Za profesorem Bohuslavem Hálou

Jiřina Novotná

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dne 18. srpna 1970 zemřel náhle ve věku 76 let významný český fonetik, dlouholetý ředitel Fonetického ústavu filosofické fakulty Karlovy university, zakladatel a dlouholetý vedoucí fonetické laboratoře Ústavu pro jazyk český ČSAV univ. prof. Bohuslav Hála, doktor filologických věd. Vědecká i pedagogická činnost prof. Hály byla zhodnocena u příležitosti jeho šedesátých a sedmdesátých narozenin v Naší řeči, a to B. Havránkem (NŘ 37, 1954, s. 30) a J. Ondráčkovou (NŘ 47, 1964, s. 48), kdy byl otištěn i soupis jeho prací.

Pro vědeckou orientaci prof. Hály mělo rozhodující význam setkání s prvním docentem a později profesorem fonetiky na Karlově universitě Josefem Chlumským: stal se jedním z jeho prvních žáků a v r. 1920 jeho asistentem. Prof. Chlumský, dlouholetý spolupracovník a asistent předního francouzského fonetika Rousselota (v laboratoři experimentální fonetiky na druhé pařížské universitě Collège de France), uvedl B. Hálu do problematiky oboru a seznámil ho se svými bohatými zkušenostmi zakladatele klasické experimentální fonetické metodologie. Této metodologie použil mladý badatel ve své první publikované práci K popisu pražské výslovnosti (Rozpravy České akademie věd a umění 56, 1923, 40 s., 75 obr.). Je to jediná Hálova práce, kde pracoval pouze metodami tradičními; brzy se totiž s nimi nespokojil a snažil se využívat metod běžných dosud v jiných oborech než fonetika, zejména v lékařství. Jeho práce Artikulace českých zvuků v Rentgenových obrazech (s doc. Pollandem, Čes. akademie věd a umění 1926, 42 s., 50 obr.) předčila technickou dokonalostí jiné práce zpracovávané do té doby podobným způsobem a zajistila rentgenografické metodě pevné místo mezi hlavními fonetickými metodami pro výzkum artikulace.

Ve svých pracích usiloval prof. Hála vždy o kombinaci metod nejnovějších s metodami klasickými. Výsledky takto dosažené konfrontoval pak s přímým pozorováním. Tento metodologický přístup uplatňoval jak v svých pracích drobnějších, tak i v pracích základních, věnovaných rozboru fonetického systému slovenštiny, fonetickému popisu českého systému prozodického aj. Spisem Akustická podstata samohlásek (Rozpravy Čes. akademie věd a umění [55]78, 1941, 336 s.) předložil odborné veřejnosti dílo, které jak z hlediska bohatého a mnohostranného materiálu, tak z hlediska teoretických i praktických závěrů patří dodnes k základní literatuře nezbytné pro fonetika při studiu akustiky řeči. Výsledky obsažené v tomto stěžejním Hálově díle jsou v mnohém potvrzovány v nových odborných pracích, kdy fonetika má k dispozici moderní elektroakustické přístroje.

Výrazným rysem činnosti prof. Hály byla jeho snaha po těsném sepětí vědecké práce s praxí. Mezi publikacemi, které byly určeny pro širokou veřejnost zajímající se o problematiku mluvené řeči, významné místo zaujala kniha Hlas, řeč, sluch (společně s prof. M. Sovákem, vyšla ve čtyřech vydáních, poslední v r. 1962), která dodnes náleží mezi nejčastěji užívaný a citovaný zdroj informací z oblasti fonetiky a logopedie.

Z oborů blízkých fonetice měl prof. Hála těsný vztah k logopedii a logopedické praxi. Byl také jedním z prvních organizátorů logopedických kursů pro výcvik učitelstva; v těchto kursech přednášel, demonstroval a konal cvičení, a to nejen v Praze, ale i v různých venkovských městech a ústavech. Ve Fonetickém ústavu Karlovy university, který prof. Hála přebudoval z bývalé fonetické laboratoře, se školili nejen fonetici, ale i logopedičtí pracovníci, kteří dnes vytvářejí hlavní kádr pražského logopedického sboru. Školili se zde i lékaři, zejména foniatři, stomatologové a ortodontisté, kteří měli zájem o fyziologii výslovnosti a o fonetické metody. Prof. Hála přednášel také v četných kursech pro hluchoněmé a v pražském ústavu pro hluchoněmé konal řadu pokusů zaměřených na zjišťování možností kontroly hlasové výšky při reedukci řeči.

Prof. Hála byl také vynikající popularizátor. Přednášel v pražském Radioklubu, v kursech pro středočeské učitele zpěvu, v rozhlase pro hlasatele a redaktory, na konzervatoři, v akademii múzických umění, v různých kursech pro nápravu vadné výslovnosti, ve Sdružení pro divadelní tvorbu při Umělecké besedě, v Československém filmovém ústavě, pro školitele telefonních manipulantů při ministerstvu spojů apod.

Prof. Hála byl také významným činitelem ortoepické komise, která byla utvořena při bývalé České akademii věd jakožto ústřední orgán, mající za úkol zpracovávat normu české spisovné výslovnosti. Jako jednatel a později předseda této komise se prof. Hála zúčastnil všech jejích zasedání, a to ať už šlo o stanovení základních pravidel české spisovné výslovnosti, nebo o zpracování výslovnosti slov přejatých.

Vědecký význam prof. Hály byl oceněn jak v Československu, kde byl členem řady starších i novějších vědeckých institucí a společností, tak i v odborných kruzích v zahraničí. Byl čestným členem předsednictva Association française pour l’étude de la Phonation et du Language a členem Societé française de Phoniatrie. Prof. Hála byl také presidentem posledního (šestého) Mezinárodního kongresu fonetických věd, který se konal v r. 1967 v Praze. Jako vysokoškolský učitel vychoval řadu žáků domácích i zahraničních, kteří [56]dnes působí jako vědečtí a odborní pracovníci v Československu i na různých evropských universitách.

Rozsah vědeckého díla prof. Hály je velmi široký a mnohostranný. Kromě vědecké a učitelské činnosti je třeba ocenit i jeho práci organizační a popularizační, zejména jeho vědomou snahu o aplikaci výsledků teoretického výzkumu v praxi. Přehlížíme-li dnes výsledky práce prof. Hály za 76 let jeho života, můžeme říci, že svůj životní úděl naplnil dobře. Pro historii české moderní fonetiky znamená jeho dílo jednu celou významnou vývojovou etapu.

Naše řeč, ročník 54 (1971), číslo 1, s. 54-56

Předchozí Ludmila Uhlířová: Sympozium o aktuálním členění výpovědi

Následující Josef Hrbáček: Rodová platnost substantivních citátových výrazů