Časopis Naše řeč
en cz

V oblasti, na úseku, v oboru, na poli

Libuše Kroupová

[Články]

(pdf)

-

I. Pro dnešní publicistický a odborný styl je charakteristické hojné užívání nevlastních předložek, vzniklých zvláště z předložkových spojení.

Nevlastní předložky vůbec se rozdělují do dvou hlavních skupin podle stupně gramatikalizace (tj. podle toho, do jaké míry u nich gramatická funkce nabyla převahy nad původním lexikálním významem), a to na

A. ustálené (plně gramatikalizované),

a) u nichž je zastřena souvislost (po stránce významové i tvarové) se slovem, ze kterého se vyvinuly (např. mezi, dle, mimo; stran),

b) u nichž významová souvislost se slovem, ze kterého vznikly, je ještě zřejmá, ať jde o podstatné jméno (v prostém nebo předložkovém pádě), příslovce nebo přechodník přítomný (např. pomocí; kvůli; nedaleko; vyjma ap.);

B. neustálené, u nichž proces gramatikalizace je v počátečním stadiu. Nejčastěji jde o výrazy tvořené podstatným jménem v předložkovém pádě. V mnoha případech vznikají tyto předložkové výrazy napodobením nebo překladem výrazů jazyků cizích; např. výraz v oblasti má obdobu ve většině světových jazyků, srov. francouzské dans le domaine de…, německé auf dem Gebiete aj.; k jeho dnešnímu rozšíření v češtině jistě výrazně přispěl i vliv podobně znějícího spojení v ruštině.

V našem příspěvku si podrobněji všimneme právě některých z těchto předložkových výrazů, a to v oblasti, na úseku, v oboru, na poli, a posoudíme je z hlediska vhodnosti užití, stylistického omezení a synonymní záměnnosti.

O předložkové povaze těchto i jiných obdobných výrazů může být ovšem spor. Slovníky jejich předložkovou funkci zpravidla ani neza[211]znamenávají,[1] současné mluvnice k nim zaujímají postoj různý.[2] Také speciální dílčí studie na toto téma docházejí k odlišným závěrům.[3] Hranice mezi předložkovým spojením užitým v plném lexikálním významu a výrazem předložkové povahy je plynulá především proto, že si tyto výrazy uchovávají významovou souvislost se slovem (podstatným jménem), z kterého vznikly. Jejich předložková povaha je zřejmá tam, kde funkce vztahová převažuje nad věcně významovou[4] a navíc je možno tyto předložkové výrazy nahradit často vlastní původní předložkou, např. v, při apod. (v oblasti, na úseku strojírenství — ve strojírenství, upevňovat odpovědnost v oblasti obhajoby zájmů pracujících — při obhajobě zájmů pracujících apod.).

Významy výchozích podstatných jmen jsou rozlišeny takto: oblast zahrnuje okruh jevů, myšlenek, zájmů, činností ap. co nejširší, úsek jen dílčí oddíl, složku, odvětví nějakého většího celku, obor se zpravidla omezuje na okruh činnosti vědecké, umělecké, jisté specializace [212]zaměstnání (předložkový výraz na poli ponecháváme zatím stranou také pro jeho dnešní malou frekvenci a zmíníme se o něm až v závěru). Z toho plyne i rozdílný poměr obecnosti a specifičnosti jejich významu: význam slova oblast směřuje k obecnosti, význam slova obor k specifičnosti. Významová souvislost s výchozími podstatnými jmény významově diferencovanými působí, že předložkové výrazy nejsou v užití libovolně zaměnitelné, a že jsou tedy jen částečně synonymní.

Při rozboru užití těchto předložkových výrazů v kontextu zjišťujeme[5] poměrně shodnou významovou třídu podstatných jmen těmto výrazům předcházejících. Výrazy v oblasti a na úseku závisí nejčastěji na řídících podstatných jménech plán, úkoly, návrhy, potřeby, stav, přehled, opatření, výzkum apod. (např. výzkum v oblasti strojírenství, plán na úseku radistického výcviku apod.). Předložkový výraz v oboru se sice také vyskytuje po řídících podstatných jménech opatření, výzkum, ale častěji se setkáme s výrazy jako výsledky, poznatky, vědomosti, vzdělání, uplatnění, pracovníci apod. (např. výzkum v oboru pěstování rostlin, pracovníci v oboru radiotechniky, specialisté v oboru jaderné fyziky apod.), tedy s výrazy, které významově navozují souvislost s významem slova obor.

Jde tedy o konstrukci

podstatné jméno (jistého významového okruhu) + předložkový výraz + podstatné jméno v druhém pádě

(např. opatření na úseku mezd apod.)

II. 1. Mezi „módními slovy“ v publicistickém jazyce patří dnes předložkovému výrazu v oblasti jedno z předních míst. Setkáme se s ním v projevech psaných i mluvených, v projevech organizačně politických, odborářských apod. V jeho užití se slovy plán, úkoly atd. se projevuje na jedné straně snaha o přesnost vyjádření, na druhé straně se však dodává sdělení úřední, administrativní ráz; často pak jde jen o šablonu.

[213]Předložkový výraz v oblasti je na místě tam, kde vymezuje jistý širší obecněji pojatý okruh činnosti, zkoumání, bádání (v oblasti obchodu, administrativy, politiky, v oblasti techniky, strojírenství, ekonomiky apod.). Kde jde o vymezení užšího specializovanějšího okruhu činnosti, tam užijeme spíše výrazu v oboru, který je výstižnější a přesnější (v oboru jaderné fyziky, matematiky).

Protože významové diference mezi slovy oblast, úsek, obor bývají v určitých případech dosti jemné, stává se, že užití jednotlivých předložkových výrazů se překrývá. Zvláště je to tehdy, když výraz v oblasti vyjadřuje vztah k podstatnému jménu rozvitému specifikujícím přídavným jménem, které vymezuje určitý dílčí úsek (v oblasti zahraničního obchodu i na úseku zahraničního obchodu). Někdy je vhodnější užít výrazu na úseku anebo polovětné vazby týkající se místo vlastní předložky v. Tak např. místo (posuzovat opatření) v oblasti odborné výchovy pracujících, lépe týkající se odborné výchovy pracujících, (úvěry) v oblasti investiční výstavby, lépe na úseku investiční výstavby apod.

Předložkový výraz v oblasti se velmi často vyskytuje s genitivem podstatného jména slovesného, např. (plán, úkoly) v oblasti zvyšování kvalifikace, (opatření) v oblasti snižování pracnosti, (mít před sebou velkou práci) v oblasti zlepšování kvality plánování, (pokroky) v oblasti mírového využívání antibiotik, (stav) v oblasti odměňování práce, (opatření) v oblasti prémiování, (potřeby) v oblasti centrálního řízení. Protože podstatné jméno slovesné (v tomto případě zpravidla nelexikalizované) vyžaduje doplnění předmětu, tj. příslušného podstatného jména, nastává hromadění vazeb. Předložkový výraz sám je už rozveden, a tak dochází k přetíženým konstrukcím. Mnohdy k tomu přistupuje ještě návyk častého opakování několika takových konstrukcí. Užití předložkových výrazů je v těchto spojeních s podstatnými jmény slovesnými často nadbytečné a vede ke klišovitosti administrativního vyjadřování. Mnohdy vystačíme s původní, vlastní předložkou v(e) nebo při (úkoly ve zvyšování kvalifikace, opatření při odměňování práce apod.).

Užívání těchto předložkových výrazů souvisí s určitým pojetím jevů z hlediska organizace, administrativního přístupu apod. Je však nevhodné, jestliže se v konkrétních vyjádřeních přenáší mechanicky i na takové případy, kde takovýto přístup není opodstatněný. Užití předložkového výrazu je nadbytečné, frázovité, vlastní předložka v nebo při je plně postačující; např. jak jít v oblasti výkonnosti ještě výš [214](VP), místo jak jít ve výkonnosti výš, v oblasti práce na plicích je nebezpečí výbuchu zejména velké (J. Pastorová, Celková anestesie, Praha 1958, s. 117), místo při práci na plicích, zákonodárství zpětně upevňuje odpovědnost v oblasti obhajoby zájmů pracujících (Odb.), místo při obhajobě zájmů pracujících, v oblasti boje o novou, socialistickou morálku (Odb.), lépe v boji o novou, socialistickou morálku.

V praxi se někdy setkáváme se spojeními předložkového výrazu v oblasti s podstatnými jmény, která vyjadřují předmět činnosti nebo zájmů určitého pracovního odvětví. Jde o vyjádření zkratkovité, často slangové, kterého se užívá místo explicitnějšího, zpravidla víceslovného pojmenování. Pak ovšem celé spojení i s výrazem v oblasti má slangový charakter. Kontrast poněkud knižního prvku, jakým je předložkový výraz v oblasti, se slangovým obratem je příznačný pro styl vyhlášek, zpráv ze zasedání různých pracovních komisí apod. Uveďme několik příkladů: plán v oblasti zásob, vývoj v oblasti cen a mezd, prostředky, s nimiž se operuje v oblasti vlastních nákladů, potřeby v oblasti investic apod.

Při volbě předložkového výrazu je třeba opatrnosti, následuje-li výčet, v němž se přiřazují různorodé prvky. Tak např. ve větě opatření v oblasti výroby, cenové politiky, distribuce, obchodu, veřejných i závodních jídelen a restaurací je užito výrazu v oblasti nevhodně — jistě by se neužilo izolovaného spojení v oblasti závodních jídelen. Je proto třeba nahradit předložkový výraz v oblasti polovětnou vazbou opatření týkající se výroby…

Někdy se předložkového výrazu v oblasti užívá zcela zbytečně, mechanicky a šablonovitě, a to i tam, kde bychom se vůbec mohli obejít bez předložky (předložkový výraz s následujícím podstatným jménem musí být ovšem přívlastkem k předcházejícímu řídícímu podstatnému jménu, nikoliv příslovečným určením). Tak např. úloha v oblasti ideového působení na lidi je stejně závažná jako naše úloha v péči o výchovu, místo úloha ideového působení…

Ze snahy o stylistickou diferenciaci setkáváme se někdy se střídáním předložkových výrazů v oblasti, na úseku, v oboru ve spojení s genitivy jmen týchž významových znaků. Tak např. v úvodním článku v časopisu VŽ: základní výzkum v oblasti jaderné fyziky, výzkum na úseku anorganické chemie a další. Z hlediska významového bychom však dali v těchto případech přednost výrazu v oboru. A naopak ve spojení výzkum v oboru zemědělství (tamtéž) bychom raději užili výrazu v oblasti.

[215]2. Přejděme nyní k druhému předložkovému výrazu, a to na úseku. Slova úsek, které tvoří jeho významový základ, se původně užívalo jen v odborném názvosloví geometrickém, a to ve významu ‚část přímky omezená dvěma body‘.[6] Přenesením se ho začalo užívat ve významu obecnějším, v takových spojeních jako úsek trati, časový úsek, úsek řeči apod. V dnešní době mluvíme o jednotlivých úsecích práce, úsecích socialistické výstavby, výroby apod. Z tohoto přeneseného významu se vyvinul předložkový výraz na úseku, popřípadě řidší v úseku ve funkci nevlastní předložky. Ani tento výraz (stejně jako výraz v oblasti) není na takovém stupni gramatikalizace, aby se v něm neuplatňoval význam podstatného jména, které je jeho základem (‚dílčí oddíl nějakého celku‘). Z tohoto hlediska musí být proto také posuzována vhodnost jeho užívání v různých kontextech.

Běžně se s tímto výrazem můžeme setkat v publicistice, zvláště v tisku odborářském, v různých usneseních a zprávách z hospodářského života, ve věstnících zaměřených na otázky mzdové, v organizačních pokynech apod. Užívá se ho zejména pro explicitnost vyjádření např. v takových spojeních jako návrh plánu dalšího rozvoje propagační a výchovné činnosti na úseku radistického výcviku, základní opatření na úseku civilní obrany, masové akce na úseku motorismu (vesměs citováno z časopisu Svazarmovec). Jistě bychom tu mohli vystačit s užitím vlastní předložky (v), ale předložkový výraz na úseku právě proto, že obsahuje významový základ, o němž jsme se už zmínili, podporuje v těchto případech explicitnost a výraznost vyjádření. Vhodné je užití předložkového výrazu na úseku také tam, kde se pojí s podstatným jménem rozvitým specifikujícím jménem přídavným, kterým se vymezuje jistý druh, úsek nějaké činnosti; předložkový výraz na úseku je v tomto případě ustáleným obratem (na úseku politické a výchovné práce, Odb.; v plánu se na úseku technické a ekonomické výchovy také počítá s uspořádáním devíti ústředních seminářů, TM, uspořádat aktiv na úseku výrobně masové práce, Odb.).

Stejně tak ve větách jako otázka jak dál i na úseku národního pojištění (Odb.), na úseku investiční výstavby (Odb.), činnost odborů na úseku pracovního práva v závodech (Odb.)

V takových kontextech považujeme předložkový výraz na úseku za vhodnější a výstižnější než předložkový výraz v oblasti.

[216]Na jedné straně snaha o explicitnost vyjádření a na druhé straně spojení poněkud knižního obratu na úseku se slangovým pojmenováním je ještě příznačnější pro předložkový výraz na úseku, než tomu bylo u výrazu v oblasti. Např.: Nové zásady řízení na úseku cen, opatření ministerstva financí na úseku daně, opatření vydaná na úseku daně z obratu (vesměs citováno z Věst. MF), v úseku antibiotik vyráběných pomocí mikroorganismů byla u nás zavedena výroba všech základních forem (TM).

Stejně jako u předložkového výrazu v oblasti pokládáme někdy za stylisticky nevhodné užití předložkového výrazu na úseku s genitivem podstatného jména slovesného (vzniká přetížená konstrukce hromaděním vazeb, dalším rozvitím podstatného jména slovesného). Např. (v odborové práci) na úseku zvyšování odborné kvalifikace pracujících (Odb.), lépe ve (nebo při) zvyšování…, na úseku odměňování v podmínkách nové soustavy (Odb.), lépe při odměňování; zkušenost se plně uplatnila na úseku zpevnění rouna (TM), místo při technologii zpevnění rouna.

Podobně jako u předložkového výrazu v oblasti pokládáme za mechanické a nevhodné užití předložkového výrazu na úseku v některých konkrétních vyjádřeních, jako např. (rovnostářství) na úseku kvalifikace (Odb.), lépe v kvalifikaci, souhrn úkolů na úseku pracovní iniciativy (Odb.), lépe v rozvíjení pracovní iniciativy; podchycovat zájem mládeže na úseku technické činnosti (Svaz.), místo podchycovat zájem mládeže pro technickou činnost; na úseku materiálové pomoci jsme pro zvýšení úrodnosti půdy dodali síran amonný (Odb.), místo jako materiálovou pomoc.

Méně vhodné je používání předložkového výrazu na úseku tam, kde je po významové stránce výstižnější předložkový výraz v oboru. Např. chemický výzkum na úseku anorganické chemie, v úseku lékařství (TM), místo v oboru anorganické chemie, lékařství, vědeckovýzkumná činnost na úseku dějin odborového hnutí (Odb.), místo v oboru dějin.

3. Uvedli jsme, že by nebylo správné uvádět předložkový výraz na úseku a v oblasti tam, kde je na místě svým lexikálním významem předložkový výraz v oboru.[7] Obor je slovo staré a mělo původně význam zcela jiný než dnes (souhrn lidí nějakým společenstvím nebo společným znakem sdružených). Dnešní jeho význam zahrnuje jistý okruh lidské činnosti vědecké, umělecké, jisté kategorie zaměstnání [217]apod. Všude tam, kde jde o označení této činnosti, je předložkový výraz v oboru nebo řidší z oboru na místě; např. Fakulta technická vychovala již několik set specialistů v oboru jaderné fyziky (ZN), pracovníci v oboru radiotechniky (VŽ), přehled o vědeckých výsledcích v oboru antropogeneze (VŽ), výzkum v oboru chovatelství, pěstování rostlin, v oboru balneotechniky.

Jako u předložkových výrazů v oblasti a na úseku vyskytují se i u výrazu v oboru spojení s genit. substantiva, kdy celé spojení mívá slangový ráz; např. v oboru raket a družic bylo zřízeno 47 stanic (VŽ), lépe v raketové technice nebo v oboru raketové techniky; pokyny o poskytování úlev v oboru notářských poplatků (správně v notářských poplatcích) a další spojení jako dosahují dobrých výsledků v oboru polovodičů (ZN), poznatky z oboru antén (TM) apod., lépe týkající se antén apod.

Tam, kde neexistuje specifické označení vědní disciplíny, je možno ponechat předložkový výraz v oboru ve spojení s předmětem studia. Např.: Letos se přihlásili účastníci do soutěže v oboru filmových satir (ZN); bádání v oboru lidové písně apod., pracovníci v oboru mezinárodních vztahů (TM).

Šablonovitě je užito předložkových výrazů v oboru a z oboru ve větách jako: druhé rozšířené vydání obsahuje tabulky z oboru mechanických vlastností (TM), místo tabulky mechanických vlastností. V oboru Závody pro chemickou výrobu se sídlem v Bratislavě bude osm výrobně hospodářských jednotek (Odb.), místo V Závodech pro chemickou výrobu …

4. Stručně se ještě zmíníme o předložkovém výraze na poli. Byl to ještě před čtvrt stoletím výraz velmi rozšířený.[8] Dnes se už nesetkáváme s lavinovitým užíváním výrazu na poli a jeho frekvence poklesla i ve srovnání s tím, jak se ho např. užívalo v letech 1946—1950, kdy se vyskytoval zvláště v politických projevech a článcích. Potvrzují to doklady z archívního materiálu ÚJČ,[9] např. práce na poli odborového hnutí (A. Zápotocký), úspěchy na poli hospodářské výstavby (Kl. Gottwald), zásluha na poli výstavby socialismu (Knih. úderníků, 1950, III, 19, 9) apod. Dnes se setkáváme s tímto výrazem jen ojediněle, [218]a to v publicistice. Tak jsme mohli číst v RP, že zásady se odrážejí jak ve vnitřní politice, tak i na poli diplomacie, nebo v TM Výstava sovětské panelové výstavby v Praze ukazuje velké úspěchy SSSR na poli bytové výstavby.

Našli jsme ojedinělé doklady i na zcela mechanické, šablonovité užití, např. druhé pokračování televizní soutěže znalostí na poli osobních zálib (VP — místo v osobních zálibách), urychleně uskutečňovat všechny zákroky na poli germanizace nejrůznějších úseků veřejného života (místo urychleně provádět zákroky uskutečňující germanizaci nejrůznějších úseků).

III. Závěrem shrnujeme: Zmínili jsme se o několika zčásti synonymních nevlastních předložkách s různou frekvencí v užití (předložkový výraz v oblasti nejfrekventovanější na rozdíl od předložkového výrazu na poli, který dnes už ustupuje), vcelku se shodným výskytem v publicistice, v odborářském vyjadřování (zvláště předložkový výraz v oblasti a na úseku).

Všechny tyto předložkové výrazy sice vymezují jistý okruh činnosti, ale je třeba si uvědomit jejich určité významové diference, dané uchováním významové souvislosti se slovem (podstatným jménem), které je jejich základem. Předložkový výraz v oblasti vymezuje širší okruh činnosti, zkoumání, bádání, je neutrálnější, nejobecnější (v oblasti techniky), zatímco předložkový výraz na úseku zahrnuje jen dílčí okruh této činnosti, zprav. organizační (politické, vojenské, hospodářské, technické) (na úseku radistického výcviku). Předložkový výraz v oboru vymezuje okruh činnosti vědecké, umělecké, specializace zaměstnání apod. (v oboru sociologie). Těmito významovými rozdíly základních podstatných jmen je určována vhodnost užití těchto výrazů.

Vedle příkladů, kdy je uvedených předložkových výrazů užito vhodně, kdy popřípadě vhodněji a výstižněji zastupují vlastní, původní předložky (např. v oblasti obchodu, na úseku investiční výstavby, v oboru radiotechniky), uvedli jsme diferencovaně i doklady na užití méně vhodné.


[1] Srov. např. hesla oblast, obor, pole v Slovníku spisovného jazyka českého (II, Praha, 1964).

[2] Havránkova - Jedličkova Česká mluvnice, Praha 1963, na s. 307 uvádí výrazy v rámci, za účelem, v důsledku jako výrazy předložkové, Fr. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny II, Praha 1951, označuje výrazy za účelem, za příčinou jednou jako předložkové výrazy (s. 1241), jednou jako předložky (s. 1313).

[3] Ján Oravec, který v článku Nové druhotné předložky v odbornom štýle (Československý terminologický časopis, 1962, s. 257n.) reaguje kriticky na článek O. Kajanové (Druhotné předložky v jazyku odborných diel, Slovenské odborné názvoslovie IX, 1961, 4, 97—104), nepokládá za předložky výrazy na poli, na úseku, v oblasti, v podmínkách ap., a to z několika důvodů. Zdůrazňuje syntaktickou volnost podstatného jména v předložkovém výraze obsaženého, možnost jeho pádové obměny i záměny průvodní vlastní předložky, závislost řízeného podstatného jména v druhém pádě pouze na podstatném jménu, nikoliv na celém předložkovém výrazu; synonymičnost není pro něho kvalifikací pro nevlastní předložku. — Milan Jelínek ve svém článku Výrazy předložkové povahy v dnešní spisovné češtině, Sborník prací filosofické fakulty brněnské university XIII, Brno 1964, s. 117n. v podstatě odmítá výše uvedené důvody Jána Oravce o nepředložkové funkci výrazů jako ve srovnání s čím, v souladu apod. Pro Jelínka v citovaném článku základním kritériem pro zařazení daného výrazu mezi výrazy předložkové povahy je kritérium funkční (převažuje-li funkce vztahová nad významovou). Kritérium souznačnosti nových výrazů předložkové povahy s původními nebo starými nepůvodními předložkami pokládá za praktické, ale podružné. V úvodní části svého článku M. Jelínek považuje za sporné, zda k výrazům předložkové povahy můžeme počítat výrazy jako v oblasti, v oboru, ve sféře čeho, ale později je mezi výrazy předložkové povahy vyjmenovává.

[4] Srov, Milan Jelínek, citovaný článek, s. 121: „O převaze funkce vztahové nad věcně významovou lze mluvit tehdy, jestliže se jistý frazeologicky ustálený výraz účastní věcně významové stavby věty jen prostřednictvím větného členu, který je na něm formálně závislý, a sám vlastně vyjadřuje poměr tohoto větného členu k jinému členu nebo k obsahu celé věty.“

[5] Materiál citován z vlastní excerpce časopisů: Odborář 10—15, 1965 (zkr. Odb.), Svazarmovec, 18, 19 (zkr. Svaz.), Mezinárodní politika 1—4, 1961 (zkr. MP), Věda a život 12, 1958, 5, 1962 (zkr. VŽ), Technický magazín 1—3, 5, 1962 (zkr. TM), Nová mysl 2—6, 1965 (zkr. NM), Věstník MF, X, 1965 (zkr. MF), Rudé právo z r. 1965, 1966 (zkr. RP), Práce z r. 1965 (zkr. P), Večerní Praha z r. 1964 (zkr. VP), Zemědělské noviny z r. 1961, 1965 (zkr. ZN), Lidová demokracie z r. 1966 (zkr. LD), Svoboda z r. 1966 (zkr. Svob.), Kulturní tvorba z r. 1965 (zkr. KT).

[6] Bylo dokonce třeba ho i obhajovat proti hlasům pokládajícím ho za germanismus (podle něm. Abschnitt, NŘ 12, 1928, s. 47). — Dřívější geometrický termín úsek nahradil dnes zcela termín úsečka.

[7] O předložkovém spojení v oboru srov. již NŘ 6, 1922, s. 11.

[8] J. V. Bečka v článku Na poli (NŘ 23, 1939, s. 131—135) kvalifikoval tento módní obrat — ne zcela právem — jako obrat zbytečný a nepříliš vhodný.

[9] Obdobně bychom mohli sledovat frekvenci (ve srovnání s předložkovým výrazem na poli menší) a užití předložkového výrazu na půdě.

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 4, s. 210-218

Předchozí Miloš Helcl: K složeným přídavným jménům s druhou částí -vědecký, - vědní, -vědný

Následující Stanislav Králík: Monografická práce o východomoravských přechodných nářečích

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1