Proč laryngální, ale korneální?

Běla Poštolková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Lékaři se často dotazují na správnou podobu přídavných jmen latinského původu. Je správné znění laryngeální, faryngeální, meningeální, nebo laryngální, faryngální, meningální? Při přejímání těchto slov do češtiny působil zpočátku jistě vliv latinské podoby přídavného jména (laryngealis, pharyngealis, meningealis), ale postupně se rozšířila vedle podoby se zakončením na -eální i podoba na -ální. Která z obou podob je správnější?

[192]Musíme si nejdříve uvědomit, jakou podobu má v češtině podstatné jméno, k němuž se přídavné jméno vztahuje. Laryngální je odvozeno od larynx, 2. p. laryngu (‚hrtan‘). Tvaroslovný základ slova je tedy laryng- a plní v těchto případech úlohu základu slovotvorného (srov. též laryng-ektomie, laryng-ismus, laryng-itis). K tomuto slovotvornému základu se připojuje přípona -ální, která je velmi produktivní, zejména u přejatých slov (srov. např. horizontální, vertikální, frontální, nazální aj.). Obdobně je tomu u přídavného jména faryngální k farynx (‚hltan‘). Přídavné jméno meningální se vztahuje k počeštěnému podstatnému jménu meninga (lat. meninx, tj. plena). Tvaroslovný (a také slovotvorný) základ slova je mening- (srov. též mening-ismus, mening-itis), přípona -ální; správné znění z hlediska systémového bude tedy meningální. („Slovník spisovného jazyka českého“ má sice laryngální a faryngální, ale podle převažujícího úzu v lékařské literatuře zaznamenává jen meningeální.)

U přídavných jmen odvozených od podstatných jmen zakončených v 1. p. na -ea (jako např. korneální od kornea, ‚rohovka‘) se k tvaroslovnému (a také slovotvornému) základu korne- (srov. 2. p. korne-y, korne-itida) připojuje přípona -ální, odtud tedy podoba korneální.[1]

Z uvedených příkladů je tedy zřejmé, že je možno jednak cizí přídavná jména počešťovat záměnou latinské koncové přípony -is českou příponou -ní, jednak tvořit v češtině samostatně přídavná jména od podstatných celou příponou -ální (druhotně odvozenou z počeštěných přídavných jmen typu horizontální), která se připojuje k slovotvornému základu jména. Oba způsoby mají své oprávnění. Z hlediska slovotvorného systému (pro pravidelnost jednotlivých typů a jednoduchost tvoření) by bylo lépe vycházet z podoby počeštěných podstatných jmen a od jejich slovotvorného základu tvořit příponou -ální přídavná jména a další odvozeniny jmenné. Doporučujeme proto užívat laryngální, faryngální, meningální, ale korneální a arachnoideální.

---

[1] Kolísání nastává, mají-li už latinské tvary určité nepravidelnosti, jako např. u jména arachnoidea (‚pavučnice‘). Latinská podoba podstatného jména je arachnoidea, u přídavného jména a jiných odvozenin však -e- z tvaroslovného (a slovotvorného) základu mizí (arachnoid-alis, arachnoid-itis). Proto se pod vlivem latiny i v češtině rozšířila podoba arachnoidální a arachnoiditis.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 3, s. 191-192

Předchozí Jan Kořenský: Úraz – úrazovost

Následující Jiří Kraus: K stylu soudobé české reklamy