Časopis Naše řeč
en cz

Kybernetika a jazykověda

Marie Königová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V Nakladatelství ČSAV (Praha 1965) vyšel nedávno mezinárodní sborník statí Kybernetika ve společenských vědách. Sborník je rozdělen do pěti oddílů. V prvním oddíle přináší práce, které objasňují některé základní otázky filosofického pojetí kybernetiky a ukazují na celkový význam kybernetiky pro společenské vědy. Další oddíly jsou věnovány aplikaci kybernetiky v jednotlivých oborech, např. v ekonomii (ukazuje význam kybernetiky pro zlepšení hospodářského plánování, pro řízení ekonomiky), ve vědě o státu a právu, v historii, v psychologii, pedagogice a estetice.

Pátý oddíl sborníku, o němž se zmíníme podrobněji, přináší práce z oblasti jazykovědy, kde aplikace kybernetiky dosáhla značného rozvinutí. V jazykovědě se užívá jednak metod teorie informace k analýze jazyka, jednak matematických postupů ke strojovému překladu a k mnoha dalším účelům.

Zajímavým a poutavě napsaným článkem je esej Kybernetika a lingvistika od předního filosofa a logika Bar-Hillela (Jeruzalém). Autor v něm líčí vědecký vývoj svůj i vývoj matematické lingvistiky a dochází k závěru, že kybernetika má i jistá omezení, že je vhodným prostředkem pro lingvistiku aplikovanou (pro zkoumání řeči), méně však pro lingvistiku teoretickou (jakožto teorii jazyka). „Kybernetika se ukázala být právě tak irelevantní pro zkoumání jazyka, jako se ukázala být v rozhodující míře relevantní pro zkoumání řeči.“ Tento názor je ovšem diskusní, ale nicméně podnětný a zajímavý, protože nutí k zamyšlení, jsou-li možnosti kybernetiky neomezené nebo v jakém smyslu jsou omezené. Autorovo podání je „vysoce subjektivní“, poněvadž se sám cítí odpovědným za „posilování zmatku a zavádění do slepých uliček“, ze kterých se někteří nikdy nevrátili. Podává obraz nárazového vlivu kybernetiky na lingvistiku, tak jak se jevil jemu, který není ani kybernetikem, ani lingvistou. Sledoval tento náraz v době neomezených nadějí i v době opadávání těchto nadějí. Autor se domnívá, že skutečný přínos kybernetiky teoretické lingvistice se zdá být blízký nule. Ovšem k některým výzkumům byli lingvisté inspirováni právě přínosem myšlenek kybernetiky. [243]Kybernetika, zejména jakožto teorie statistiky a komunikace, měla velký vliv na vývoj deskriptivní a aplikované lingvistiky, zejména v jejích statistických aspektech.

L. Doležel se v článku Kybernetika a jazykověda zabývá z obecného hlediska vztahem mezi kybernetikou, teorií komunikace a lingvistikou. Zavádí pojem komunikační sítě v přirozeném jazyce, skládající se z určitých společenských komunikačních okruhů (okruh je v podstatě souhrn promluv pravidelně uskutečňovaných např. mezi pracovníky na jednom pracovišti). Množinu všech těchto okruhů je možno rozkládat podle různých zřetelů. Na nejvyšší, primární rovině se vyčleňují čtyři komunikační okruhy: okruh rekognoskativní (okruh přenosu informace, sloužící popisu a poznání), okruh direktivní (jazyk instrukcí a hlášení), okruh estetický a kontaktní.[1] Každému takovému okruhu je přiřazen příslušný funkční jazyk. Na každém funkčním jazyce lze stanovit množinu specifických rysů (charakteristik), kterou autor nazývá funkčním stylem; lze rozlišovat rovněž funkční styly: deskriptivní (popisný), direktivní (návodový, řídící), umělecký a konverzační. V poslední části stati se autor pokouší o vysvětlení stylistických rozdílů v jazykové komunikaci. Každé jazykové sdělení je třeba popisovat jako realizaci jednak konstantních statistických charakteristik (jazykové konstanty), jednak proměnných statistických charakteristik (stylistické proměnné). Příkladem jazykové konstanty je rozložení četností písmen (ev. fonémů), příkladem stylistické proměnné může být rozložení délky vět.

Z hlediska psychologického přistupuje k otázkám kybernetické lingvistiky článek Zemanův Sémantická pole. Myšlenková a řečová činnost souvisí s formováním útvarů, které mají pravděpodobnostní charakter a mají jistou sémantickou entropii (významovou neurčitost, kterou nelze nikdy úplně odstranit, poněvadž výrok nikdy neobráží plně skutečnost). Tyto útvary nazývá Zeman sémantickými poli, zabývá se formálními modely a různými typy těchto polí. Výrok, který má největší sémantickou entropii, nejméně informuje a naopak.

P. Sgall ve stati K otázkám algebraické lingvistiky pojednává o Chomského generativní gramatice,[2] která silně ovlivnila moderní teoretickou lingvistiku, a o konkrétní aplikaci kybernetické teorie a techniky v jazykovědě, zejména v oboru strojového překladu. Studium přirozených jazyků s využitím prostředků formalizace se stává potřebným vzhledem k novým apli[244]kacím lingvistiky spojeným s využitím samočinných počítačů pro různé druhy automatického zpracování textů. Jazykověda tu získává možnost jednotného zpracování velmi rozsáhlého materiálu. Automatické zpracování textu, např. soustavné zpracování odborného stylu, jeho terminologie, standardizace vyjadřování, logické struktury textu aj., povedou k uplatnění nových metod v jazykovědě ve spojení s matematikou, logikou a psychologií.

Věda vyžaduje za prvé dobrou obecně teoretickou bázi a za druhé solidní metodologické postupy. V přírodních vědách se někdy klade jednostranný důraz na druhou stránku, zatímco ve společenských vědách tomu bývá naopak. Správně pochopený vliv kybernetiky na odborné vědy by mohl přispět k větší rovnováze mezi přírodními a společenskými vědami. Sborník usiluje o to, aby poukázal na tuto možnost, a to se mu ve značné míře daří.

[1] Srov. též L. Doležel, Lingvistické problémy řízení socialistické společnosti, SaS 1962, s. 244 až 248, týž, Model stylistické složky jazykového kódování, SaS 1965, s. 223n.

[2] Generativní gramatika je soustava pravidel vymezující určitou množinu vět (jazyk) na základě tzv. výchozího symbolu. Pravidla gramatiky určují, jakým řetězem symbolů může být dříve získaný symbol nahrazen. Postupným uplatněním pravidel dojdeme od výchozího symbolu až k řetězům koncovým, tj. k větám jazyka (gramaticky správně tvořeným). Viz P. Sgall a kol., Cesty moderní jazykovědy, Praha 1964 a P. Sgall, Generativní systémy v jazyce, SaS 1964, s. 274n.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 4, s. 242-244

Předchozí Jarmila Syrovátková: Teorie informace a jazykověda

Následující Marie Těšitelová: Jazykovědná problematika v časopise Kybernetika