, tři, čtyři) a zřetelně substantivní (sto, tisíc).

[2] Fr. Trávníček, Mluvnice spisovné češtiny II, 1951, s. 1187; stejně tak I. Poldauf - K. Šprunk, Čeština jazyk cizí, 1968, s. 132.

[3] Srov. např. M. Helcl, Pětisetkoruna, Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 1. výběr, 1949, s. 94n.

[4] Srov.: „Třímilióntým návštěvníkem Leninova muzea v Gorkách u Moskvy se stal podplukovník čs. letectva V. Budka“ (Svobodné slovo 25. 6. 1971, s. 2).

[5] Už v prvním vydání matičního Brusu jazyka českého, 1877, se na s. 15 píše: „Řadové číslovky vyslovují se i při větších počtech z pravidla po pořádku, každé místo o sobě, tedy: Roku 1875. = roku tisícího osmistého sedmdesátého pátého. Avšak pro krátkost mohou se první místa vyjádřiti základnými a jen desítky s jednotkami tvary řadovými; tedy: roku tisíc osm set sedmdesátého pátého, …“.

[6] Psáno též sto první, sto dvanáctý atd. Tyto číslovky se však často psávají dohromady, např.: „Jiří Holík sehrál své stopadesáté utkání v národním mužstvu“ (Čs. sport 30. 3. 1971, s. 4). Ve shodě s touto tendencí se v Poldaufově-Šprunkově mluvnici češtiny pro cizince Čeština jazyk cizí na s. 132 píše: stodvacátý prvý, stošedesátý pátý, stoosmdesátý čtvrtý.

Naše řeč, ročník 55 (1972), číslo 1, s. 48-49

Předchozí Jan Chloupek: Za docentem dr. Aloisem Gregorem

Následující Václav Křístek: Prostavět milión?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1