Opakování předložky »mezi«

[Hovorna]

(pdf)

-

O této věci došel nás tento výklad:

Předložka »mezi« se pokládá za ustrnulý pád podst. jm. mez (č. lok. sg., stsl. meždu gen. nebo lok. du.). S jejím původem tedy souvisí, že jí nelze opakovati před druhým z pojmů, jejichž rozdíl, shoda a p. se vytýká.

Tak se vyskytla chybně předložka i na obálce 8. seš. I. roč. »N. Ř.« v oznámení Juškevičova románu »Ulice: … zápas mezi nutností života a mezi snahou po … nebo: v »Naší Řeči« I, 191 v článku Vaňorného »Vys. moře«: lid český … nehledal rozdílu mezi hladinami, které znal, a mezi rovinou; dokonce i v »Českých úkolech« (Šimek—Suk, Čes. Budějovice 1917), Úvod: Žák, maje si voliti na př. mezi rozborem krásného citátu a mezi prací, v níž …

Zvláště často se dopouští této chyby A. Novák, a to ve všech svých knihách, srv. Zvony domova 1916, 84, 6 … bolestné poznání o rozdílu mezi písňovým výtryskem kypivého mladého srdce a mezi unavenou melodií starcovou.

[119]t. 90, 7 zdola: shody mezi pohádkovými reji rusalek … a mezi křepkým tancem venkovanek.

t. 100, 19 obdoby mezi děním v přírodě a mezi lidským životem.

t. 142, 13 zápas mezi … láskou … a mezi vědomím.

Podobně v starší knize »Mužové a osudy«, 1914, hned str. 1., ř. 13 a 15, atd. často.

V novinách se vyskytuje tato chyba jen ojediněle; v knihách však tak záslužných, cenných a šťastných, jako jsou Novákovy, její důslednost zaráží a je zvlášť nebezpečná.

K tomu dodáváme: Tento případ nelogického opakování předložky mezi jest přímo poučným příkladem toho, jak ve vývoji a dění jazykovém důvody psychologické zmáhají očekávanou nebo i bývalou logičnost řeči a jak bychom často křivdili jazyku, pokládajíce v něm za nesprávné to, co nevyhovuje v něm zákonům myšlení správně logického. Je pravda, že předložka mezi podle svého původu znamená na mezi, na rozhraní, uprostřed a že je tedy nelogické psáti mezi Kolínem a mezi Prahou, protože rozhraní, mez, střed mezi dvěma věcmi může býti jen jeden.[1] Ale vědomí etymologické příbuznosti v živém jazyce nebývá vždycky stejně silné a živé a při předložce mezi, zvláště v jejím významu přeneseném, na př. rozdíl mezi vlkem a psem, mluvící Čech, zvláště bez filologického vzdělání, jistě si není vědom její spojitosti se slovem mez. Mnohem více než kategorie (skupina) etymologická vystupuje tu u vědomí mluvící osoby jiná kategorie, t. j. kategorie předložek. V slově mezi cítí mluvící především a hlavně předložku, a poněvadž bývá zvykem při výrazech předložkových souřadně spojených předložku za jistých okolností opakovati, na př. Pařízek huboval na ženu, na děti, na sousedy, na úřady, na kněze i na Boha (Rais), vzniká tím psychologický popud sáhnouti k téže možnosti výrazové i při předložce mezi. Tak vzniká snad chyba logická, nikoli však chyba jazyková, neboť ve vývoji jazyka momenty psychologické mívají zpravidla slovo rozhodující.

Tato logická chyba, proti níž se obrací pisatel výkladu v čelo položeného, je v našem jazyce stará. Na př.: Mezi tiem městem, ješto slove Kar. a mezi Babyloní Egipské (!) jest pole velmi veliké, na němžto drahý balsám roste (Cestopis Mandevillův 170). — Opět o druhé vlasti, ježto jest mezi městem Kierman a mezi městem Kobynam (Milion 3a, a j.). Mezi Egyptem a mezi tú vlastí, jenž sluove Africa (= inter Aegyptum et Africam, Životy Otců 105 a). Tak bývá i v řeči lidové dosud; Bartoš v Slovníku dialektologickém 199 uvádí: To je mezi [120]Měrovice a mezi Němčice (se záměnou pojetí kam? za pojetí kde, čistou při určeních místních i j.). Tím možnější, než v těchto výrazech místních a konkretních, je opakování předložky mezi ve významech přenesených, kde pojem meze, rozhraní se vytrácí ještě více. Tak čteme v Starých letopisech (str. 64): Léta božieho 1425 po Žižkově smrti stalo se veliké roztrženie mezi Tábořany a mezi Sirotky; pod. v Kralické bibli (Zachar 11, 14): Potom posekal sem hůl svou druhou, řečenou svazujících, zrušiv bratrství mezi Judou a mezi Izraelem. Veleslavín v Politii historické píše: Nevole a svády mezi šlechtici a pány s jedné a mezi obcí s strany druhé povstávaly (Jungm. II, 432).[2]

Úhrnem tedy možno věc vyjádřiti asi takto: Opakování předložky mezi (a předložek vůbec) před několika členy souřadně spojenými není, jak z prakse jazykové víme, ustálenou nutností, a proto je možno vyhověti požadavku logickému, pokud je si ho mluvící vědom, a neopakovati předložku mezi tam kde nám tane na mysli představa na rozhraní, někde uprostřed, na př. mezi Přeloučí a Prahou. Naopak se však nemůžeme pozastavovati nad tím, opakuje-li spisovatel předložku mezi ve významu od této místní představy odpoutaném z důvodů, ze kterých se předložky vůbec v řeči opakovávají (na př. za důrazu, při větší vzdálenosti obou členů na nich závislých a p.). Předložka mezi přizpůsobila se proti svému významu prvotnímu i jinak ostatním předložkám (jako pův. podst. jméno měla by míti při sobě 2. pád, jako příslovce tvaru lokálového měla by vyjadřovati místo pouze na otázku kde, kdežto její vazba je napodobením předložek jiných s pádem 4. a 7.), nelze se tedy diviti tomu, přizpůsobuje-li se ostatním předložkám i v opakování před oběma členy na ní závislými, zvláště ve významu přeneseném. V tom případě nelze mluviti ani o chybě logické (jakých je ostatně v každé řeči mnoho), a dokonce ne už o chybě jazykové.

---

[1] Zcela jisté to ovšem není. V jazycích jihoslovanských má naše předložka mezi tvar snad dvojný medju (csl. meždu atd.), tak že by základem předložkových výrazů zde byla vlastně představa dvou mezí (dvojích hranic, dvou okruhů) na jednom místě se zbližujících: meždu oboju morju by tedy znamenalo »na pomezí tohoto i na pomezí onoho moře« (ruské spisovné meždu je slovo z jazyka církevního, lidová nářečí mají tvar meži). Ovšem lze tvar medju vykládati za napodobení jednotných lokálů tu, onude (onde), vlnu a j. V češtině je předložka mezi sice tvaru jednotného, ale ani to by tomuto pojetí nevadilo (srv. řeč česká a německá, t. j. řeč česká a řeč německá).

[2] Podobné případy jsou i v jiných jazycích, na př. Hor. Sat. I, 7, 11: inter Hectora Priamiden animosum atque inter Achillem ira fuit capitalis.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 4, s. 118-120

Předchozí Čechoslovák

Následující Panchart