Časopis Naše řeč
en cz

Lidové názvy z Pelhřimovska

P. Šereďko

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pracoval jsem jako zvěrolékař na Pelhřimovsku. Nejsem rodák z Českomo[122]ravské vysočiny, a snad proto jsem si pozorněji všímal tamější lidové mluvy a nalézal v ní více půvabu, humoru a obraznosti než místní obyvatelé. Zpočátku jsem ani nerozuměl některým výrazům a obratům, když mě chovatelé informovali o nemocech svých zvířat. Jejich řeč bývala plná vtipných přirovnání a metafor, často ustálených. Hospodáři vyprávěli zpravidla obšírně a dramaticky a dovedli i pohybově předvést, jak se nemocné zvíře chová. Po kusil jsem se zachytit některé výrazy a obraty, hlavně ty, které jsem často slýchával.

Hospodáři začínali obvykle vylíčením předností zvířete, např. byla to nejlepší kráva, bylo to takový chlastavý prase. Označení chlastavý prase znamenalo, že zvíře je žravé, že přibývá na váze. Slovesa chlastat užívali o zvířatech i tehdy, když šlo o požírání suchého krmiva, např. prase chlastá brambory, ba dokonce někdy i chlastá zeď (omítku), má-li nedostatek vápníku.

Náhle se zvíře začalo chovat, jako když na ně šáhne, jako když na ně hodí plachtu, odtahuje se od žlabu, smutně kouká, je vokřenělý nebo nakřenělý. Všechny tyto výrazy vystihují náhlou malátnost, popř. horečku v počátcích nemoci. Tento stav je někdy jen částečný, neboť kráva je např. vod hlavy (nebo vod vočí) ještě dost veselá, ačkoli třeba choulí na zadek; může také choulit na jeden cecek vemena. Sloveso choulit znamená v takovém případě ‚mít, projevovat slabost (vratký postoj, malou dojivost z jednoho struku)‘. Je-li postižena jen jedna končetina, říká se, že zvíře sychrá na jednu nohu, tedy kulhá. Jestliže kráva ulehne a nemůže povstat, označuje se to spojením kráva padla na nohy. Také kuřata nebo selata postižená křivicí padají na nožičky. Přitom buď je zvíře klidné, nebo činí, tj. vyvádí, válí se. Kůň činí např. při kolice, zvěrolékař zase činí o něm, tj. všemožně se namáhá, aby jej vyléčil. Bučí-li kráva hlasitě a bolestně, praví se, že řije a napomíná se dobrácky co řiješ, babo.

Trvá-li nemoc dlouho, zvíře hubne; vyjádří se to slovy kráva valem hoří nebo hoří do kalupu. Stává se, že kráva shoří za několik dní tak, že je jako žebřina. Bývala to kráva jako hrom a teď je vohořelá. Při tuberkulóze a jiných plicních nemocech se objevuje kašel; na Pelhřimovsku říkají, že kráva nebo sele kchiká. Je to slovo zvukomalebné a vystihuje dobře kašel zvířat, jehož se — na rozdíl od lidského kašle — neúčastní hlasové orgány.

Ve snaze zachránit zvířeti život veterinář i chovatel citují nemocného koně na břiše, tj. naslouchají, jak pracují zažívací orgány, a oba si pochvalují, že to v něm vaří. Někdy je nemoc tvrdošíjná, prase se natáhne v kotlině (tj. v kotci), a že nebude a nebude, čili vypadá to smrtelně. Ještě zbývá trochu naděje, že mu to vyjde, tj. že to přejde. Ale večer už nechtělo ani čistý, tj. ani nápoj, a přes noc zinklo,[1] káplo, šlo pryč, šlo domů, je po smrti. Někdy je známa příčina náhlé smrti: zvíře šlo pryč na slezinu, na játra. V hovoru pak chovatel uvádí, že přišel vo koně; trvalo-li umírání déle, užívá se i slovesa nedokonavého: šel vo koně. Toto rčení znamená výhradně uhynutí nebo porážku zvířete, nikoli prodej, krádež apod. Ty četné zmírňující výrazy svědčí [123]o lásce ke zvířatům; neuslyšíme nikdy, že zvíře zdechlo nebo chcíplo.

Některé choroby mají své přesné lidové názvy. Černá zástava moči u koně, která vzniká obvykle náhlou námahou svalů po dni pracovního klidu, jmenuje se svátečnice. Smíšená bakteriální infekce mladých selat se nazývá játrovka, stejně tak tuberkulóza drůbeže: u obou nemocí jsou totiž nápadné chorobné změny na játrech. Uslyšíte-li ve zdejším kraji slovo zápal, znamená to zápal plic, žádný jiný. Jako hlavní příznak zápalu se uvádí, že zvíře dejchá, a myslí se tím, že dýchá rychle a těžce. Dýchá-li pak uzdravené zvíře zase normálně, je chovatel rád, že už nedejchá. Také začínající červenka se označuje obvykle jako zápal. Červenka tomu říkají teprve tehdy, až zvíře opravdu zrudne po těle. Červenková kopřivka prasat se svými čtverhrannými červenými pupenci se často považuje za samostatné onemocnění, kterému říkají peteče nebo petrče.[2]

Nežere-li kráva, vyjádří se hospodář, že má asi v knihách (zde je zajímavý plurál). To by tedy byla jen zácpa, ale někdy je podezření, že kráva má železo nebo že má vostrý, tj. že je v čepci kovové cizí těleso. A to už každý ví, že je nutno přestat dávat zvířeti vomatek a krávě se navlékne na tlamu drátěná rabuš, náhubek, aby vytrávila. Vomatek je jadrné krmivo, otruby — souvisí patrně se slovesem omlátit, v němž se vypouští l.

Pro plemenářské a porodnické dění se rovněž užívá zvláštních obratů. Neprojevuje-li kráva říji, neběhá-li se, praví zemědělec, že se nehoní, že kráva už dva měsíce nic neříká, že se jalůvka pořád nemele. Kráva po prvním porodu, prvnička, se nazývá prvotýlka, příště už bude na druhém teleti. Také prasnice je na třetích nebo čtvrtých prasatech. Děloha se jmenuje u krávy teletník, u prasnice prasečník. Březí matka má přes půl času, uplyne-li polovina březosti. Jsou-li zřetelné pohyby plodu, říká se, že tele se v krávě třípe. Posléze matce vypadá čas a chystá se k porodu. Tak třeba kráva nutí, tj. tlačí, a vyjde první voda. Někdy vyjde už i druhá, tzv. kližná voda, ale porod nepokračuje. Ošetřovatelé říkají, že tele má málo vůle. Po porodu odchází čistec, plodové lůžko, kráva se zčistí. Před porodem nebo po něm se stává, že se vyklopí pochva, které se lidově přezdívá macurna nebo maturna. Vyhřezlá pochva je hřídel. Kráva, která má tuto vadu, bývá nazývána hřídelačka, vochodačka, macurnačka nebo pístačka. Vyhřezne-li po porodu celá děloha i s tzv. ježky, sdělí nám chovatel, že kráva vyhnala ze sebe všecko. Po nečistém porodu docházívá k zánětu dělohy, z krávy to kyše, má za sebou provázky, tj. má výtok. Při těžkém telení nebo při pádu se někdy kráva rozčesne, tj. rozlomí se kostěná spona pánevní.

Malé prasátko se jmenuje metaforicky ježek nebo prásko. Prásko však může vážit i dva metráky, je to spíše [124]něžný název. Krmník určený na domácí zabijačku se nazývá masopušník, častěji však zkráceně pušník. Hříběti nebo slabému koníku říkají kocour. Věkovitá, kostnatá kráva je označována s mírným pohrdáním jako stará barka, křapka, buřina nebo bréca, neboť jí už vyprchaly všecky zuby. Záhumenkář tvrdí, že už má rozkoupenou (zamluvenou) jinou a tuhle dá pryč. Kopavá kobyla se označuje jako necuda, náladová, nespolehlivá jako židovka. Názvem zvážněná kráva se označuje kráva zuřivá, splašená, zvláště na pastvě. Kráva tahaná je ta, která je zvyklá tahat.


[1] Sloveso zinknout je asi z německého sinken ‚klesnout‘.

[2] Peteče jsou ve střední Evropě starším a lidovým názvem různých chorob (skvrnitého tyfu, černých neštovic, u Komenského planých neštovic): české (chodské) peteče, slovenské petéčne, polské petecie, německé Petechien, maďarské patécs atd. — Slova ta přišla z románských jazyků (italské petecchie, francouzské pétéchies) a patří přes předpokládané peticula k latinskému petigo ‚prašivina‘ (srovnej impetigo). Podle Brücknera proniklo toto slovo za epidemie kolem r. 1580. — V. S.

Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 2, s. 121-124

Předchozí Vladimír Mejstřík: Z 34. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Následující Běla Poštolková: Údaje v litrech se neodečítají

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1