Jazykovědná problematika v časopise Kybernetika

Marie Těšitelová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Letošním rokem začal vycházet v Nakladatelství Československé akademie věd nový časopis Kybernetika, který si za hlavní úkol klade seznamovat pracovníky v jednotlivých oborech kybernetiky s dosaženými výsledky doma i v zahraničí.[1] Vzhledem ke speciální situaci kybernetiky jako vědy, která spojuje řadu oborů, a k tomu, že není jednoty v jejím vymezení a smyslu, má časopis zvlášť významné poslání. U vědomí toho vypracovala redakční rada promyšlený plán náplně časopisu, který je v podstatě rozdělen do čtyř základních tematických okruhů: Do prvního okruhu byly zařazeny zejména otázky metodologické, např. obecné otázky kybernetiky, matematické logiky apod., do druhého problematika teoretických prostředků kybernetiky, jako jsou např. teorie informace, statistických rozhodovacích funkcí a her, teorie automatů, algoritmů apod., do třetího problémy technických prostředků kybernetiky, např. teorie strojového zpracování dat a programování. Čtvrtý okruh je určen aplikacím kybernetiky a kybernetických metod v jednotlivých vědách, jako jsou např. biologie, biochemie a fyzika, psychologie, medicína, ale i jazykověda. A právě z tohoto hlediska především přehlédneme první dvě čísla časopisu.

[245]V obou číslech nacházíme články, které jsou v různě těsném vztahu k problematice jazykové. Tak K. Čulík v článku Sémantika a překlad gramatik a jazyků podobných Algolu (s. 47—49) chápe matematickým způsobem pojem překladu z jednoho jazyka do druhého jako zobrazení, které výrazům jednoho jazyka přiřazuje výrazy jazyka druhého, jež mají stejný význam. Toto zobrazení je v článku podrobně popsáno. — Kódováním a kompresí psané češtiny se zabývá článek J. Krause (s. 74—84). Kódování chápe autor jako přiřazení znaků psaného jazyka (v daném případě češtiny) prvkům přenosového systému a naopak. Přitom sleduje hledisko optimálnosti, tj. takové přiřazení, kdy nejčetnějším grafémům odpovídá nejjednodušší znak přenosového systému. Těmito systémy jsou pro něho česká stenografická soustava Herouta-Mikulíka, Morseova abeceda a dálnopis. Kompresí pak autor rozumí zhuštění přenášeného textu zakódovaného různými abecedami. Podrobným šetřením, opírajícím se mimo jiné o výsledky grafematické statistiky češtiny[2] a o dobrou znalost literatury domácí i zahraniční, autor dovozuje, jak bylo možno očekávat, že česká těsnopisná soustava lépe vyhovuje statistickému typu češtiny než např. Morseova abeceda, která byla původně koncipována pro angličtinu. Jak pro kódování, tak pro kompresi mají zásadní význam zjištění o frekvenci slov a jejich morfémů.

První dvě čísla časopisu Kybernetiky otiskují dále přednášky, které byly prosloveny na Kolokviu o algebraické lingvistice a strojovém překladu, které se konalo 18.—22. září 1964 v Praze (zprávu o něm z péra P. Piťhy přináší časopis na s. 107—108).[3] Je to především přednáška P. Kunzeho o syntaktické syntéze (s. 85—102); autor, pracovník berlínské skupiny (NDR) zabývající se strojovým překladem z angličtiny do němčiny, popisuje tu metodu, kterou jeho skupina pokládá pro daný účel za nejvhodnější. Jejím základem je závislostní princip, tj. fakt, že téměř každé slovo ve větě závisí na slově druhém, že mezi nimi existuje syntaktický vztah. Tento vztah označuje autor jako závislostní charakteristiku. O tyto charakteristiky se opírá jak při syntaktické analýze, tak i syntéze, jíž věnuje v článku zvláštní pozornost. Své metodě připisuje autor platnost i pro jiné jazyky, nejen pro němčinu. O pojetí generativní gramatiky, tj. takové soustavy pravidel, která vedou ke generování kterékoli gramaticky správné věty a zároveň této větě přiřazují vhodný strukturní popis,[4] se opíral referát E. S. Klimy, přednesený na témž kolokviu a otištěný v 2. čísle Kybernetiky pod názvem Současný vývoj v generativní gramatice (s. 184—197). V závislosti na pojetí gramatiky u N. Chomského[5] a za nové [246]situace po včlenění sémantiky do jejích složek[6] navrhuje autor nové schéma generativní gramatiky rozlišující tři roviny: strukturu bezprostředních složek,[7] strukturu transformační a lexikální. — Oba články, otištěné v jazycích, v nichž byly jako referáty předneseny, tj. německy a anglicky, dobře dokládají snahu redakce pohotově reagovat na události mající vztah k otázkám kybernetiky, a i formálně, tj. publikováním celých příspěvků v cizích jazycích (s českým résumé), popř. alespoň cizojazyčných résumé u příspěvků psaných česky, zajistit, aby časopis pronikl i do zahraničí.

Kromě článků přináší časopis i recenze. Zvláštní zmínky zaslouží např. recenze českého překladu knihy A. M. Jagloma a I. M. Jagloma „Pravděpodobnost a informace“ (v 2. čísle, s. 199—202). Rozšíření této rubriky časopisu by jistě stálo za úvahu. Užitečné jsou i zprávy organizační, o pořádání konferencí, seminářů apod. Časopis řídí J. Kožešník s redakční radou, v níž má i lingvistika svého zástupce (P. Nováka).

---

[1] Srov. o nich např. W. R. Ashby, Kybernetika, Praha 1961; I. A. Poletajev, Kybernetika, Praha 1961; N. Wiener, Kybernetika a společnost, Praha 1963.

[2] Srov. L. Doležel, Předběžný odhad entropie a redundance psané češtiny, Slovo a slovesnost 24, 1963, s. 165n. L. Doležel - J. Průcha, Kombinatorické vlastnosti soustavy českých grafémů, tamtéž 25, 1964, s. 166n.

[3] Srov. též B. Palek, Mezinárodní kolokvium o algebraické lingvistice a strojovém překladu v Praze, Slovo a slovesnost 26, 1965, s. 94—97.

[4] Srov. P. Sgall, Generativní systémy v jazyce, Slovo a slovesnost 25, 1964, s. 274n.

[5] N. Chomsky, Syntactic Structures, ’S-Gravenhage 1957. — Český překlad vyjde v NČSAV.

[6] P. M. Postal, Nový vývoj teorie transformační gramatiky, Slovo a slovesnost 26, 1965, s. 1—13.

[7] Viz B. Palek, Informace o transformační gramatice, Slovo a slovesnost 24, 1963, 140n., zvl. 141.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 4, s. 244-246

Předchozí Marie Königová: Kybernetika a jazykověda

Následující T. B. Lukinovová (Kyjev): L. A. Bulachovskij jako bohemista