Vysoké moře

Otmar Vaňorný

[Hovorna]

(pdf)

-

V 5. čís. »Naší Řeči« čteme na str. 151 ř. 19… »Pak by se ve feuilletonu o plavbě po moři nepsalo na př. vysoké moře (die hohe See), nýbrž širé moře a p.« Výraz vysoké moře je podle toho pokládán za chybný, a soudě z toho, že v závorce je uveden výraz německý, za germanismus. — Ale výraz vysoké moře není chybný, ani není germanismus, nýbrž vystihuje správně skutečnost. Hledíme-li se břehu na moře neohraničené na druhé straně pevninou, nejeví se nám rovinou do nekonečna se prostírající, nýbrž hladina zdvihá se ponenáhlu výš a výše, až posléze hraničí s oblohou ve značné výši. Zjev ten vysvětlujeme si kulatostí země. Není to tedy vlastně ani optický klam, nýbrž holá skutečnost. — Jedeme-li po lodi širým mořem, připadá nám, jako by se hladina na všech stranách zdvihala a v dálce hraničila s oblohou ve značné výšce pravidelným kruhem. Moře je tedy skutečně vysoké a národové, kteří u moře bydlí, také je za vysoké považují a je vysokým nazývají. Římané říkali mare altum = moře vysoké: Tak bylo i u Řeků. Kdo vyplul na moře, říkalo se, že vystupuje, kdo plul s moře ku břehu, že sestupuje. Homérští plavci plavili se po širém hřbetě mořském. Proto i Němci právem říkají die hohe See. Výraz širé moře pochází z chybné představy. Lid český bydlí daleko od moře a veliká jeho většina nemůže si představit, jaké moře je. Slýchal jenom o nesmírné jeho rozlehlosti a představoval si je podle toho, co viděl na vlastní oči. Doma viděl roviny, veliké rybníky, snad i jezera, u nichž vidíme vždy na druhý břeh. Je zvláštní zjev velikých hladin, že se zdají rovnými, je-li vidět na druhý břeh — i kdyby na př. jezero bylo sebe větší (j. jezero Ženevské). Vyplujeme-li na moře, je hladina rovná, směrem ku břehu, pokud jej vidíme, kdežto směrem k ši[191]rému moři hladina se zvedá. Jsme-li na širém moři, hladina zvedá se na všecky strany kruhem. Jakmile však se ukáže břeh — byť v sebe větší dálce — ihned hladina klesne a srovná se v rovinu. Toho lid český nikdy neviděl, naopak neshledal rozdílu mezi hladinami, které znal, a mezi rovinou. A jako říkal širá rovina, širá step, širá krajina, tak řekl také širé moře, které si představoval jako vody, jež znal. — Nikdo netvrdí, že bychom neměli říkat širé moře, na širém moři. Je to výraz již ustálený jako na př. východ neb západ slunce a j. Budeme tak říkat a psát i dále, ale nebudiž pokládáno za chybu, řekne-li někdo vysoké moře, chtěje tím naznačit skutečnou jeho vlastnost. Výraz ten není germanismus, i kdyby byl přešel do našeho jazyka z němčiny, jako není germanismus vysoký dům, vysoká střecha, vysoká hora. Není germanismus proto, že moře je opravdu vysoké.

---

[O věci této přineseme v čísle příštím zvláštní článek od prof. V. Ertla. Red.]

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 6, s. 190-191

Předchozí J. V.: K Blahoslavově Grammatice

Následující Listárna redakce