Poznámky k sportovním názvům cizího původu

Václav Křístek

[Articles]

(pdf)

-

Je známo, že sportovní názvosloví, a zejména jeho slangové ekvivalenty, má relativně mnoho jednotek cizího původu. Většinou jde o slova původu anglického, a to proto, že právě nejoblíbenější a nejrozšířenější druhy sportů vznikly v Anglii nebo v prostředí, kde se mluví anglicky (např. lední hokej v Kanadě). Sem patří např. fotbal — kopaná, box — rohování, volejbal — odbíjená, hokej aj.

Hokej (a o ten nám půjde hlavně) je kolektivní sportovní hra, která k nám byla uváděna ve srovnání s ostatními jmenovanými sporty později. Je příznačné, že se pro hokej nevytvořilo adekvátní české označení vůbec. Pokud jde o fotbal, box, volejbal atd., tu sice české protějšky jsou, ale i bez hlubšího rozboru je celkem zřejmé, že poměr mezi domácím a cizím označením je u jednotlivých názvů různý. Např. domácí označení kopaná je skoro stejně běžné jako cizí fotbal, zatímco český termín rohování, rohovník má proti cizímu box, boxer povahu názvu oficiálnějšího. Cizí označení volejbal nebo zkrácené volej má dokonce výraznou „domovskou příchuť“[1] běžně mluveného jazyka, popř. slangu.

Zajímavá je také stránka pravopisná, pokud jde o označení cizího původu. Starší způsob psaní byl vesměs totožný s psaním v angličtině, tedy football, volleyball, hockey (box je bez problému), ale původní výslovnost, i když se dříve vyskytovala, tedy [futból, valiból], (nikoli však [hoki], to se neujalo vůbec), ustoupila brzo výslovnosti, která vyplynula z „českého“ způsobu čtení cizího grafického obrazu, což pak vedlo dále k zjednodušenému, počeštěnému způsobu psaní, tedy fotbal (slovensky futbal — hra i míč pro tuto hru), volejbal, hokej.

Pro otázku zdomácnění cizího označení nebo jeho nahrazení výrazem domácím, popř. pro otázku frekvence obou označení je důle[88]žitá také okolnost, jaké jsou odvozovací možnosti u cizích, zdomácnělých či domácích výrazů. Přitom kupodivu nemusí být vždy domácí výraz vhodnějším slovotvorným základem. Např. od domácího označení kopaná nelze dost dobře vytvářet vhodné odvozeniny, zatímco je zcela běžné fotbalový, fotbalista, fotbalistický atd., což jsou odvozeniny od cizího základu fotbal. Máme sice vedle volejbalista odbíjenkář, odbíjenkářka (SSJČ tyto výrazy charakterizuje jako sport. slang, zdá se však, že to již neodpovídá současné normě), ale je zřejmé, že pro tento výraz bylo třeba základ odbíjená poněkud pozměnit. Rozumí se samo sebou, že záleží na struktuře domácího ekvivalentu, na slovotvorném typu. Lze uvést, že od základu, z něhož je tvořeno české označení pro box, boxovat — tedy rohování, rohovat, lze další odvozeniny tvořit zcela bez obtíží. Ale stejně se jich užívá zřídka.

Zdržme se poněkud déle u názvosloví pro hokejovou hru. Jak bylo řečeno, domácí označení pro tento sport nemáme. A nejen to, pokud vím, nebyl ani vážně míněný návrh podán. Patrně zde nepůjde o podobný případ, který uvádí Jar. Bělič, když se pokouší vysvětlit, proč se po první světové válce vytvořilo domácí slovo rozhlas (m. cizího rádio), kdežto po druhé světové válce se bez váhání přijalo cizí slovo televize.[2] Hokej se u nás šířil skoro ve stejné době jako rozhlas, ale přece je zde rozdíl. Rozhlas představoval novotu svým způsobem jedinečnou, kromě toho domácí náhrada jeho cizího označení, která se rychle nabízela, byla po slovotvorné stránce neobyčejně šťastná. U hokeje padá na váhu to, že mnohé názvy sportu se nepřekládaly ani dříve — srov. tenis (dř. psáno tennis), golf atd. Kromě toho i v těch případech, kde vhodný název vytvořen byl, žil běžně výraz domácí vedle výrazu cizího.[3] Hokej se rychle šířil, název se vžil a ustálil. Ovšem pokud jde o tenis nebo golf, tu je patrně rozhodující výlučnost těchto sportů v dřívější době. Můžeme ještě poznamenat, že když se později začínal u nás hrát i stolní tenis, daleko populárnější, méně nákladný sport, zůstalo v jeho označení cizí tenis, ale místo cizí první části table- (tenis) vžilo se domácí rozlišovací adj. stolní. Nepřeklá[89]dají se ani názvy jiných výlučnějších sportů, např. džiu-džitsu (dř. psáno jiu-jitsu), džudo n. judo z japonštiny aj.

Slovo hokej samo o sobě znamená totéž, co oficiálnější název lední n. kanadský hokej. Existuje také pozemní hokej (bandyhockey i bandyhokej), který je u nás daleko méně rozšířen. Jde-li o tuto hru, je adjektivum pozemní v jeho označení nezbytné (podobně i hokejista je zprav. hráč ledního hokeje, kdežto hráč pozemního hokeje se nejčastěji označuje jako pozemkář). Poměr mezi lední a kanadský hokej je poměr mezi označením novějším a starším. Slovník Vášův-Trávníčkův uvádí běžné kanadský, SSJČ zase lední hokej (druhé označení odpovídá přesně angl. ice-hockey).

Velká popularita ledního hokeje způsobuje, že reportáže z důležitějších utkání (např. ligových n. mezinárodních) jsou často zařazovány do rozhlasových a televizních pořadů.[4] Specifické podmínky těchto relací, zejména rychlý spád hry, nutí reportéry, aby se vyjadřovali úsporně. A protože domácí ekvivalenty cizích jednoslovných označení jsou převážně delší, jsme svědky toho, že reportéři poměrně velmi často dávají přednost termínům, popř. i slangovým výrazům cizím před domácími. Zvláště je tomu tak tehdy, je-li možno cizím výrazem postihnout jevy složitější povahy, pro něž existuje jen komplikovaný, víceslovný opis. Patří sem výrazy jako bodyček, forčeking, brejk… (vesměs povahy slangové[5]), ale i výrazy starší, uplatňující se i v jiných druzích sportu, jako ofsajd, favorit, autsajder, fair-play atd.

Jeden z nejčastěji užívaných výrazů je buly (dř. psáno původním pravopisem bully). Je to vhazování kotouče rozhodčím mezi dva hráče soupeřících družstev na počátku hry nebo po jejím přerušení. Dlouho se tento termín nepřekládal, ale v současné době se vžívá jako vyhovující označení vhazování, ač je příliš obecné, ale za konkrétní situace zřetelné. Dává možnost i k diferencovanému vyjadřování (např. bude se vhazovat v naší obranné třetině apod.).

[90]Svou historii má i český název předmětu, s nímž se hraje, tj. puk (dř. psáno puck). První domácí náhrada za tento cizí výraz byla deska (v tištěných pravidlech hry ještě za druhé světové války), ale to se neujalo; příčiny není třeba ani rozebírat. Naše představa desky je po mnoha stránkách až příliš vzdálená pryžovému kotouči, o který jde. Šťastnější byla druhá náhrada touš, pocházející už z terminologie Tyršovy (Tyrš toto slovo vybral z Jungmannova slovníku pro disk). Touš se rychle vžíval, uplatňoval se však vždy jen vedle původního puk mj. také proto, že ve slovenštině ani jiné označení není a praxe dvou hlasatelů vedle sebe — českého a slovenského[6] — je dávno vžitá. Novější pravidla hokeje dávají přednost poslednímu z řady těchto výrazů, kotouč. Ale skutečnost je taková, že všechny tři výrazy žijí vedle sebe, střídají se třeba i v praxi téhož hlasatele.[7] Reportéři slovenští však říkají důsledně puk, třebaže výraz kotúč v slovenštině existuje (srov. výklad u hesla puk ve Slovníku slovenského jazyka: puk, -u, sport., plochý kotúč z tvrdej gumy, s ktorým sa hrá ľadový hokej).

Mantinel sice má svůj domácí protějšek — hrazení, ale přesto se cizí výraz vedle domácího drží, a to proto, že je běžný také u jiných druhů sportů (kuželník, kulečník) a nepřekládá se ani ve slovenštině. Podobně je tomu s výrazem ofsajd (dř. psáno angl. offside, což někdy vedlo k hyperkorektní výslovnosti ofsid), ale s tím rozdílem, že jeho domácím ekvivalentem je sousloví o třech slovech postavení mimo hru. V hokeji je v tomto postavení hráč, který vjede do soupeřovy obranné třetiny dříve, než je tam dopraven kotouč (ofsajd na modré čáře), nebo dostane podání přes dvě čáry (ofsajd na červené čáře). Je jasné, že trojslovné označení bude v nevýhodě, protože je delší a prakticky nemůže být základem pro tvoření odvozenin. Slovenština také pro tento výraz domácí protějšek nemá. Pro úplnost poznamenávám, že ofsajd se vyskytuje také v kopané.

Další výrazy, o nichž bude řeč, jsou převážně slangové. Patří k nim např. bodyček, bodyčekovat (z angl. body, tj. tělo, a check, což znamená mj. zastavit, odrazit nebo zastavení, odražení; dohromady tedy [91]zastavení tělem). Tento výraz stručný domácí protějšek nemá (hra, obrana tělem, zastavení tělem je přece jen příliš obecně řečeno a nevyjadřuje důležitou okolnost, která je konvenčně s cizím bodyček spojována, že totiž bránící hráč si při tom nesmí pomáhat rukama). Zatímco bodyček je hokejovými pravidly dovolený způsob hry, je tzv. krosček, krosčeking, hra proti pravidlům, která se trestá. Výraz je z angl. cross, tj. kříž, křížení, protětí, protínání, a check pak podobně jako v prvním případě ‚zaražení, zastavení‘ atd. Dohromady obě části znamenají asi zastavení protihráče nedovoleným zásahem z boku, křížem.

Nedávno vyšel ve sportovní rubrice Rudého práva článek s názvem Televizní krosček. V něm si pisatel stěžoval na to, že sportovní redakce televize zařadila zajímavější pořad (šlo o utkání z posledního turnaje moskevských Izvěstijí) na druhý program, který je dosud značné části televizních diváků nedostupný. Pisatel užil tohoto výrazu jako aktualizace v přeneseném významu ‚chybný, nesprávný postup televize‘.

Do této řady patří dále výraz forček, forčeking nebo slovesně forčekovat, což lze vykládat jako napadání a zastavování soupeře už v jeho vlastním obranném pásmu, dříve než může rozvinout útok (z angl. adverbia fóre, tj. napřed, vpředu, a známého již check, např. Švédově hrají svůj typicky, účinný forčeking). Jakýmsi opakem forčekingu je brejk (z angl. break, což slovesně znamená prorazit, proniknout, uniknout nebo jmenně proražení, proniknutí, únik). Označuje se jím skutečnost, že hráči překvapivě rychle vyrážejí k útoku z hloubi svého obranného pásma (např. Naši nasazují k brejku).

Vedle staršího a šíře (i mimo sportovní prostředí, např. v konverzaci společenské) uplatňovaného citátového výrazu fair-play (vysl. [fér plej]), složeného v angličtině ze dvou slov — fair, tj. čistý, správný, dovolenými prostředky prováděný, a play, tj. hra, tedy dohromady čistá hra, hra podle pravidel, a méně častého jeho protějšku foul-play (vysl. [faulplej]), tj. hra nečistá, proti pravidlům, objevují se dvě novější složeniny s -play v druhé části, a to power-play a replay (vysl. [pauerplej] a [réplej]). První znamená přibližně, ‚přesilová hra‘ nebo univerbizovaně slang. přesilovka (někdy též nátlaková hra). O přesilovce se obecně mluví tehdy, hraje-li jedno družstvo se zmenšeným počtem hráčů, když byl některý hráč na jistou dobu vyloučen. Ale power-play není obyčejná „přesilovka“. Tento cizí výraz označuje jen jistý případ přesilové hry — když se totiž dopustí bránící družstvo ve své obranné [92]třetině chyby, za kterou se vylučuje, a když je u kotouče útočící družstvo. Tu rozhodčí naznačí zvednutou rukou „že se bude vylučovat“, hru však nepřerušuje (ponechává výhodu), a to do té doby, než útočící družstvo kotouč ztratí. V takové chvíli může útočící družstvo odvolat svého brankáře (nebezpečí nehrozí, kdyby se totiž bránící družstvo zmocnilo kotouče, hra se okamžitě přeruší) a místo něho poslat na led hráče v poli. Jindy se slovem power-play označuje přesilová hra před koncem utkání, když nevýrazně prohrávající družstvo odvolá svého brankáře, riskujíc, že se eventuálně stav může i zhoršit. Je to tedy situace poměrně složitá a je pravda, že ani anglický výraz toto všechno ve svém motivovaném, popisném označení neobsahuje. Ale tento význam se ustálil a vžil v podstatě všude, kde se hokej hraje. B. Havránek uvádí v jedné své starší práci, že „(termíny cizího původu) mají výhodu ve své izolovanosti v rámci jazyka, do něhož jsou přejímány; pro tuto izolovanost plní dobře úlohu jednoznačných a přesných termínů v užším smyslu, i když v jazyce, z něhož jsou přejaty, jsou to leckdy slova mnohoznačná a nanejvýš v odborném významu automatizovaná“.[8] Aplikaci tohoto Havránkova postřehu je třeba chápat pro náš příklad ve smyslu naší poznámky č. 5. Je zřejmé, že stručný výraz domácí by tak hutný obsah sotva mohl vyjadřovat, a proto se nelze divit, že reportéři i sportovní publicisté běžně užívají výrazu cizího. Replay bychom mohli přeložit jako opakování úseku hry, opakovaný záběr (rozumí se v televizním záznamu). Moderní technika umožňuje vrátit elektromagnetický záznam obrazu při důležitých momentech hry (např. při docílení branky) a promítnout obraz znovu, dokonce zpomaleně nebo i přerušovaně. Avšak cizí výraz replay se neujal a byl brzy nahrazen domácím výrazem slangovým vracečka, vytvořeným analogicky podle univerbizovaných výrazů jako prolínačka apod.

Na závěr ještě poznámka. Je přirozené, že názvosloví, o němž byla řeč, je původu anglického. Snažil jsem se ukázat, jak se s ním vyrovnáváme v českém (a zčásti také ve slovenském) jazykovém prostředí. Ale pro úplnost je třeba uvést, že se v poslední době setkáváme při hokejových relacích také s vlivem ruštiny. Příčina je dosti evidentní. Hokej je v SSSR velmi populární, sovětští hráči dosahují v něm vynikajících úspěchů, naši reportéři a reportéři sovětští jsou [93]při těchto relacích často sousedé, dobře se navzájem znají atd. A tak není divu, že když hovoří o národním, resp. reprezentačním družstvu SSSR, užívají označení sbornaja komanda nebo prostě jen sbornaja, někdy také jen sborná (jako substantivizovaný výraz, který může přibírat jako jiná substantiva nový přívlastek, např. omlazená sbornaja (sborná).[9]

V poslední době je také možno při sportovních relacích slyšet a dokonce i ve sportovních rubrikách novin číst sloveso podržet v neobvyklém významu ruského podderžať, podderživať, tj. podepřít, podpírat, být oporou: Brankář Virhims podržel Finy v těch nejkritičtějších chvílích a možno říci, že nám chvílemi bral doslova nervy (RP z 30. 12. 70); Maďaři měli ve svém středu jednoho z nejlepších současných evropských hráčů Istvana Jonyera. Nebyl to ale on, který podržel mužstvo z Budapešti (RP z 30. 12. 70). Při rozhlasové nebo televizní reportáži může jít o zpestření i vítané, zejména je-li dále vysvětleno a je-li srozumitelné, např. řekne-li reportér: Konovalenko doslova své družstvo „podržel“, jak říkají naši sovětští kolegové. Avšak v souvislém tištěném textu působí taková aktualizace poněkud nezvykle, protože význam slovesa podržet v českém jazyce je jiný.

---

[1] Srov. Vilém Mathesius, Řeč a sloh, Čtení o jazyce a poezii, Praha 1942, s. 32n.

[2] Srov. Jar. Bělič, Padesát let spisovné češtiny v samostatném státě, NŘ 51 (1968), s. 265; „Postoj k přejímání slov je dnes v češtině podobný jako v jazycích velkých národů, které nebyly nikdy životně ohroženy, a dnešní údobí ve vývoji češtiny se po této stránce blíží vrcholným údobím jejího vývoje v době předbělohorské.“

[3] Srov. k tomu poznámky A. Jedličky o nacionalizaci sportovní terminologie, Jazykovedné štúdie VII, 1963, s. 141.

[4] Charakteristické rysy těchto reportáží po stránce jazykové jsem se snažil postihnout v článku Poznámky k rozhlasové a televizní sportovní reportáži z hlediska jazykového. Článek vyjde ve sb. Slavica Pragensia 12.

[5] Hranice v pojetí konkrétního výrazu (jde-li o výraz spisovný nebo už slangový) je plynulá. Srov. výše odbíjenkář, odbíjenkářka. K. Hausenblas v článku K základním pojmům jazykové stylistiky, SaS 16, 1955, s. 14, mj. píše: „…často jsou hranice, které je (slangové vyjadřování) dělí od odborného vyjadřování spisovného, málo zřetelné…!“ Výrazivo slangové je často zdrojem odborného výraziva spisovné povahy (jak jsem se v jiné souvislosti snažil dokázat v úvodních kapitolách knihy Ostravská hornická mluva, Praha 1956).

[6] Zdomácňování cizího výraziva neprobíhá v češtině a slovenštině vždy stejně, jak je vidět již z uvedených příkladů — futbal, puk — i dalších, o nichž bude řeč. Kromě toho je možno sledovat zřetelné ovlivňování obou hlasatelů po stránce jazykové. To je ovšem kapitola složitější, kterou se zde nemůžeme zabývat.

[7] Srov. článek Zdeňka Tyla Puk, touš, kotouč v Jazykovém koutku Československého rozhlasu, 2. výběr, s. 120n.

[8] Citát z hesla Terminologie v OSNND VI/1; naposled přetištěno ve Studiích o spisovném jazyce, Praha 1963, s. 82n.

[9] Srov. Miloš Dokulil, Tvoření slov v češtině 1, Teorie odvozování slov, Praha 1962, s. 25.

Naše řeč, volume 54 (1971), issue 2, pp. 87-93

Previous Alena Chmelová, Miloslav Sedláček: Přejatá podstatná jména obecná zakončená na -us

Next Ladislav Procházka: Jak vzniklo příjmení Procházka?