K šedesátinám prof. dr. Karla Horálka

Alois Jedlička

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Dne 4. listopadu se dožil šedesáti let Karel Horálek, přední český jazykovědec, řádný profesor slovanské jazykovědy a staroslověnštiny na filosofické fakultě Karlovy university v Praze. Tímto vymezením oboru se ovšem zdaleka nevyčerpává rozsah jubilantových odborných zájmů. V jeho bohaté publikační, přednáškové i vědecky organizační činnosti najdeme zastoupeny disciplíny a úseky, které jsou za hranicemi lingvistiky, ale které poutají trvalý a zanícený zájem Horálkův: je to např. folkloristika, versologie, teorie překladatelství ap.

Ve svých pracích lingvistických se K. Horálek stále více soustřeďuje na zásadní a obecné otázky metodologické. Nesporné svědectví o tom nám podává jeho poslední knižní publikace Filosofie jazyka (1967). K. Horálek patří dnes k předním představitelům tzv. Pražské školy. Jako vědecká osobnost širokého rozhledu, vynikající erudice i obecně filosofická, vyznačuje se K. Horálek značnou dávkou kritičnosti i vědecké skepse, stálým hledáním nových cest a průbojnou podnětností. Tyto jeho vlastnosti se projevily při řešení mnoha obecných otázek spjatých s tradicí pražské jazykovědné školy, k jejímuž rozvíjení K. Horálek nemálo přispěl. Uveďme alespoň ilustračně promýšlení složité problematiky jazykových funkcí, obhajobu i kritické rozvíjení studia fonologického, obecný pohled na otázky lexikologické a na teorii lexikografickou, zájem o otázky stylu ap.

K. Horálek patří k stálým přispěvatelům Naší řeči. Přispíval příspěvky bohemistickými (Slovesné tvary typu ponesu, poletím, 38, 1955, s. 21), stylistickými (K metodice stylistického rozboru, 37, 1954, s. 152) i jinými.

Bohemistická složka Horálkovy badatelské činnosti našla ovšem své uplatnění i v syntetickém díle slavistickém (Úvod do studia slovanských jazyků, 1953), které se stalo základní slavistickou příručkou nejen u nás, ale i v zahraničí.

[298]Při studiu otázek jazykovědné stylistiky zabýval se K. Horálek jednak otázkami obecnými (např. stylem umělecké literatury, aktuálním problémem tzv. autorské řeči v epické próze), jednak konkrétními rozbory jazyka uměleckých děl (O jazyce literárních děl Al. Jiráska, 1953; Několik poznámek o jazyce a stylu Boženy Němcové, sb. Studie ze slovanské jazykovědy, 1958, s. 435). S těmito otázkami souvisí i Horálkův zájem o obecné otázky spisovného jazyka a jeho dějin, jak se projevil zvláště v sjezdové přednášce na IV. mezinárodním sjezdu slavistů v Moskvě 1958 (Úloha národní umělecké literatury ve vývoji slovanských spisovných jazyků) i v čl. K problematice dějin spisovného jazyka, sb. Studie a práce lingvistické I, 1954, s. 369, v němž průkopně ukázal na prameny Štúrovy kodifikace spisovného jazyka v kulturní střední slovenštině.

Také Horálkův trvalý zájem o složitou problematiku překladatelskou se projevil v obecných příspěvcích metodologických (např. v čl. Teorie překladu — výsledky a výhledy, sb. Slavica Pragensia 7, 1965, s. 103, a v souborných skriptech Příspěvky k teorii překladu, 1966), tak v konkrétních zkoumáních o jednotlivých jevech.

K šedesátým narozeninám prof. K. Horálka vydala Universita Karlova sborník s příspěvky spolupracovníků a žáků, s hodnotící statí L. Řeháčka o životě a díle jubilantově a s bibliografickým soupisem činnosti za leta 1959—1967, Bulletin Ústavu ruského jazyka a literatury XII, 1968. (Soupis prací K. Horálka do r. 1957 s úvodní charakteristikou J. Kurze vyšel v Bibliografii Slovanské knihovny [Literatura — Jazykověda — Historie] 1959.) K. Horálkovi je věnováno také 4. číslo letošního ročníku časopisu Slovo a slovesnost, jehož je od r. 1948 spoluredaktorem.

Jménem redakční rady i jménem české bohemistické obce přejeme prof. K. Horálkovi do dalších let pevné zdraví i další rozvoj bohaté, všestranné a hluboké vědecké činnosti k prospěchu naší i světové lingvistiky, slavistiky a bohemistiky.

Naše řeč, volume 51 (1968), issue 5, pp. 297-298

Previous Jiří Kraus: Stroje v jazykovědě

Next Jaromír Bělič: Čech — Česko?