Zelenou ulici uplatnění zásob

Miloslava Knappová

[Drobnosti]

(pdf)

-

V poslední době se v našem tisku často objevuje spojení zelená ulice či prostě zpodstatnělé zelená. Našli jsme je např. 5. 3. 1963 ve Večerní Praze v titulu „Zelenou ulici uplatnění zásob“. Zelená ulice (zelená) je obrazné publicistické vyjádření. Bylo vytvořeno na základě významu, který „zelená“ (zelené světlo, zelený signál) má v dopravě — značí ‚volnou cestu, ulici, volno‘, v přeneseném významu znamená též ‚podporu, uvolnění něčeho‘. Toto obrazné vyjádření je jistě vhodné, aktualizuje publicistické vyjadřování, především nadpisy novinářských zpráv. Jestliže toto vyjádření schvalujeme např. ve spojení výroba má zelenou ulici, neříkáme tím ještě, že je možno ho použít v každé souvislosti. Víme, že novináři si často oblíbí nějaký ustálený obrat a užívají ho bez zřetele k tomu, je-li v té nebo oné souvislosti vhodný. V tom je pro každé zdařilé rčení, kterého se chopí publicistika, velké nebezpečí.

Příklad takového nevhodného, mechanického užití zelené ulice je právě v titulu „Zelenou ulici uplatnění zásob“. Nadpis chtěl vyjádřit hlavní myšlenku článku; doporučit, aby průmyslu byla dána možnost uplatnit zásoby, které se v podnicích nahromadily. Autor použil tohoto obratu ve snaze po úspornosti výrazu (před spojením vynechává sloveso — např. dejme, poskytněme aj.) a neotřelosti vyjádření (vyhýbá se obvyklému Využijme nahromaděných zásob, Uplatněme zásoby apod.). Vedly jej tedy důvody obecně platné, neuvědomil si však, že nejsou postačující k tomu, aby tohoto spojení mohl užít v jakémkoli kontextu, dokonce i s řetězem podstatných jmen. A tak se v titulu na jedné straně objevila aktualizující zelená ulice, na straně druhé však znejasňující nahromadění podstatných jmen (ulici uplatnění zásob), jímž celý nadpis ztrácí na srozumitelnosti.

Má-li se tedy zelená ulice jakožto vhodné obrazné publicistické vyjádření stát obohacením novinářského jazyka, a ne otřelým klišé, nelze ho užívat bez uvážení, mechanicky, v jakémkoli kontextu.

Naše řeč, ročník 46 (1963), číslo 5, s. 271

Předchozí Hana Prouzová: Přijmeme stavebního dozora?

Následující Miloslava Knappová: Těreškovová, nebo Těrešková?