Z 25. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

25. sešit SSJČ, který dostali jeho odběratelé v říjnu minulého roku, obsahuje zpracování hesel rovenství až rybinovitý. Blíží se tedy heslová slova písmena R ke svému dokončení.

V sešitě převažují předponová slovesa a dějová jména s předponou roz-Slovesná předpona roz- má vedle své základní podoby i vokalizovanou podobu roze-. „Slovník“ zpřesňuje charakteristiku u těch slov, u nichž může mít předpona obě podoby. U většiny sloves bývá zpravidla jedna z podob frekventovanější. Vokalizovaná podoba (roze-) je základní v některých případech, kdy základové sloveso začíná skupinou souhlásek se souhláskou s, z na začátku, jako např. rozezpívat (se) — řidč. rozzpívat (se), rozezvonit (se) — řidč. rozzvonit (se), rozemlít (se) — zř. rozmlít (se), rozevlát — řidč. rozvlát, rozehřát (se) — řidč. rozhřát (se), rozehřmět (se) — zř. rozhřmět (se), rozedřít — zř. rozdřít atp. Tam, kde po s, z následuje samohláska, vokalizace nebývá: rozzářit, rozsápat, rozsekat, rozsypat, rozzuřit aj. U některých sloves se skupinou souhlásek je naopak vokalizovaná podoba méně častá a základní je podoba s roz-: srov. rozžhavit — řidč. rozežhavit, rozvzpomínat se — řidč. rozevzpomínat se, rozskákat se — řidč. rozeskákat se aj. Někdy se objevují obě podoby — pokud jde o frekvenci ovšem jasně rozlišené — jen v tvarech přítomných (rozehnat : rozeženu — zř. rozženu; rozedrat : rozederu — zř. rozderu). Obojí podobu mají zřídka i podstatná jména dějová, srov. např. rozestup - rozstup; v platnosti tělovýchovného termínu se však užívá jen výrazu s podobou nevokalizovanou.

Dnešní stav sloves s předponou roz(e)- je svědectvím, že v úzu dochází k vyrovnávání podob sloves dokonavých a nedokonavých. Původní stav — jako výsledek jerového vývoje — je rozrušen analogiemi. Např. u dvojice rozepsati - rozpisovati se vedle podoby rozpisovati analogicky podle rozepsati vytvořilo i rozepisovati. Podobně rozeschnout se - rozsychat se, dnes však častěji rozesychat se. „Slovník“ podrobně zachycuje skutečný úzus. Frekvenční určení „Slovníku“ nemůže však mít vzhledem k tomu, že i úzus se neustále vyvíjí, stroze kodifikační platnost.

Z tvaroslovných údajů, které „Slovník“ zpřesňuje, povšimneme si tentokrát stručně jen některých: U sloves 1. třídy vzoru umříti mají tvary 1. os. jedn. čísla přítomného času na -ru a 3. os. množ. č. na -rou knižní ráz, jako např. rozepřít - rozepřu, kniž. rozepru; rozestřít - rozestru; rozevřít — kniž. rozevru; rozetřít — kniž. rozetru apod. Trpné příčestí slovesa rozemlít je rozemlet, řidč. rozemlen. (Školní vydání „Pravidel českého pravopisu“ uvádí u tohoto slovesa pouze tvar rozemlet; jistě právem, neboť tvar na -n je v úzu velmi řídký. Jen podobu s -t uvádí i u základového slovesa mlít.) — Jen [57]zřídka mají slovesa rozsvítit, roznítit v tvarech rozkazovacího způsobu podobu rozsvěť, rozněť (vedle běžného rozsviť, rozniť).

Podstatné jméno rubl, kolísající mezi mužským skloňováním tvrdým a měkkým, se stále častěji skloňuje podle vzoru hrad (1. jedn. č. rublu, řidč. ruble, 6. j. č. o rublu, 1. množ. č. rubly, ruble).

Dubletní hláskové podoby sloves rozpékat - rozpíkat, rozplétat - rozplítat, rozvlékat - rozvlíkat, rozléhat se - rozlíhat se, rozlétnout se - rozlítnout se (nikoli rozsévat - rozsívat) rozlišuje SSJČ tak, že hodnotí podoby s -í- jako obecně české. Zároveň jsou to ovšem podoby běžné i v češtině hovorové (lze na ně vztáhnout to, co je řečeno obecně v úvodním Výkladu o uspořádání slovníku, SSJČ I, s. VII, že části výrazů obecné češtiny se užívá celonárodně v češtině hovorové). Školní vydání Pravidel uvádí i v předmluvě tento typ přímo jako hovorový.

Nejproduktivnější příponou konatelských jmen v dnešní češtině je bezesporu přípona -ář, resp. -ař. Též 25. sešit SSJČ přináší další z výrazů takto tvořených, z nichž některé neomezuje (např. ruštinář, rozpočtář, růžař ‚pěstitel růží‘, rovnostář jako publicistický výraz), jiné považuje za výrazy slangové (např. rudař ‚horník dobývající rudu‘, rozvrhář ‚kdo sestavuje rozvrhy‘). Jisté rozpaky můžeme mít o plné spisovnosti slova růžař, jako na druhé straně o slově rozvrhář charakterizovaném jako slangové. S novým tvořením slov s příponou -ář/-ař i s jejich velkým výskytem souvisí jistě i to, že se stávají prostředky typickými pro hovorový jazyk.

„Slovník“ si ve zvýšené míře všímá i publicistických výrazů; např. slova rozhodný ve významu ‚naprostý, skutečný, nepochybný, opravdový‘ (srov. rozhodný krok kupředu, knížka znamenající rozhodný úspěch atp.); dále spojení roztočit kola výroby; roznítit požár války; rozběhnout výrobu naplno, soutěž se rozběhla naplno; rozjet akci, výrobu, školení; rozanalyzovat problémy apod. Podobného charakteru jsou však i spojení typu rozvířit akci, diskusi, rozvíjet socialistické soutěžení, rvát se s problémy aj., i když je SSJČ výslovně jako prostředky publicistického stylu neuvádí. — Slangové je (a patří do slangu schůzovnického, popř. administrativního) rozříkat si problémy, tj. ‚prodiskutovat je, důkladně o nich pohovořit‘. (Slangové spojení rozdiskutovat otázku, rovněž známé ze schůzovnického slangu, SSJČ však neuvádí.) — Sloveso rozdetailovat, tzn. ‚rozvést na detaily, na jednotlivosti‘ (např. rozdetailovat úkol, pracovní postup), se charakterizuje jako hovorové. Bez omezení uvádí SSJČ sloveso rozplánovat, neboť proti běžnějšímu dokonavému naplánovat přináší nový významový odstín. Nejde pouze o vystižení vidového protikladu ke slovesu plánovat, nýbrž označuje takové naplánování, které jde do podrobností, do detailů (např. rozplánovat postup výroby, jednotlivé úkoly atd.). — K odborným názvům patří slovesa rozpracovat (ekon. rozpracovat ukazatele plánu, rozpracovaný výrobek, srov. i rozpracovanost), rozpočtovat (ekon. rozpočtovat příjmy a výdaje, rozpočtované náklady), rozdojit (zeměd. ‚zvýšit dojivost‘) a roznásobit (jako matematický termín, méně častý než vynásobit).

Z terminologických zajímavostí, které přináší 25. sešit SSJČ, upozorňujeme ještě na některé další: K terminologickému rozlišení dochází u výrazů rozpis / rozpiska a rušič / rušička. I když ani rozpis nemá pouze význam dějového jména, vytvořením odborného názvu s příponou -ka se ještě více zdůrazňuje nedějový název věci (administrativní termín rozpiska znamená ‚blanket, formulář určený k rozpisu‘; podobně i soupis hráčů / soupiska hráčů). Rozlišení názvů rušič / rušička ve sdělovací technice má důvod věc[58]ný: rušič je vysílač k úmyslnému rušení činnosti radiolokátoru, kdežto rušička je vysílač k úmyslnému rušení příjmu rozhlasového zařízení.

Slangový vojenský výraz rozborka (a podobně i sborka) vznikl vlivem ruštiny a ponechává si svůj dějový význam ‚rozebrání pušky, kulometu apod.‘. — Z ruštiny bylo přejato už za 1. světové války i slovo rozvědčík; jako vojenského termínu označujícího ‚člena průzkumné hlídky‘ užíváme však českého výrazu průzkumník, který se lépe zařazuje do soustavy vojenských názvů. (Přípona -čík není v češtině častá a ve většině případů má expresívní charakter: srov. sovětčík, hanl. atomčík, hitlerčík apod.)

Vedle elektrotechnického termínu rozbočka (tj. vidlice umožňující připojení více spotřebičů do jedné zásuvky) má čeština několik synonymních výrazů, které však nejsou termíny: rozdvojka, rozpojka, rozvodka.

Mezi dubletami rukojeť // rukověť dnešní čeština významově rozlišuje zcela zřetelně: ve významu ‚držadlo‘ se užívá častěji podoby rukojeť, kdežto rukověť znamená především ‚příručku‘ (dubletní podoba rukojeť je v tomto významu zastaralá). — Příslovce rozhodopádně — kdysi právem odmítané — je zcela zastaralé; užije se v mluveném projevu jen jako prostředek expresívní (žertovný). Máme za ně synonymní příslovce určitě, rozhodně, zcela jistě.

Na závěr připojme několik poznámek o slovesných vazbách a předložkových spojeních se jménem. Podstatné jméno rozhled ve významu ‚dobrá znalost věcí a schopnost posuzovat je‘ se pojí ve spisovné češtině s předložkou po se 6. pádem (např. mít rozhled po literatuře); nesprávné je užití spojení s předložkou přes (asi též vlivem předpony pře-) se 4. pádem rozhled přes něco (rozhled přes literaturu, přes politiku). — Rozpomínáme se na přítele, na dřívější doby; spojení s 2. pádem rozpomínat se přítele, chvíle je u tohoto slovesa řídké. — Rozumíme cizinci, cizímu jazyku, hovoru; vazba se 4. pádem (rozumět němčinu) je zastaralá. — Předložkové spojení k rukám, užívané jako poznámka na poštovní zásilce znamenající, že má být taková zásilka vydána pouze osobně adresátovi, a považované kdysi za germanismus (zu Händen), stalo se poštovním odborným názvem (vedle spojení do /vlastních/ rukou; nejde zde totiž o napodobení nečeského spojení, nýbrž o vyjádření směru určení (zásilka k rukám někoho).

Výhrady je možno mít proti hodnocení jedna a jedna rovná se dvě jako prostředku slangovému. Je sice pravda, že sloveso rovnat se vyžaduje vazbu se třetím pádem (tedy: jedna a jedna se rovná dvěma), ovšem při pojmenovávání početního úkonu jde především o přesné vyjadřování číselných hodnot, a to nejlépe plní 1. pád číslovky. V našem případě nejde, domníváme se, o vazbu slovesa rovnat se se 4. pádem, ale o vztah jedna a jedna rovná se : dvě. Na přesné identifikaci výsledku početního úkonu záleží v mluveném projevu zejména při počítání s dvojcifernými a většími čísly.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 1, s. 56-58

Předchozí Antonín Tejnor: Rubrika Jazyk našich knih v časopise Knižní kultura

Následující Hana Prouzová: Bloková údržba instalatérů?