Časopis Naše řeč
en cz

Jak vzniklo příjmení Procházka?

Ladislav Procházka

[Articles]

(pdf)

-

Otázku, jak vzniklo příjmení Procházka, kladlo si už několik jazykovědců i odborníků z jiných oborů a snažili se na ni odpovědět. Tak A. Kotík v díle Naše příjmení (1894, s. 80) vysvětluje původ tohoto příjmení velmi jednoduše: „Procházka je ten, kdo se rád prochází.“ I když je tento výklad v podstatě správný, nemůžeme si pod touto činností představovat pochopitelně rekreační procházku v dnešním chápání. Také J. Beneš v příručce O českých příjmeních (1962, s. 269) řadí příjmení Procházka mezi jména utvořená ze slovesného základu. O jakou procházku nebo procházení tedy šlo?

Blíže to vysvětluje J. Thomayer; slyšel prý před léty, že „procházka byla v starších dobách přezdívka pro řezníky, kteří se skutečně po kraji procházeli a vhodná dobytčata kupovali“.[1] Také J. Š. Baar se v knize Osmačtyřicátníci zmiňuje o tom, že se tak na Chodsku říkalo městským řezníkům, kteří procházeli vesnice, hledajíce často marně tlustý dobytek.[2] Vzhledem k častému výskytu příjmení Procházka nemůže ani tento výklad zcela uspokojit.

Mnohem blíže pravdě je vysvětlení a zdůvodnění vzniku tohoto příjmení od akademika Vl. Procházky.[3] Ten starými purkrechtními zápisy z panství Komorní Hrádek dokumentuje, že přízvisko Procházka bylo dáváno (i dočasně) sedlákům a jiným poddaným, kteří ze svého gruntu zběhli a po čase se navrátili. Svůj názor zdůvodňuje gruntovním zápisem propastského mlynáře Jana, poddaného pana z Valdštejna: „Lotřík Jan Propastský, prve z téhož mlejna zběhlý, zase se navrátil a podle smlouvy ujal a koupil ten mlejn.“ Při splácení gruntovních dluhů je pro svou osobu každoročně psán jako Jan Procházka, kdežto jeho děti mají nadále přízvisko po mlýnu: Propastský. [95]Toto objasnění je sice přesvědčivé, avšak nevysvětluje hromadný výskyt našeho příjmení; z bedlivého studia starých gruntovních knih lze totiž doložit, že většině zběhlých poddaných bylo po návratu ponecháno původní příjmení, někteří pak dostávali též příjmení Navrátil. Pro častý, mnohdy jen přechodný výskyt tohoto příjmení (zvláště ve městech a v mlýnech) by bylo třeba najít zdůvodnění obecnější. A tu se přímo nabízí vysvětlení, že příjmení Procházka bylo dáváno i jiným osobám procházejícím světem jako vandrovní tovaryši (krejčí, kováři, koláři, truhláři, bednáři, hrnčíři, zedníci, cihláři, provazníci, tkalci, sládci, mlynáři-krajánci, ale i šenkýři, slouhové, ovčáci, šafáři, potulní muzikanti a jiní světoběžníci). Velmi četné doklady k tomuto výkladu jsem skutečně pro všechna uvedená zaměstnání nalezl, a to opět v gruntovních knihách a starých matrikách. Tak stará kniha gruntovních zápisů z černokosteleckého panství pana Zikmunda Smiřického poskytuje důkaz velmi výstižný. Krejčovský vandrovní tovaryš Jan Krejčí z Radlic při svém putování světem zakotvil ve městě Slaném a vrchnost už o něm nemluví jako o Janu Krejčím, nýbrž jako o Janu Procházkovi, krejčím ve městě Slaném. Zápis z gruntovní knihy (signo 3, folio 54) uvádím doslovně, protože má dokumentární význam:

Radlice. — Václav, syn Jiříka Krejčího ujal ten statek od bratří a sester svých Jana, Bartoně, Josefa a Kateřiny, po otci jich zůstalý ve vsi Radlicích, na ten a takový způsob, aby z téhož statku: JANOVI PROCHÁZKOVI, bratru svému nejstaršímu, krejčímu do města Slaného, 15 kop grošů českých z téhož statku vydati povinen byl, BARTOŇOVI DEJDOVI z Oujezdce při Hromnicích leta 1610 na hotové sumě pojednou 10 kop grošů českých, JOSEFOVI, nejmladšímu bratru, 35 kop gr. č. Při rozdílení při času sv. Martina leta přítomného 1608 — 15 kop gr. č. a potom při každém soudu po 5 kopách. K tomu všemu ještě Josefovi krávu jednu, při času sv. Martina příštího, jalovici jednu, vovec deset, žita teď vnově osetého 4 korce vydati má.

KATEŘINĚ, sestře jejich, manželce po nebožtíku Jiříkovi Myslivci z Jevan pozůstalé, věna podle smluv svatebních, hotových peněz 15 kop gr. č. a krávu jednu též při sv. Martině prv příštím též vydati má a to vše, co se nadpisuje jednomu každému, vyplniti povinen bude.

Stal se tento zápis v přítomnosti Jana Zámostného, rychtáře, ve středu po sv. Jiří, leta 1608.

Při podrobném rozboru tohoto zápisu zjišťujeme:

1. Po zemřelém Jiřím Krejčím dědí nejstarší syn Jan, krejčí ve městě Slaném, který jako „vandrovní tovaryš“ je vrchností označen příjme[96]ním Procházka. Není bez zajímavosti, že když po návratu z vandru hospodaří na gruntě Václava Smejkala, je v roce 1617 a v letech následujících zapisován opět jako Jan Krejčí, jinak Čmuchal.

2. Mladší syn Jiřího Krejčího Bartoň se oženil se Zuzanou, dcerou sedláka Dejdy z Oujezdce, a dostává proto po gruntu novou přezdívku — Bartoň Dejda, pod kterou je nadále veden v grutovních knihách.

3. Josef je bez příjmení, neboť zůstával zatím doma.

Proč byl označen nejstarší syn Jiříka Krejčího (Jan) příjmením Procházka? Vysvětlení je jednoznačné: protože jako tovaryš krejčovský byl na vandru a byl tedy Procházka.

Stejně přesvědčivý je i zápis ze staré matriky sázavské, uložené v okresním archívu v Kutné Hoře:

24. Novembris leta 1658. Ze Skalice nad Sázavou (Stříbrná Skalice). V stav svatého manželstva požehnáni byli Šimon VEJVODA PROCHÁZKA, syn Jakuba Vejvody z Ovesné Lhoty, tovaryš vandrovní řemesla kovářského a svobodný, s Alžbětou, vdovou po nebožtíkovi Raděnicským, na ten čas podruhyní v té Skalici.

K tomuto zápisu není třeba bližšího komentáře.

Do stejné kategorie je možno zařadit i další nejstarší výskyt příjmení Procházka na černokosteleckém panství, a to u mého předka Tomáše Procházky, zakladatele velmi rozvětveného rodu Procházků na tomto panství. Jde o zápis v purkrechtní knize soudů (signo 11 z roku 1617) ze vsi Vyžlovky. Zápis cituji doslovně:

Tomáš PROCHÁZKA KREJČÍ položil prvních peněz 2 kopy grošů českých k ruce nápadníkům a věřitelům nebožtíka Pana Krištofa z Jamolice. Vzaty do truhlice. Zůstává tu doplácet 8 kop grošů českých.

I v tomto případě vandrovní krejčovský tovaryš Tomáš, který si po svatbě se Salomenou zakoupil z pozůstalosti pana Krištofa z Jamolice chalupu ve vsi Vyžlovce, dostává k dosavadnímu příjmení Krejčí, protože byl před tím na vandru, přízvisko další — Procházka. Není bez zajímavosti, že v zápisech z dalších let příjmení Krejčí mizí vůbec a pro všechny další generace zůstává jako ustálené příjmení pouze Procházka.

Charakteristické jsou i zápisy mlynářských tovaryšů (krajánků). Tak v matrice zásmucké (signo M-8-21-1) můžeme sledovat zápis:

[97]Mlejn Davídkovský. — V stav sv. manželstva požehnáni byli poctivý mládenec Matěj PROCHÁZKA, řemesla mlynářského, rodilý z panství Postoloprtského, s poctivou vdovou Annou po zemřelém Mikulášovi Smolíkovi, mlynáři.

Obdobně v kouřimské matrice (signo M-8-8-22) je na foliu 17 svatební zápis z Kouřimě, podle kterého dne 13/6 1673 byl oddán:

poctivý mládenec Martin PROCHÁZKA, řemesla mlynářského, ze vsi Hroznic po nebožtíkovi Václavu Zeminovi, s paní Annou, pozůstalou vdovou po nebožtíkovi Martinu Kupicovi.

A stejného druhu je i zápis v gruntovní knize černokostelecké (signo 38, folio 154) z obce Vitic:

4/11 1650 Jan PROCHÁZKA, minářského řemesla z panství škvoreckého, se přiženil ke vdově Kateřině po nebožtíku Janovi Ledeckým a ujal pustý grunt.

Že příjmení Procházka dostal nově, dokumentuje pozdější zápis z r. 1665, kde je připojeno i příjmení původní: „Jan Procházka, jinak Švejda, minářského řemesla.“

Nepokládám za potřebné citovat desítky dalších příkladů, pro zajímavost uvádím jen nejstarší doklady na výskyt příjmení Procházka v městysi Kostelci nad Černými lesy. Bartoloměj Procházka, sládek kostelecký, je uváděn v gruntovních knihách od r. 1626 jako měšťan a majitel domu. V pamětní knize městečka Kostelce n. Černými lesy, uložené v městském archívu, jsou zápisy o přijetí za sousedy: r. 1666 Mikuláše Procházky, tkalce z Telče, r. 1667 Lukáše Procházky, provazníka z Jaroměře; v matrice M-4-6-1 se připomínají: r. 1669 Martin Procházka, bečvář panský, jako kmotr, r. 1673 Jakub Procházka, kolář kostelecký, jako otec při křtu. Tedy všichni bývalí tovaryši.

I když svůj názor na vznik příjmení Procházka považuji za dostatečně prokázaný, přece jen se domnívám, že poslední slovo by mělo náležet jazykovědcům. Z rozboru písemných památek 16. a 17. století by snad bylo možno prokázat, že pozdější, všeobecně užívané slovo vandr je totožné svým významem se slovem procházka. Pak by byl původ příjmení Procházka zcela jasný. V této souvislosti upozorňuji na citát z korespondence Martina Škvoreckého, hospodářského úředníka hraběte Černína, o utíkajících pacovských měšťanech, který uvádí Fr. Cuřín[4]: „… raději se ty nejpřednější osoby na procházku vydaly a po sobě i jinší z obce potáhly, takže říkaje málo sousedů v městě zůstalo.“


[1] Naše řeč 6, 1922, s. 253.

[2] Naše řeč 9, 1925, s. 29.

[3] Vl. Procházka, Příjmení Procházka jako označení navrátivšího se zběhlého poddaného, Naše řeč 41, 1958, s. 111n.

[4] NŘ 41, 1958, s. 237.

Naše řeč, volume 54 (1971), issue 2, pp. 94-97

Previous Václav Křístek: Poznámky k sportovním názvům cizího původu

Next Emanuel Michálek: K jazykovému odkazu mistra Jana Rokycany

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1