Časopis Naše řeč
en cz

Bloková údržba instalatérů?

Hana Prouzová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pod názvem „Život tropí hlouposti a my je fotografujeme“ otiskl Dikobraz v jednom čísle snímek přívěsného vozu s nápisem Bloková údržba instalatérů. Nápis ukazuje, jak se může nevhodná stylizace stát podnětem k navození komické situace. Zaráží nás totiž spojení slov údržba instalatérů.

Bližší určení nějakého jmenného výrazu jiným jmenným výrazem je možno v češtině uskutečnit různými způsoby. Nejčastějším z nich je 2. pád příslušného jmenného výrazu, např. Den horníků, Dům módy, ná[59]městí Míru, ulice Obránců míru apod. V našem případě jde o spojení podstatného jména dějového údržba s 2. pádem jména osoby. Podstatná jména dějová jako výroba, oprava, sběr a také údržba odvozená od příslušných sloves (vyrábět, opravovat, sbírat, udržovat) zřetelně zachovávají ve svém významu dějovou složku. Druhý pád při těchto dějových jménech vyjadřuje předmět děje, který by byl při vyjádření určitým slovesem gramatickým předmětem, např. výroba léků — vyrábět léky, oprava strojů — opravovat stroje, stříhání vlasů — stříhat vlasy apod. Tento 2. pád, který vyjadřuje předmět děje tkvícího v dějovém podstatném jméně, se proto nazývá předmětový.

Druhý pád při dějových podstatných jménech však může vyjadřovat také původce nebo nositele děje, který by byl při vyjádření slovesem určitým gramatickým podmětem, např. hovor dospělých — dospělí hovoří, hukot strojů — stroje hučí aj. Tento 2. pád se proto nazývá podmětový.

A právě proto, že podstatná jména dějová připouštějí často dvojí možnou platnost závislého (přívlastkového) genitivu, spojení takového jména s 2. pádem není významově jednoznačné; řekneme-li např. návrhy funkcionářů, může to znamenat jednak, že funkcionáři něco navrhují (jde tedy o vztah podmětový), jednak, že někdo navrhuje funkcionáře, a potom tento vztah chápeme jako předmětový. Obvykle však souvislost (kontext) nebo věcný význam příslušného slovesa navozují jeden z obou možných výkladů, popřípadě druhý z nich prakticky vylučují, např. ve spojení varování lékaře chápeme vztah mezi oběma členy spojení především jako podmětový, tj. lékař varuje; naproti tomu spojení hodnocení žáků pro nás obvykle znamená, že někdo žáky hodnotí, jde tedy o vztah předmětový.

Vraťme se nyní k našemu úvodnímu spojení údržba instalatérů. Podstatné jméno údržba znamená ‚udržování něčeho, především nějakého zařízení v dobrém stavu‘, např. údržba hrází, přehrad, údržba vozového parku apod. Věcný význam tohoto jména způsobuje, že vztah mezi ním a 2. pádem podstatného jména na něm závislého chápeme jako předmětový; spojení údržba instalatérů by potom znamenalo, že někdo udržuje instalatéry, že instalatéři jsou udržováni. Takový výklad je ovšem právě nežádoucí.

Aby nápis byl významově jednoznačný a nepůsobil komicky, toho lze dosáhnout tím, že zvolíme jiný pojmenovávací přístup: nevyjádříme původce údržby (tj. neužijeme jména osoby, instalatér), nýbrž její předmět, tj. instalace. Nápis by potom zněl bloková údržba instalací. Bylo by možné uvažovat i o tom, vyjádřit bližší určení podstatného jména údržba přídavným jménem utvořeným od jména příslušné osoby, tj. přídavným jménem instalatérský. Podobně jako můžeme mluvit např. o instalatérských pracích, instalatérských opravách, mohli bychom užít i spojení bloková instalatérská údržba.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 1, s. 58-59

Předchozí Vladimír Mejstřík: Z 25. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Následující Vl. Kondrová: Pasívní soutěžení?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1