František Novotný
[Short articles]
-
K Ertlovu článku, uveřejněnému pod tímto nadpisem ve II. ročníku »Naší Řeči« str. 232 nn., poznamenávám, co mi píše přítel Jindra Imlauf, spisovatel v Novém Městě n. Met. U nich prý se rčení »mám čas« vyhýbají také z toho důvodu, že jest to výraz dvojsmyslný, protože tu slovu »čas« možno rozuměti ve významu času ženského, periody. Proto prý se tomu rčení vyhýbají zejména ženy, a když ho žena užije, dá leckdy muži příležitost k vtipu a škádlení. Obecně se u nich užívá rčení »mám kdy«.
Myslím, že tu jest upozorněno na věc velmi důležitou, na konkrétní příklad, jak velkou úlohu má ve volbě výrazu citový přízvuk, jenž, jak známo, zasahuje leckdy velmi účinně do vývoje významu toho neb onoho slova a rčení.
Naše řeč, volume 3 (1919), issue 3, p. 88
Previous Richard Jiřík: »Má dáti« — »dal«