Časopis Naše řeč
en cz

Těreškovová, nebo Těrešková?

Miloslava Knappová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Návštěva první kosmonautky světa v Československu vzbudila u některých čtenářů novin a časopisů pochybnosti o tom, zda je její příjmení v češtině správně přechylováno. Jak to, že se pod své pozdravy a přání československým přátelům podepisovala Těreškova, a my o ní píšeme jako o Těreškovové?

Abychom si na tuto otázku odpověděli, musíme si ve stručnosti připomenout zásady přechylování ruských příjmení v češtině a v ruštině.[1] [272]Jak víme, tvoří se ženská příjmení v češtině zcela pravidelně příponou -ová od příslušných jmen mužských. Tuto příponu připojujeme i ke jménům cizího původu. Končí-li tedy mužské ruské příjmení na -ov, -ev, -in (např. Titov, Nikolajev, Gagarin), musíme připojit v češtině ještě příponu -ová, abychom utvořili příslušné příjmení ženské; to je pak zakončeno na -ov-ová, -ev-ová, -in-ová (např. Titovová, Nikolajevová, Gagarinová).

V ruštině se při tvoření ženských příjmení od mužských připojuje pouze přípona -a, jsou tedy v uvedených případech zakončena na -ova, -eva, -ina (např. Titova, Nikolajeva, Gagarina; srov. i ruský název známého díla Anna Karenina).

Mají-li mužská příjmení podobu přídavných jmen, např. Tolstoj, Čajkovskij, přijímají ji v ruštině i příjmení ženská: Tolstaja, Čajkovskaja. V češtině si však původní adjektivní podobu ruskou na -oj, -ij ponechávají jen mužská jména, kdežto ženská tvoříme podle zásad platných u tohoto typu v češtině; mají zde zakončení jako přídavná jména v ženském rodě: Tolstá, Čajkovská.

Od ostatních mužských příjmení (zakončených na samohlásku) se v ruštině zvláštní podoby ženských příjmení netvoří, např. příjmení Pavlenko, Dumbadze označuje tam stejně muže i ženu; v češtině se i zde tvoří ženské příjmení podle obvyklých zásad příponou -ová, tedy Pavlenko - Pavlenková, Dumbadze - Dumbadzová.

Zde tedy nalézáme vysvětlení pro pochybující čtenáře. V češtině by kosmonautčino jméno mělo podobu Těrešková jen za předpokladu, že by se její otec jmenoval Těreško (a její příjmení by v ruštině zcela náležitě mělo tutéž podobu). Protože však její příjmení má v ruštině podobu Těrešková, jak se také podepisovala (její otec se jmenoval Těreškov), zní česká podoba jejího příjmení správně Těreškovová.


[1] Srov. Bohuslav Ilek, O převodu ruských vlastních jmen do češtiny, Naše řeč 35, 1951, s. 7, a Karel Hausenblas, Psaní a skloňování ruských vlastních jmen v češtině, Kniha o překládání, Praha 1953, s. 198.

Naše řeč, ročník 46 (1963), číslo 5, s. 271-272

Předchozí Miloslava Knappová: Zelenou ulici uplatnění zásob

Následující Jaroslav Kuchař: O koordinaci českého a slovenského názvosloví z hlediska teorie i praxe

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1