Časopis Naše řeč
en cz

Zemědělské lidové názvy z Vyškovska

P. Šereďko

[Drobnosti]

(pdf)

-

V 51. roč. Naší řeči (1968, s. 121n.) jsem se v příspěvku Lidové názvy z Pelhřimovska zmínil o lidových pojmenováních, s nimiž jsem se jako zvěrolékař setkal při své praxi na venkově v okolí Pelhřimovska. V tomto příspěvku podávám lidová pojmenování ze stejného okruhu, tentokrát z okolí moravského Vyškova.

[317]Při návštěvě čtyrnohého pacienta se ptáme na předchorobí (anamnézu). Chovatel nám sdělí: kráva se mu nepozdává už tři dny, napřed občas chytla, teď už ani nechytne (nedotkne se potravy), nežvéchá (nepřežvykuje) a také umalila na mlíce (méně dojí); dnes už nedala ani kapku. Byla to kráva jak bóřka (mohutná), jak laska (s lesklou, hladkou srstí jako lasička), a teď opadává, je jak kabela (zhublá, splasklá). Schne na ultimo. Kráva stone (sténá) a pomlela ju zima (třese se). Má v sobě asi horkost. O poruše zažívání svědčí slova, že je kráva sfóklá čili zdutá (nafouklá plyny v bachoru), nebo že má nadžgané báchor (nacpaný, přeplněný). Někdy zvíře také gryntá neboli žgryndá (slintá), z huby mu tečou grynty (sliny). Jiný obraz choroby spatříme, je-li kráva naměklá nebo měkká (= trpí-li osteomalacií, měknutím kostí). To zpočátku třeba jen chrome na nohu, nepostópne (kulhá, nedostupuje), ale později leží, nemuže stópnót (povstat), má zkřenčelé, zmrtvělé čili přeleželé nohy. Někdy, po těžkém porodu nebo pádu, je podezření, není-li kráva rozčísnutá nebo rozkleslá (= nemá-li rozlomenou pánev). Pozoruhodné je, že dojnice může ochromnout i na vemeno (ztratí mléko) anebo má chromé cecek, chromé střik, je to trojstřička (dojí jen ze tří struků). Dvojstřička nebo jednostřička už se nevyplácejí a vyřadí se na jatky. Řekne-li se o krávě všeobecně, že má zánět, myslí se tím zánět vemene a její mléko se zdrščí při vaření (srazí se). Vypadá-li nemoc třeba u krávy beznadějně, prohlásí chovatel sám: Moc jí nevyhlídám (nedoufám v její uzdravení), už nevykřije.

Je-li doma zdravý krmec (prase na výkrm), je to radost. Prase dobře jde, krásně jde (roste, daří se), žere jak kačena, vesele líce po dvoře (běhá) a po krmení klidně leží v chlívku jak lata. Má-li tyto dobré vlastnosti, nemine je chvála, že je to takovy osobny prase. Mladé sele někdy mívá skřipku a chrmle (kašle), ale to většinou pomine. Běda však, přijde-li opravdová nemoc. To chovatel hned pozná, že prase néni svy, je zhóviřeny (není ve své kůži). Leží v horečce jako plást (nehybně) a sumtí (supí), neveme do rypáka, navaluje se mu nebo bluje (zvrací). Při některých druzích onemocnění je naopak zvíře neklidné, móňá po chlívku (okouní, bloudí), plance nohama, moce se (potácí se), vrce se ve slámě. Nevydrží stát na nohách, zadek mu pelentí čili vangluje nebo dokonce plápolá. Udělá-li prase pár kroků vpřed, ihned packá, zapackne (klopýtá) a svalí se. Někdy je na první pohled vidět, že mu bloncá (volně se kýve) zlomená noha. To už se léčit nedá. V ostatních případech se však pokusíme pomoci a máme naději, že se prase zvetí, zmátoří, zbráborá nebo zplápolá (= vystůně, vzpamatuje). Ale je také možné, že se naopak usotoní, ucapluje, upachtuje či ucasnuje (uondá, utrápí) a musí se porazit. Ještě horší je náhlá mimořádná událost, kdy chovatel ráno jde vylít praseti (krmit) a zjistí, že zgablo, zívlo, je tvrdy, je nebožko.

Uvedu ještě několik nejčastějších ustálených názvů zvířecích nemocí. Kráva má hřebík je stručné označení zánětu čepce a okolních orgánů, který bývá způsoben průnikem ostrého cizího tělesa (drát, hřebík) stěnou čepce do dutiny břišní. Dávení je název pro ucpání jícnu (čímkoliv). Změk čili měknóti znamená osteomalacii (měknutí kostí). Záduch je dušnost koní, ale i záducha (astma) [318]u lidí. Černy močení je „terminus technicus“ pro myoglobinaemii koní, jejímž nápadným příznakem je tmavé zbarvení moči. Hlísty (ž.) jsou škrkavky. Pruh je po starodávnu kýla. Jako bolačka se označují povrchové otevřené ranky, oděrky, vředy, neštovice. Absces čili hlíza (uzavřené nahromadění hnisu) se jmenuje sbíračka. Otevře-li se časem nebo rozřízne-li se nožem, vytéká matéria (hnis) nebo sókrvica (řídká krvavá tekutina). Kousek odumřelé tkáně (sekvestr), který zbývá často ve vyprázdněné dutině sbíračky, nazývá se stržeň.

Kromě vysloveně nemocných zvířat se setkáme také s nedochůdčaty, špatně vyvinutými mláďaty s vrozenými vadami. Takovým zakrslíkům říkají opovržlivě skrčenec, žebrák, zmrsklík, zakrslenec, žaba, paskřivec, snesek nebo lébl. Zvláštní skupinu tvoří jedinci se špatně vyvinutými pohlavními orgány. Hermafrodit s více nebo méně výraznými znaky obojího pohlaví se nazývá polovičák, povrhél nebo pasták (bastard). Kryptorchid s jedním nebo oběma varlaty ukrytými v břiše je vnitřňák, vnitřák, mudoň, fňuk, samec se šourkovou kýlou je střevňák. Těchto názvů se užívá u různých druhů zvířat. Nečistokrevný psék je podvraťák (lehce proklouzne pod vraty).

Mimo vady a nemoci mají některá zvířata různé nectnosti a zlozvyky. Bijavé kůň kope, nedotklivá, chólostivá čili háklivá klisna nebo kráva, zvaná též židovka, nedá na sebe sáhnout. Potíž je také, když se kráva tvrdo dóji (při špatné průchodnosti struků), případně se zpříká (brání se, zpěčuje se). Kope-li při tom, nazývá se kopalena. Podobně trkavá dojnice s dlouhými neohrabanými rohy je rohlena. Vysává-li kráva mléko z vemene sama sobě nebo sousedkám, je to cucalena, cecalena nebo cucalka. Bohužel ani stáří zvířete se netěší přehnané úctě, a tak věkovitá kráva dostane přízvisko stará paťa, pardála, pardálka, škabrcétla, stará rachla. Za nepřístojné chování dostává se nevycválaným zvířatům i nadávek, z nichž některé jsou hrubší, celostátně rozšířené, většinou jsou však dost přátelské, jako pagáša, bagáša, sojka, sova a nejčastěji zvučná potvora.

A teď několik příkladů z plemenitby a porodnictví. Běhá-li se kráva (projevuje-li říji), inseminuje se nebo ji poskáče bék. Po třech měsících se zjišťuje, zda kráva zůstala (zabřezla). Někdy nechce zůstat a přebíhá se (opakovaná říje), říkají pak, že kráva se vrací, a přezdívají jí běhalena nebo běhulena. Při některých chorobných změnách vaječníků projevuje kráva neustálou říji (nymfomanii). Protože se chová jako býk, mrčí, mrmlá (mručí), praví se, že je zbéčená, je to zbéčenec. Ke krávě jalové s poruchami plodnosti volají zvěrolékaře, dochtora, aby krávu napravil nebo spravil. Podaří-li se léčba, kráva zůstane a později je natelená (vysokobřezí). Před porodem kráva zaprahne, ztratí mléko, říká se, že kráva stójí nebo stójí nasucho. Je zvemlá, spravená na mlíko (zbytnělé vemeno). Dojde-li k předčasnému porodu (potratu), oznámí nám chovatel, že kráva mece (zmetá). Je-li naopak vše v pořádku, nalíhne se (narodí se) tele, případně dvojky, ba i trojky (dvojčata, trojčata). Po porodu odcházejí z dělohy plodové blány. Tomuto ději se říká, že se kráva zčistila, odbyla ložéčko čili postýlku, čištění je z ní ven. Avšak pozor, aby kráva nevytlačila celý telatník (dělohu), posázený růžemi čili ježky (masité stopkaté výrůstky v děloze). Často se už před porodem vyklopí část pochvy v po[319]době kulovitého útvaru zvaného lidově kužel, čep nebo pastrky. Taková kráva se zve pastrkačka nebo častěji vylízalka. Po porodu to z krávy kyše (výtok očistek) několik dní. Mezitím tele vstalo, pije a kluče nebo ždurchá (buší) hlavou do vemene. Dohlíží se, aby matka negrajdla na tele (nešlápla, nedupla) a neublížila mu.

U kozy se říje oznamuje slovy koza čili prča se prká nebo se prčí, kozel pak ji oprčí nebo poprčí. (Oprčit znamená však také ‚oklamat, obelstít‘.) Pak je koza skotná, později nakocená (vysokobřezí). Bouká-li se prasnice (projevuje-li říji), říká se tomu sviňa se řóká, je rozřókaná. Vede se ke kanci, aby ji pořókl, pak je sprašná a naprašená. Konečně se jí nalíhne hnízdo selat (jeden vrh). Děloha se jmenuje u prasnice prasatník, u kozy kozatník.

Některé názvy zootechnické a anatomické: kůň prokvetlý (se smíšenou barvou srsti) se nazývá meliš (je melírovaný), bílý kůň nebo kráva ještě většinou šiml, šimla. Slepice jsou slépky, slova krocan ani krůta zde nežijí, jen morák a morka. Statné tele je telisko, mohutná kráva je kravsko. Části těla u velkých zvířat mají také trochu bohatýrštější jména než u lidí: lebeňa nebo baranica (hlava, palice), chrtáň (krk-hrdlo i šíje), čapa (noha), pazóry (paznehty), báchor (bachor i vůbec celé břicho). I kráva se chytá do rypáka (uchopení za nozdry rukou, aby stála). Když se zvíře porazí a odteče krív, vykochá se (vykolí se); z vnitřních útrob mají své jméno slezeno (stř.), jahůdky (vaječníky), kateřina čili kača (slepé střevo, používané na tlačenku; kača je také neforemný široký pytel, který se těžko zvedá na rameno). Ovaru a jitrnicím na zabijačce se říká šperky, chutnému masu z vepřového zátylku drdól.

Dobytek je ustájen ve chlívech či v maštalích. Stání pro jeden kus je štond, koně jsou odděleni štrajcpány (kůly zavěšené na řetízcích). Pro telata je ve stáji oplota (ohrádka). Krmivo se podává do hrantu (koryta). Stropu tady říkají podlaha a stodole mlat. Do stáje chodí pracovat popravovačky (ošetřovatelky), které popravují dobytek. Zootechnik často marně shání ženskou na popravu. Někde mají krávy opravdu dobrou opatrnost (péči). Krmení dovážejí traktoristé nebo koňáci, ale často ještě po rakousku futrknechti (vozkové) s lácary (opratěmi) v rukou. Ti také vyvážejí hnůj a lužu čili lužovicu (močůvku). Z krmiv jmenujme turkyň neboli turkyňu (kukuřici), ertepla čili zemáky (brambory), burgyňu (krmnou řepu). Prosu (celé rostlině i i zrní) se říká rovnou kaša.

Přijde-li zvěrolékař ke krávě, nechť se neptá jak je jí? Této otázce rozumí lidový chovatel v tom smyslu, že odpoví Stračena, Bělena, Sasana. Doktor nazná (zjistí), že má kravka zažívací poruchu, při které musí hladovět, vytrávit. Tu ošetřovatel nasadí pacientce na mulec drátěný košík s libozvučným názvem škramuša. Někdy musí zvěrolékař ještě krávě zapustit (dát injekci). Komentuje se to také tak, že jí budou pchat to inekcí, nebo, že dostane džiganec (píchnutí). K léčení je nutno někdy podávat patáky nebo patáčky (tabletky), případně nějaký ten čepek (čípek; čepek je však také zátka v lahvi).

Nepomůže-li nic a zvíře leží v beznadějném stavu, je nutno sehnat tvrzení (popruh) a začít klást (nakládat k převozu). Kráva nebo prase se odvezou na nótku (nutná porážka, z něm. Notschlach[320]tung). Chovatel nějaký čas truchlí, ale pak se duševně zvetí a brzy již má zase někde krávu v nádbě (vyjednává o koupi).

Přejeme mu, aby to byla kráva lícná (pěkná) nebo dryčná, dryča (bujná, statná), nikoli snad staré charabél. se bude střízvit, šňůrovat (mít výtok provázků hlenu při říji), nechť zabřezne; až bude mít při telení nážeňky (porodní bolesti, nápinky) a vypleščeny voči (vykulené), ať to dobře dopadne. Při koupi selete je třeba dbát, aby to nebyl nějaký smršček (zakrslík). Zdravému seleti budou říkat něžně muli, mulinek nebo muška a po zabijačce poskytne hojnost chutného masa.

Naše řeč, ročník 54 (1971), číslo 5, s. 316-320

Předchozí Alena Fiedlerová: Z druhého sešitu Staročeského slovníku

Následující Jiří Kraus: Vztah těsnopisu a jazykovědy

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdm transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1