Časopis Naše řeč
en cz

Z 30. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

Lexikografické zpracování slov spona — trajektorie tvoří obsah 30. sešitu SSJČ, vydaného v květnu t. r.

Nejprve upozorňujeme na drobné úpravy pravopisu přejatých slov začínajících th-. V zásadě v duchu platných Pravidel českého pravopisu z r. 1957 se psaní těchto slov počešťuje (t-), zejména jde-li o termíny obecněji známé a častěji užívané. Přitom se ovšem ponechává možnost psát je i pravopisem původním (s th-). Pravopisné dublety jsou zaznamenány např. u těchto slov: talamus / thalamus, talium / thalium; tebain / thebain, tein / thein, teofylin / theofylin, teogonie / theogonie, teodolit / theodolit, teosofie / theosofie; tiazol / thiazol, tiamin / thiamin; tiosíran / thiosíran; torium / thorium, toron / thoron apod. U vlastních jmen se však ponechává jen psaní původní s th-: Thales, Thálie, Thukydides; Théby, Thermopyly. Osobní křestní jména Teodor a Teofil vedle podoby původní (Theodor, Theofil) mají podle Slovníku i pravopisnou dubletu počeštěnou (v souvislosti s obecnými slovy s první částí teo-).

Ve shodě s výslovností se píše název nového syntetického vlákna terylén s dlouhým -é- (tedy i: terylénová sukně, terylénové vlákno). — U zdomácnělých jmen cizího původu na -erie pravopisná podoba zachycuje obojí běžnou výslovnost [-erie] i [-érie], proto je v 30. seš. u slova tapiserie i dubleta tapisérie.[1]

Počeštěné psaní názvu anglické peněžní jednotky šterlink (resp. libra šterlinků) se tak vžilo, že původní pravopis tohoto slova (sterling) dnes už zastaral, a proto ho Slovník nedoporučuje. — Proti tomu u termínu sdělovací techniky telerecording zůstal pravopis původní s -c- a -ing, protože jde o slovo, které se objevilo teprve nedávno.

U osobních vlastních jmen, jestliže jich užijeme v obecném významu, nepíšeme velké počáteční písmeno: tak vedle Švejka, hrdiny románu J. Haška, máme i Švejka, myslíme-li tím ‚povedeného šprýmaře, mazaného ulejváka‘ atp., vedle Tartuffa máme i tartyfa, což je synonymum pro pokrytce, licoměrníka, svatouška. Toto obecné jméno píšeme nejen s malým počátečním písmenem, ale počešťujeme podle výslovnosti i pravopis celého slova; týká se to nejen slova základního (tartyf), ale i slov od něho odvozených (tartyfovský, tartyfský, tartyfovství, tartyfovština atp.).

Pravopis nových afrických zeměpisných jmen se ustaloval postupně; odrazilo se to i v Pravidlech českého pra[306]vopisu. Dnes — podle běžného úzu — píšeme Tanganika, Tanzanie. Pochyby někdy vznikají, máme-li vytvořit od těchto jmen odvozená přídavná jména; náležité jsou podoby tanganický, tanzanský (od Togo pak togský).

K důslednému počešťování pravopisu došlo u vžitých odborných názvů kynologických, totiž u pojmenování běžných plemen psů. Píšeme tak, jak vyslovujeme, tedy: špringršpaněl (nikoli už springerspaniel); podobně kokršpaněl, foxteriér atd.

Z drobných úprav tvaroslovné kodifikace zaznamenaných v 30. seš. upozorňujeme: Podst. jméno šprot má i podobu ženského rodu šprota; jako zoologický termín se však uplatňuje pouze podoba mužského rodu. — Dnes běžně užívané mezinárodní slovo tomaty pro ‚rajská jablíčka, popř. protlak z nich‘ kolísá v délce i ve skloňování. Má jednak tvary mužského rodu tomaty / tomáty, 2. pád -ů, nebo středního rodu tomata / tomáta, 2. p. -at/-át. V jedn. čísle se toto slovo vyskytuje jen v předložkovém spojení se 6. pádem (význam ‚rajský protlak‘) v tomatě / v tomátě, v tomatu / v tomátu (např. sardinky v t-u, t-ě).[2]

Na základě zjištěného úzu uvádí se u sloves téci, tlouci vedle infinitivu na -ci také hovorová podoba téct (a obecně české týct) a tlouct.

K hovorovým, popř. slangovým výrazům patří spojení jako terakota látka, toledo ubrus (z jiných připomeňme např. pepita látka, khaki košile atp.). Slova terakota, toledo aj. v nich mají významovou i syntaktickou funkci přídavných jmen, jsou však nesklonná. Mohou si však zpravidla při zdomácnění přitvořit sklonné podoby přídavných jmen, tedy terakolová košile, toledový ubrus.[3]

Jako slovotvorné varianty si často v češtině konkurují podst. jména s příponami -iště / -isko. Jak uvádí I. Poldauf, je u slov s bodovým významem (např. ohnisko, středisko) systémová podoba s -isko. V neshodě s tím je v úzu situace u variant těžiště / těžisko. Ve významu ‚bod, v kterém působí váha tělesa‘ (též jako fyzikální a geometrický termín) převládá varianta s -iště: těžiště tělesa, automobilu, letadla, trojúhelníka; v abstraktním významu ‚místo, střed, hlavní část něčeho‘ jsou obě varianty rovnocenné (srov. těžiště i těžisko bojů, hnutí, problému, sporu, zájmu). U řady dalších slov s těmito příponami existuje mezi variantami jasná významová diferenciace (např. stanoviště taxi × vyslovit jasné stanovisko; divadelní hlediště × vzít v úvahu toto hledisko).[4]

Nejčastější příponou konatelských jmen v češtině, jak jsme už v minulých poznámkách na řadě slov uvedli, je přípona -ář / -ař. V 30. seš. jsou zaznamenány mj. výrazy topenář, terénář (sport. slang. — ‚terénní závodník‘), štrekař (sport. slang. — ‚běžec na delší tratě‘), technikář (slang. — ‚(divadelní) technik‘; sport. slang. — ‚lehký atlet pěstující technické disciplíny‘). — Označení zaměstnanců národních podniků se tvoří v obecné češtině (popř. v slango[307]vém vyjadřování) zpravidla příponou -ák, např. teslák (i teslovák), tutrovák (a dále sokolovák, švermovák, škodovák atp.). — Slangového charakteru jsou mnohá ženská podst. jména vzniklá z víceslovných spojení příponou -ka (tiskovka — novin, slang. tisková konference, teplotka — med. slang. teplotní tabulka, temperovkatemperová barva nebo temperovací pec).

Nová složená slova se uplatňují zejména v oblasti odborného vyjadřování. Roste počet složenin určovacích, ale i slučovacích, tvořených ze základů podstatných (přídavných) jmen. Složeniny těchto typů jsou utvářeny jednak ze základů domácích (v 30. seš. např. pivovarnický termín tlakostroj, stavebnický štěrkopísek), jednak hybridně (termíny termočlánek, termojaderný — častější i jako termín jaderné fyziky je ovšem termonukleární; textilnický termín tetraplena). Za prostředek slangového výraziva považuje Slovník slova termoláhev (spisovně termoska) a trafostanice (elektr. slang. — transformační stanice). První část složeniny posledního z obou výrazů vznikla mechanickým zkrácením bez ohledu na morfematický sklad slova (působil zde i vliv němčiny — srov. das Trafo, zkráceno z transformátor). Osamostatněním první složky složeného slova (tak jako v němčině) se utvořil slangový výraz trafo. Jeho samostatnost signalizuje i to, že se může skloňovat (jako město). — Hovorovým výrazem častým zejména v novinách je slovo telefoto, spisovný termín k němu je fototelegram.

Mezi termíny řadí 30. seš. SSJČ slova tarifikace (z ekonomie) a teplofikace (staveb.). Hybridní slovo teplofikace při svém zrodu vyvolalo kritiku (neobvyklost, hybridnost); přesto se jako termín ujalo, jednak pro svou výhodnou pojmenovávám vlastnost — totiž jednoslovnost — a také proto, že se řadí ke skupině termínů na -fikace (jako elektrifikace, kinofikace, plynofikace).

V odborných textech se vedle běžného přístavkového spojení drážka T, šroub s hlavou T atd. objevuje i těsnější sepětí obou složek v složeninu určovací: T-drážka, šroub s T-hlavou, T-profil aj. Nelze je odmítat, naopak takovéto spojení je jako celek výraznější, názornější a nečiní ani, poněvadž jde o jednoslovný výraz, obtíží při odvozování: T-profilové železo, T-hlavový šroub.[5]

Z nejnovější slovní zásoby, kterou, pokud ovšem nejde o výrazy zcela efemérní, Slovník také zaznamenává, si připomeňme tři nové výrazy: Slovo tesil je dokladem stále ještě časté snahy tvořit nová pojmenování jako umělá zkratková slova (tesil — z textil a silon, umakart — z umělý kartón atp.). Po vlně montgomeráků (anebo duklaplášťů) a baloňáků přišla před časem vlna šustivých silonových plášťů, kterým se dostalo — ještě než stačily být oficiálně pojmenovány — v hovorové oblasti označení šusťáky právě pro jejich nejpříznačnější vlastnost. Řadí se k hovorovým, ne zcela spisovným výrazům (podobně jako většina slov s příponou -ák, zejména měkčí-li se před ní předcházející souhláska: baloňák, tvíďák, tříčtvrťák, zůstaneme-li už u výrazů krejčovských). Stejně populární jako šusťák jsou i texasky. Toto pomnožné podst. jméno (jako kalhoty) je utvořeno [308]od vlastního zeměpisného jména ústrojně, ponechává si však hovorový ráz (stejně jako např. kdysi oblíbené maďarky — ‚boty s obšívanou podrážkou a tvrdou kulatou špicí‘).

Běžnému pojmenování tandem (Slovníkem však hodnocenému jako slangový výraz) odpovídá odborný ekvivalent tandemové sedlo. K tomuto rozlišení došli terminologové proto, že se jim zdálo samo slovo tandem nedostatečně popisné; má totiž celou řadu dalších významů (např. z techniky dvouválcový tandem parního stroje, nebo ze sportu: závod tandemů, tj. v dráhové cyklistice tandemových kol). Kromě toho se objevil jako nový výraz sportovní publicistiky tandem ve významu ‚dvojice hráčů (nejčastěji v kopané), kteří řídí ze zadní pozice hru útočné řady‘: tandem Kvašňák—Masopust. — Rovněž tak teleskop patří — podle terminologů — k prostředkům motor. slangu, spisovným termínem je popisné dvojslovné pojmenování teleskopická vidlice.

V motoristickém názvosloví byl výraz takt (u spalovacích motorů) nahrazen domácím ekvivalentem doba. — Spojení temná komora je neodborné, fotografickým termínem je temnice. Je to pojmenování sice jednoslovné, ovšem významově už zatížené, a tak snadno vyvolávající nežádoucí asociaci představ; máme za to, že tentokrát nebyl normalizační zásah příliš šťastný a že vžitý termín temná komora byl nahrazen zbytečně.

V poznámkách k 29. seš. jsme upozornili na skupinu často už zastarávajících slangových výrazů, které byly přejaty po hláskové substituci z němčiny. V 30. seš. k nim přibyla další slova (abecedně ve vyběru): šprajcka (těl.— ‚druh přemetu vpřed‘), spona (tech. — tříska, hoblina), šram. (-ač, -ačka, -at) (horn. — brázda atd.), špule (zast. text. — cívka; špulka je slovo obecně české), štancovat (obuv. — vysekávat), štance, štancna (tech. — razidlo), štafle (malířský stojan), štekl (tech. — západka, kolík), štreka (sport. — ‚delší běžecká trať‘; horn. — hlavní chodba), štumpa (řem. — šišák), štupr (zahr. — odnož), šupléra (tech. — posuvka), šús (horn. — odpal, odstřel; potrav. — roštěnec; sport. — ‚prudký přímý sjezd na lyžích‘) atp. Z angličtiny pochází pracovní výraz šunt (elektr. slang. — spisovně bočník).

Německého původu jsou i některé další výrazy uvedené v 30. seš. a patřící mezi nespisovné prostředky obecně české (např. štafle — spisovně dvojitý žebřík, štok, tj. chmelový keř atp.). Většina z nich zastarává, mluvčí dávají přednost českým synonymům spisovným (např. štráf — pruh, štráfka — valník, štos, štus — hranice, sloupek, štrycle — šiška (veka)). Týká se to i některých výrazů jako složek ustálených spojení: postavit něco na štorc — napříč, být štont — být s to, v stavu, schopen, která jako výrazové prostředky obecně české zastarávají.

Slangová jsou spojení tahat harmoniku, tlouct buben, užívaná mezi hudebníky. V obou případech spisovné vyjadřování vyžaduje předložkovou vazbu se 4. pádem (hrát na harmoniku, tlouci na buben). Redukce předložkové vazby s na na prostý předmětový akuzativ (tlouci na > tlouci co) posouvá celý význam k jinému významovému odstínu slovesa (např. u tlouci od významu ‚hrát‘ k významu ‚bouchat, mlátit‘), v případě spojení tahat harmoniku navíc [309]samo sloveso takto užité je slangové povahy.

Na závěr několik poznámek k slohovému hodnocení některých zájmen: Zájmeno takový užité ve spojení jako, popř. co takový s významem ‚v té funkci, situaci atp.‘ (např. byl jako takový zaměstnán u…; byl krejčí a co takový chodil po světě) má ráz vyjádření knižního, „papírového“. — Užití zájmena takový v platnosti odkazovacího zájmena (např. Tryskové stavy se vyrábějí v n. p. … Takové (správně ty) uvidíte na brněnském veletrhu) je neobratné a nesprávné.[6] — Zájmena tento se užívá někdy nesprávně ve funkci zájmena osobního, např. pošlete mi účet, abych mohl tento zaplatit (náležitě: abych jej mohl zaplatit).

Slovo titul (ve významovém odstínu ‚důvod‘ se vyskytuje někdy v odborných textech ve funkci nevlastní předložky, např. z titulu náhrady škod, z titulu vlastnictví atp. I když v zásadě nevlastní předložky obohacují repertoár vyjadřovacích prostředků odborného stylu,[7] jejich nadužívání zejména v publicistice, kde o významovou přesnost vyjádření nemusí vždy jít, působí nevhodně (srov. přetížené vyjádření výdaje z titulu stěhování vedle prostého výdaje za, popř. kvůli stěhování).


[1] Akad. vydání Pravidel českého pravopisu z r. 1966 důsledně vyrovnává u jmen na -erie dosavadní kolísání délek v pravopise. Zavádí jednotně obě dublety tam, kde se vyslovují (např. drogerie i drogérie, rafinerie i rafinérie). Viz v tomto čísle na str. 303.

[2] Blíže o tom srov. J. Machač, Rajská jablíčka mezinárodně, Naše řeč 48, 1965, s. 311n.

[3] Srov. i Havránkova-Jedličkova Česká mluvnice, 1963, s. 185.

[4] O tom v Naší řeči 41, 1958, s. 221n., článek P. Hausera Těžiště, či těžisko (zpráva o diskusi na stránkách časopisu Přírodní vědy ve škole 6, 1956, a 7, 1957, tam zejm. články I. Poldaufa).

[5] V Jazykovém koutku Čs. rozhlasu, 3. výběr, 1959, o tomto typu pojednal M. Dokulil, Vitamín C, nebo C-vitamín? (s. 129n.).

[6] O tom srov. V. Šmilauer, Hlavní skladební a slohové nedostatky odborného vyjadřování, sb. O češtině pro Čechy, 1963, s. 257.

[7] O tom v poslední době L. Kroupová v Naší řeči 49, 1966, s. 210.

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 5, s. 305-309

Předchozí Zdeňka Hrušková: Zpráva o vydání Pravidel českého pravopisu z r. 1966

Následující Olga Müllerová: Válenda

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1