Za docentem dr. Aloisem Gregorem

Jan Chloupek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Loučíme-li se s vědeckým pracovníkem, hodnotíme především dílo, které za sebou zanechal. Opustil-li tento svět učitel, vzpomínají jeho žáci těch šťastných chvil, které s ním strávili v době mládí. 8. září 1971 zemřel v požehnaném věku osmdesáti tří let vzácný člověk, badatel i učitel docent dr. Alois Gregor. Narodil se 14. prosince 1888 v Kožušicích v okrese Bučovice. Působil na mnoha středních školách, posléze na filosofické fakultě UJEP v Brně; zde přednášel normativní mluvnici a slovenštinu.

Když vyšel v roce 1958 v Brně sborník Rodné zemi, vydaný mj. k jeho sedmdesátým narozeninám, bylo v něm vysoce oceněno Gregorovo dílo jazykovědné (Vl. Šmilauerem) i literárně historické (J. Hrabákem); je v něm uvedena i jubilantova bibliografie po rok 1958; nadto byl zdůrazněn jeho hluboký zájem o lidovou píseň a záslužně zhodnocen jeho úzký vztah k publicistice. Přeje-li moderní doba spíše užší badatelské specializaci, nelze v případě doc. Gregora nevidět jeden významný rys, který zcela ospravedlňuje široký záběr jeho výzkumu: je jím Gregorův bezprostřední poměr k člověku a k zemi, ke kraji, k městu a vesnici, v níž člověk žije, miluje, tvoří a umírá. Proto považoval zesnulý rozmanité vědecké disciplíny, do nichž tento jeho výzkum náležel, a ještě mnohé další za složky veliké, významné komplexní nauky — totiž vlastivědy. Nicméně hlavní jeho vědecký zájem byl upřen k jazykovědě, tu pak především k dialektologii: vydal mj. obšírný Slovník nářečí slavkovsko-bučovického (Praha—Brno 1959, 204 s.) a napsal deset průkopnických statí o nářeční skladbě; shrnul v životopisné monografii vědecký odkaz Františka Bartoše, byl pečlivým vydavatelem starých písemných památek, angažovaně přispíval k jazykové problematice vztahů česko-slovenských. Avšak co zvláště vyzdvihnout, překročil-li počet jeho knih, statí, recenzí i drobnějších glos půldruhého tisíce? Citujme raději, co o něm uvedl prof. Vl. Šmilauer: „Řádila asijská chřipka; budilo to značnou pozornost, ale kdo by o tom dovedl mimo hygienika něco napsat? Gregor dovedl. Rozjel se na venek, vyhledal si známou bábu kořenářku a podiškutýroval s ní o té chřipce. Vznikl z toho článek zajímavě zrcadlící bizarní křížení zbytků středověku s věkem rozhlasu a antibiotik.“

Učitelská činnost doc. Gregora byla vpravdě všestranná. Uměl vyučovat na různých typech škol, vedl různé osvětové kursy, psal učebnice a užitečné literární přehledy. Vychoval pěknou řádku žáků a sledoval i později jejich životní osudy. Míval velikou radost, když se k němu hlásili rozseti v širokém světě. Měl rád mladé lidi kolem sebe a v jejich kruhu nestárl: neúnavně jim pomáhal a ochotně radil.

[47]Kdo nebyl jeho srdci vzdálen, toho starý pán v dopisech oslovoval latinským Carissime. Našel bych dnes odvahu oslovit takto jeho: Náš nejdražší. A zůstanou nám jako útěcha a povzbuzení slova, která doc. Gregor citoval z Horáce: Est quodam prodire tenus, si non datur ultra — čili: Stojí za to dospěti k nějakému cíli, není-li dopřáno propracovat se dále.

Naše řeč, ročník 55 (1972), číslo 1, s. 46-47

Předchozí Redakce: Jubileum Jaroslava Zimy

Následující Miloslav Sedláček: K tvoření číslovek řadových