Předložky kontra a versus

Libuše Kroupová

[Short articles]

(pdf)

-

Při užití výrazu kontra a versus se jistě v povědomí mnohých čtenářů vybaví tradiční spojení jako Jestřáb kontra Hrdlička, Slávie versus Sparta. Sama tato spojení ukazovala na jistou oblast výskytu uvedených výrazů — kontra se užívalo převážně v oblasti právní, versus v oblasti sportovní. I dnes se s těmito výrazy často setkáváme, a to na stránkách našeho tisku. Obě tato přejatá slova jsou podle našich slovníků[1] po významové stránce shodná s předložkou proti. V označení slovnědruhovém se však slovníky rozcházejí.[2] Pokusíme se zjistit, zda jde skutečně u obou těchto výrazů o významovou totožnost s předložkou proti a jsou-li samy také předložkou. Předložka proti vyjadřuje v jednom svém významu odmítavý, útočný postoj k někomu, odlišné stanovisko k něčemu, jistou neshodu s tím, co se vyžaduje, co se očekává. Slouží zpravidla jako výraz vazby u sloves nebo dějových podst. jmen. Naproti tomu slovo kontra není výrazem vazby sloves ani dějových podst. jmen, nýbrž vyjadřuje vztah mezi dvěma nedějovými podstatnými jmény. Z toho vyplývá, že zatímco příslušný význam předložky proti utvářela a posilovala slovesa adverzativního (odporovacího) významu, výraz kontra je lexikálně obsažnější, vystihuje bez předcházející významové podpory jiných slov mnohem ostřeji a dynamičtěji, že je něco [302]v rozporu s něčím (příklad z novin[3] Ateista kontra zákon), že se někdo nebo něco s někým nebo něčím střetl, střetá, střetne (např. Pirri kontra Kvašňák) nebo že něco něčemu neodpovídá, je v protikladu (např. Cena kontra kvalita). Zatímco první dva příklady jsou významově jednoznačné, u posledního příkladu musíme pátrat po přesném smyslu: Špatná kvalita výrobku neodpovídá vysoké ceně nebo za nízkou cenu prodáváme zboží vysoké kvality? Z článku,[4] který měl v titulku uvedeno toto spojení, jsme se však dověděli, že je možnost třetí, a to, že vysoká cena poškozuje při odbytu velmi kvalitní výrobek. V tomto případě bychom pro jednoznačnost sdělení (i když v nadpisech je někdy dvojznačnost záměrná) volili raději jiné znění titulku, např. Proč má kvalita doplácet na cenu a podobně.

Ale vraťme se k naší druhé otázce, tj. ke kterému slovnímu druhu slova kontra a versus zařadit. Můžeme souhlasit s označením výrazu kontra podle některých našich slovníků jen jako s příslovcem? Musíme odpovědět, že nikoli. Charakteristickým rysem příslovce je mimo jiné[5] to, že může stát zcela samostatně, tvořit i jednočlennou větu. V našem případě by nebylo možno užít samostatně ani spojení cena kontra… Je patrno, že k pochopení smyslu je třeba připojit ještě další jméno a teprve ve vztahu k němu náš výraz nabývá svého plného významu. A to je typické právě pro předložku, neboť má charakter pomocného slova. Její lexikální význam je neplný, realizuje se jen ve spojení se jmény v jistém pádu, v našem případě nezvykle ve spojení s pádem prvním.[6] Ovšem u předložek kontra a versus je toto spojení přirozené. Jméno po těchto předložkách stojí v témž pádě jako jméno, proti němuž se staví. Na rozdíl od jiných předložek, které jednak spojují jméno s jiným jménem, jednak jsou součástí slovesné rekce, předložky kontra a versus spojují pouze jméno s jiným jménem.

Něco jiného však je, užijeme-li výrazu kontra jako speciálního povelu např. v kanoistice: Stop! Kontra! V tomto případě je výraz kontra synonymní s příslovcem zpět, nazpět, tj. proti opačnému pohybu vůbec. V kanoistice se týká tento povel zpětného záběru při pádlování. Zde skutečně výraz kontra má samostatnou platnost, vlastní lexikální význam; je tedy v tomto případě příslovcem.

Podobně jako slovo kontra nacházíme v našem tisku výraz versus. Tak jsme mohli např. číst: Kytara versus cimbál, Televize versus tisk, Práce (časopis) versus Mototechna, Akademie versus universita, Závěr k diskusi J. Černý versus D. Vostřel, OPBH versus nájemníci ap. Významově odpovídá předložka versus české předložce proti, liší se však od ní tím, že stejně jako předložka kontra neslouží jako výraz vazby sloves nebo dějových jmen, ale označuje pouze vztah [303]mezi nedějovými podstatnými jmény, která ani nemají nápadný adverzativní charakter. Lexikální obsah u předložky versus je tedy plnější než u předložky proti, vyjadřuje opět jako předložka kontra bez významové podpory slov, s kterými je ve vztahu, zesíleně, že se někdo střetl, střetává, střetne, utká s něčím, někým. Pokud jde o platnost slovnědruhovou, pokládáme ze stejných důvodů jako výraz kontra i slovo versus za předložku.

Závěrem shrnujeme: Výrazy kontra a versus mají úlohu předložek a pojí se s 1. pádem. Jsou potřebné k zesílenému vyjádření toho, že jde o rozpor, střetnutí dvou celků, osob, věcí, hledisek apod. Jsou to výrazy synonymní s předložkou proti, i když můžeme pozorovat jistou diferenci, a to jak v oblasti jejich užití, tak i ve významovém rozsahu. S výrazem kontra se častěji setkáváme tam, kde jde o rozpor právní povahy, i když nevylučujeme jeho užití pro označení střetnutí, např. v prostředí sportovním. Naopak výraz versus dominuje spíše v oblasti jistého soutěžního střetávání nebo názorové diskuse. Setkáváme se s ním i v jazykovědných pracích při označování protikladů (např. uniformita versus variabilita, stabilita versus změna apod.[7]). (Proti původnímu omezení na oblast sportovní se jeho užití tedy rozšířilo.) Pro svou lexikální obsažnost, výraznost, uplatňují se oba výrazy v zkratkovitém vyjadřování, v titulcích článků, nápisech ap. Jde vlastně o eliptický výraz. Místo výrazu versus v tradičním sportovním spojení Slavie versus Sparta ap. se dnes v našem tisku nejčastěji setkáváme jen s pouhou pomlčkou. Pro úspornost se v tisku někdy užívá zkratky vs. Výraz kontra má vedle platnosti předložkové i platnost příslovečnou, kterou lišíme podle kritérií uvedených výše (vlastní lexikální význam, samostatná větná platnost ap.).[8]

---

[1] Příruční slovník jazyka českého (PS), Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ), Slovník jazyka českého Váši a Trávníčka (VT), vyd. 1952.

[2] PS určuje kontra jako příslovce, versus neoznačuje, SSJČ určuje kontra jako příslovce, versus jako předložku; VT určuje kontra jako příslovce a předložku, versus neoznačuje.

[3] Příklady citovány z Rudého práva, Lidové demokracie, Zemědělských novin, Večerní Prahy z r. 1968.

[4] Lidová demokracie 6. 3. 1968.

[5] Srov. definici příslovce a předložky v NŘ 51, 1968, s. 83n. v článku Předložkové výrazy: vzhledem k, se zřetelem k (na).

[6] To, že přejaté předložky se pojí s pádem prvním, připomíná už M. Vey, Bulletin de la Société de linguistique 44, 1, 1948, XIII; ČMF 33, 1950, s. 147—148, Fr. Kopečný v Základech české skladby, Praha 1962, s. 54, V. Šmilauer v Novočeské skladbě, Praha 1966, s. 82.

[7] Viz Fr. Daneš, Dialektické tendence ve vývoji spisovných jazyků, Čs. přednášky pro VI. mezinárodní sjezd slavistů v Praze, Praha 1968, s. 127.

[8] Výraz kontra může být i podstatným jménem v karetním slangu nebo přídavným jménem v hudební terminologii, ale to je pro náš výklad vedlejší.

Naše řeč, volume 51 (1968), issue 5, pp. 301-303

Previous Jaromír Bělič: Čech — Česko?

Next Miloš Helcl: Ustavit a ustanovit