Časopis Naše řeč
en cz

Slovesné tvary typu ponesu, poletím

Karel Horálek

[Články]

(pdf)

-

Slovesné tvary typu ponesu, poletím jsou zajímavou zvláštností české mluvnice.[1] V mluvnicích se jim dosud nevěnovala dostatečná pozornost. Poznámky, s nimiž se v mluvnicích setkáváme, nebývají vždy dost jasné. Tak na př. Gebauerova-Ertlova Mluvnice [22]česká (I. díl, 9. vyd. 1926) v odstavci o futuru (s. 269) říká, že „některá slovesa nedokonavá mívají pro čas budoucí místo výrazu složeného tvar praesentní příslušného slovesa dokonavého; tak sloveso běžeti má futurum poběžím (= budu běžeti), hnáti poženu, jiti půjdu, jeti pojedu, kvísti pokvetu, lézti polezu, nésti ponesu, plouti popluji, růsti porostu, táhnouti potáhnu, téci poteku, vésti povedu, vézti povezu, vléci povleku. Tato slovesa — většinou pohybová — futura složeného netvoří“. V této formulaci není všechno správné. Futurální tvary s předponou po- nejsou vůbec žádné praesentní tvary příslušného slovesa dokonavého, jsou to praesentní tvary futurálního významu, ale vid přece zůstává nedokonavým. Výjimka od pravidla, že jde o slovesa pohybová, je vlastně jen jedna: sloveso kvésti pokvetu, ale i to je možno chápat jako sloveso pohybové (je také blízké slovesu růsti porostu). Také tvrzení, že tato slovesa netvoří složené futurum, není správné; platí v plné míře jen o několika málo slovesech (hlavně jíti půjdu, jeti pojedu), většinou jsou tu složené tvary možné a dají se z literatury také doložit.[2]

Z novějších mluvnic probírá tato slovesa jen docela stručně i velká Mluvnice spisovné češtiny Františka Trávníčka (2. vyd. 1951). Na str. 1377 se tu říká, že složeniny typu ponesu vyjadřují budoucí děj trvací a tvoří se většinou od sloves pohybu, zřídka od jiných. V příkladech jsou uvedeny navíc proti mluvnici Gebauerově-Ertlově tvary poběhnu, poletím, pocestuji, poklusám. V Havránkově-Jedličkově České mluvnici (Praha 1951) se mluví o tvarech typu ponesu na str. 125. Jasně se tu říká, že jde o futurum sloves nedokonavých, a je připojena poznámka, že nejde o složená slovesa dokonavá, že neexistuje zde s touž předponou infinitiv ani minulý čas, že však existuje ještě imperativ, na př. pojď, pojeď. Proč by tyto imperativy patřily k futurálním tvarům typu půjdu, pojedu, zůstává však nejasné. Tyto imperativy se ostatně nevyskytují u sloves růsti a kvésti.[3]

Imperativy typu pojeď, pojď uvádí vedle tvarů futurálních také Příruční slovník jazyka českého. Futurální tvary uvádí zpravidla [23]jako samostatná hesla. Tak je tomu u tvaru půjdu (u dokonavého slovesa pojíti s několika významy je jen odkaz na půjdu). Stejně bylo postupováno u tvarů poběžím, pofrnčím, pomašíruji, popluji a povleku. K těmto futurálním tvarům byly připojeny jako zvláštní významová skupina také imperativy pojď, poběž, popluj. Toto spojování imperativů s tvary futurálními nelze — soudím — ničím odůvodnit s hlediska významového. U jiných sloves jsou však nedokonavé futurální tvary s předponou po- řazeny k dokonavým slovesům, u nichž předpona po- modifikuje vid i lexikální význam tvarů základních. Tak je tomu na př. u tvarů pojechám, pojedu, poletím atd. Bývá k nim připojeno vysvětlení ‚vyjadřuje futurum k slovesu jechati‘ (jeti, letěti atd.).

Imperativní tvary typu pojeď, poleť bývají řazeny před tvary futurální s různým vysvětlením. Na př. u tvarů pojeď(te) se čte ‚jeď(te) směrem k osobě mluvící nebo směrem stejným jako osoba mluvící‘, k tvaru poleť je připojeno vysvětlení ‚vyjadřuje pobídku, vybídnutí k letu směrem k mluvčímu nebo týmž směrem jako mluvčí‘, u pones(te) se čte ‚přines(te), podej(te) osobě mluvící‘. Také u tvarů posypu, posypám je vysvětlení ‚vyjadřuje futurum k slovesu sypati‘, ale mělo by se dodat, že jen ve významu ‚jíti‘ (hovor.). U některých sloves imperativní tvary uváděny nejsou (rozhodla asi okolnost, že nebyly doloženy v excerpčním materiále), ačkoliv jsou docela dobře myslitelné. Tak na př. vedle tvaru povleku je možný i imperativ povlec (s námi). Někdy snad skutečně imperativy tohoto typu neexistují.

Se zařazením imperativních tvarů jako samostatných hesel do slovníku lze spíše souhlasit než se zařazením tvarů futurálních. Předpona u tvarů imperativních má totiž zvláštní význam, ten však v Příručním slovníku není správně či plně vysvětlen. Nejde tu jen o vybídnutí k pohybu ve směru k mluvčímu, ale zároveň o vybídnutí k společnému pohybu.[4] Imperativy typu pojď(te), pojeď(te), poleť(te) atd. znamenají ‚jdě(te), jeď(te), leť(te) atd. také (se mnou, s námi)‘.[5] U tvarů 1. os. plurálu (pojďme, poleťme, pojeďme atd.) není výzva ve směru k mluvčímu ani myslitelná.

K futurálním tvarům typu ponesu je třeba dodat, že je to tvoření do jisté míry produktivní. Vyskytuje se i u nových sloves vyjadřujících pohyb nebo u sloves, jež se pohybovými nověji stala. Většinou jsou to různá slovesa vyjadřující chůzi nebo let se silně expre[24]sivním zabarvením, jež nezdomácněla ještě úplně v jazyce spisovném. Příruční slovník většinou futurální tvary takových sloves uvádí, jejich stylistické určení uvádí jen u sloves základních. Velmi jasný takový případ je u slovesa mašírovati, k němuž tvar pomašíruji uvádí Příruční slovník z dramatického textu, reprodukujícího lidovou češtinu (Stroupežnický). Produktivitu tohoto tvoření futura dosvědčují také tvary pofrnčím, pošinu si to (Příruční slovník tento poslední tvar nemá).[6]

Mezi dokonavými slovesy tvořenými předponou po- je zvláštní skupina, jejíž tvary praesentní s futurálním významem mají oslabený význam dokonavosti. Jsou to slovesa vyjadřující citový odstín pomocí zájmena si, na př. pošíti si (to si ještě dnes večer pošiješ!), počísti si (dnes si pěkně počtu), pohráti si, poplakati si atd. Předpona po- tu vyjadřuje míru děje bez určitého ohraničení. V ruštině je hojně sloves s předponou no-, jež vyjadřují průběh nějakého děje (činnosti) po určitou dobu, na př. noconemь, nocoxnymь, nocмeшumь. Velký rusko-český slovník tu vysvětluje významy opisy pomocí sloves nedokonavých, což samo ukazuje na zvláštní poměry (srov. na př. noconemь — supěti nějakou dobu, nocoxnymь — schnouti nějakou dobu, nocмeшumь — chvíli obveselovati, nocmupamьь — prát nějakou dobu).

Slovesné tvary typu půjdu, poletím jsou zajímavým dokladem toho, jak se v slovanštině tvořilo postupně a různým způsobem futurum, jež v starší době nahrazovaly jen dokonavé tvary praesentní. Věc by si zasloužila podrobnějšího prozkoumání v jednotlivých slovanských jazycích.[7]


[1] O poměrech v jiných slovanských jazycích nelze na základě dosavadní literatury dobře rozhodovat. V ruštině na př. tvary typu понесу, пойду jsou dokonavé.

[2] Srov. k tomu výklad Havránkův v Naší řeči 7, 1923, s. 301 n. a Ertlův ve Slavii 4, 1925—26, s. 794 a poznámku Poldaufovu ve Slově a slovesnosti 11, 1949, s. 131. — Složené tvary se objevují, jak upozorňuje Havránek, především tam, kde je základní (pohybový) význam oslaben nebo pošinut. S větším rozsahem složených tvarů počítal A. Mazon, na jehož výklady Havránek a Ertl reagují.

[3] Nedostatek těchto imperativů u sloves růsti, kvésti souvisí spíše s jejich významem; tvaroslovně imperativy typu pojď souvisí s tvary půjdu. BHk.

[4] Příruční slovník ovšem uvádí nejen pohyb „směrem k osobě mluvící“, ale i „nebo směrem stejným jako osoba mluvící“ (nebo „týmž směrem jako mluvčí“), jak sám autor výše cituje. — BHk

[5] Srov. k tomu poznámky Fr. Kopečného v Slově a slovesnosti 12, 1950, s. 16—17, které již říkají v podstatě totéž.

[6] Na produktivnost tohoto tvoření futura upozornil již Ertl (na uved. místě), nová slovesa sem patřící označuje jako vulgární a argotická, ale již z jeho příkladů vyplývá, že toto hodnocení neplatí obecně (Ertl uvádí pomašíruju, pocapu, poplavu, posypu). Ertl také upozorňuje (s odkazem na Trávníčka) na nedokonavá slovesa, u nichž složené futurum není obvyklé (na př. praviti, darovati, tknouti se a j.).

[7] V článku I. Němce O slovanské předponě po- slovesné (Slavia 23, 1954, s. 1—22) není těmto tvarům věnována téměř žádná pozornost. Čte se tu jen věta o vzniku druhotných významů předpony po-, o funkci „vidové, počínající a zbudoucňující (na. př. rus. noшeл, noйдy)“. Toto místo by dokonce mohlo svádět k nesprávnému závěru, že rus. noйдy je nedokonavé podobně jako české půjdu.

Naše řeč, ročník 38 (1955), číslo 1-2, s. 21-24

Předchozí Lubomír Doležel: K stylistické a normativní charakteristice ve slovníku spisovného jazyka

Následující Lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV: Výsledky ankety o Ukázkovém sešitě slovníku současné spisovné češtiny

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1