Panchart

[Hovorna]

(pdf)

-

K naší poznámce o výkladu slova panchart v Hovorně »N. Ř.« 3 došlo nás upozornění p. Jos. Pejšky, kněze v Obořišti, na jeho článek v Časopisu kat. duchovenstva 54, 236 n. »O původu slova panchart«. Autor tohoto článku vychází od jiného významu slova panchart, který má za dosvědčený citátem z Popravčí knihy rožmberské (k r. 1424) uvedeným v Palackého Dějinách (2. vyd.) III, 2, 153: »Na Žlebiech dělají haléřky zlé, pankarty uherské.« Jde tu o podvodné napodobení a falšování mincí domácích i cizích z mědi a olova, padělky, jimž se říkalo též »flutky« (z něm. flott). Z toho významu vycházeje, odvozuje p. J. P. slovo panchart z řecko-latinského slova paracharactes, dosvědčeného v zákoníku Theodosiově (r. 438) s významem padělatel mince, a paracharagma = podvodná mince u Cassiana (obé z řec. parà = proti, charásso = razím, ryji).

Ale výklad ten je málo pravděpodobný, nehledíme-li ani k tomu, že tato řecko-latinská slova byla v latině zatlačena výrazy jinými (moneta adulterina a j.). Slovo panchart vyskytuje se u nás v Čechách ve formě pankhart hojněji od polovice 15. [121]stol., kdy se patrně z původní přezdívky povznáší na termín právnický (vždy ovšem příhanný) pro potomka nemanželského. Tak v knížkách nálezů soudu zemského a komorního se stanoví, že »pankhart nedědí v statku otce svého« (Arch. Č. 19, 533, z r. 1499). Podobně ve Zřízení Vladislavově jest nařízení, »aby též pro zchovance, nájemníky a pro pankharty bylo poháněno jako o lidi a o čeleď zběhlú« (Arch. Č. 5, 134, r. 1500). V prudkém, utrhačném listě Zdeňka ze Šternberka, zaslaném r. 1468 Viktorinovi z Kunštatu (synovi Jiřího z Poděbrad), napadá pisatel svého odpůrce několikrát obviněním, že je z pankhartského pokolenie, že jeho předek pojal českého krále pankhartici, že z pankhartstvie pošel atd. (Arch. Č. 20, 554). Tu i všude jinde pankhart = potomek nemanželský; týž význam má toto slovo přejaté i v ostatních jazycích slovanských, pokud se v kterých vyskytuje, v pol. bękart (bękarcik a p.), luž. bankart, chorv. pankèrt. To je tedy jeho význam původní a základní, z něhož se jiné významy metaforicky vyvíjely: panchart znamená pak také nepravé hedvábí (panchart hedvábný u Wintera v Děj. kroje II, 366, rovněž v pol.), nepotřebné výhonky u stromu, vlky (v polštině), rozličné nepodařené nebo nenáležité »zparchantělé« výtvory přírodní (zvířecí křížence, ovoce a j.). Toho původu je zajisté i význam, jehož nabylo slovo pankhart ve výše uvedeném dokladě z Popravčí knihy rožmberské, nepravá, nezákonná, padělaná mince.

Týž význam základní = nemanželské dítě má i něm. Bankhart (se synonymy Bankkind, Bänkling, Bankbein), obměněné v pozdější němčině v Bankart, Bankert. Podle slovníků německých (Weigand-Hirt, 5. v., 151) je toto slovo, vyskytující se v pozdní střední hornoněmčině, složeno z Bank a -hart, převzatého sem ze jmen vlastních jako Gebhart, Reinhart, a znamená tedy dítě zplozené ne v manželském loži, nýbrž na lavici. Správnost tohoto výkladu zaručují slovníky německé nejen výroky téhož smyslu (na př. mein vater machet mich auf einer pank, Weigand-Hirt z pašijových her 15. stol.), nýbrž i slovy podobně utvořenými, jako středolat. scamnifex = nemanželsky zplozený (ze scamnum = lavice) nebo franc. bastard, bâtard (z bast, středolat. bastum = soumarské sedlo, na němž mezkáři spávali.)

S tímto německým bankhart je české pankhart spojeno nejen významem, nýbrž i tvarem, neboť ve tvaru českém obráží se skutečně písmeno za písmenem tato původní forma německá i s lenisovou výslovností počátečního b. Tak je tomu s nepatrnými obměnami i v pol. bękart, luž. bankart atd. Dnešní tvary české, panchart i parchant, jsou lehce vysvětlitelné obměny tvaru původního, dosvědčeného v stol. XV., jak bylo naznačeno již v odpovědi v N. Ř. 3. — Uvážíme-li konečně, že se něm. Bankhart vynořuje písemně v době kolem r. 1400, máme všecky důvody k tomu nepochybovati, že české slovo panchart má původ v něm. bankhart; zde jest »pater certus«.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 4, s. 120-121

Předchozí Opakování předložky »mezi«

Následující Vížiti