Nové vydání Gebauerova Slovníku staročeského

Alena Fiedlerová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Téměř sedmdesát let po původním vydání[1] dočkal se Gebauerův Slovník staročeský v minulém roce v nakladatelství Academia nového přetisku.[2]

Na svou dobu jedinečná práce významného českého jazykovědce zůstala bohužel ke škodě české jazykovědy torzem (1. díl: A — jzok; 2. díl: K — netbalivost). Příčinou byla především obtížnost a náročnost práce samé, do jisté míry pak snad i meziválečný vývoj české jazykovědy, jejíž představitelé sice neztráceli ze zřetele potřebu dokončení Gebauerových děl (zvl. E. Smetánka) a důležitost historických jazykových studií (Zubatý, Havránek, Trávníček aj.), musili však věnovat pozornost i naléhavým potřebám současného jazyka (otázky jazykové správnosti, terminologie, vypracování slovníku současné češtiny) neibo se soustřeďovali na teoretické otázky metodologického vytváření nové koncepce. Příznivé podmínky pro [169]pokračování v Gebauerově díle, které se vytvořily po druhé světové válce zřízením oddělení pro studium vývoje jazyka v Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd, nemohly na věci již nic změnit. Nebylo možno pokračovat tam, kde se přestalo před padesáti lety.

Gebauerova slovníkářská a mluvnická práce z oblasti historie češtiny (včetně jeho materiálu deponovaného v uvedeném oddělení ÚJČ) stala se základem pro práci na staročeském slovníku nového typu, s novou teoretickou koncepcí a bohatší dokumentací, zvláště ze století 15. Začal vycházet v r. 1968.[3] Vnějšně je jeho souvislost s dílem Gebauerovým dána tím, že začíná písmenem N. Autorský kolektiv, který počítá s dlouholetým vydáváním díla, chce totiž umožnit uživateli, aby měl k dispozici co největší zpracovanou část abecedy.

Nové vytištění Gebauerova Slovníku staročeského není tedy náhodné. Naše knihovny mají být obohaceny o pomůcku, jejíž původní vydání je již dávno rozebrané, a tedy nedosažitelné, a která má nyní dočasně nahrazovat první svazky nového slovníku, pokračujícího od písmene N, aby se tak rozšířil celkový počet zpracovaných hesel staročeské slovní zásoby. O tom, že si nakladatelství bylo těchto okolností vědomo, svědčí mimo jiné výše nákladu, která je stejná pro oba slovníky (2.000 výtisků), i způsob vydání. Dílo je totiž tištěno ofsetem bez jakýchkoli doplňků a změn (na rozdíl např. od znovu vydaných částí Gebauerovy Historické mluvnice, kde jsou četné doplňky Ryšánkovy nebo doslov Komárkův v Hláskosloví). Přizpůsobení formátu, které mělo za následek zmenšení písma a někdy i nezřetelný tisk, bohužel tomuto, jinak záslužnému činu, příliš neprospělo.

---

[1] Jan Gebauer, Slovník staročeský 1 (A—J), 1903, 2 (K—N) 1916. Slovník vycházel po sešitech od r. 1900 do r. 1913. Poslední dva sešity (naliti — netbalivost) jsou již prací E. Smetánky.

[2] Jan Gebauer, Slovník staročeský 1 (A—J) a 2 (K—N), druhé, nezměněné vydání, Academia Praha 1970; jde vlastně o pouhý přetisk.

[3] Staročeský slovník, úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968. Staročeský slovník 1 (na—nádobie), Praha 1968. Staročeský slovník 2 (nádobie—násilník), Praha 1970. — Zprávu o 1. sešitě přinesla Naše řeč 52, 1969, s. 245n., zprávu o 2. sešitě uveřejníme v příštím čísle NŘ.

Naše řeč, ročník 54 (1971), číslo 3, s. 168-169

Předchozí Adolf Kamiš: Jazykovědná problematika RKZ

Následující Antonín Tejnor: Vědecká sympozia o terminologii