Přijmeme stavebního dozora?

Hana Prouzová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Přednedávnem se v našem tisku objevil inzerát, který začínal slovy Přijmeme stavebního dozora… Mnozí z čtenářů se pozastavili nad tímto neobvyklým užitím slova dozor, jak o tom svědčí řada ústních i písemných dotazů adresovaných jazykové poradně Ústavu pro jazyk český.

Slovo dozor známe totiž ve spisovném jazyce jako podstatné jméno s významem čistě dějovým; znamená ‚pozorování a sledování něčeho nebo někoho svěřeného do něčí péče, ochrany, odpovědnosti, tj. dohlížení, dozírání, dohled, kontrolu apod.‘, např. být pod lékařským dozorem, podléhat vojenskému dozoru aj. Ale v uvedeném spojení je tohoto slova užito jako označení osoby, která dozor provádí, která dozírá, tedy ve významu osobního jména činitelského. Že jde v uvedené větě o označení živé bytosti, je zřejmé navíc z koncovky slova dozor; má totiž ve 4. pádě jednotného čísla životnou koncovku -a (přijmeme dozora — jako např. dělníka, skladníka apod.).

Podstatné jméno dozor — o jehož vhodnosti či spíše nevhodnosti se máme vyjádřit — se takto řadí k těm neživotným podstatným jménům rodu mužského, kterých se v jistých spojeních užívá ve význa[270]mu jmen životných, konkrétně jmen osob. S tím je ovšem spojena otázka, jak taková jména skloňovat. Ponechávají si tato od původu neživotná jména i při označování živých bytostí koncovky jmen neživotných, nebo přijímají koncovky jmen životných?

Máme tu na mysli kromě slova dozor ještě několik takto užívaných slov, a to podstatná jména orgán, živel a talent. Všimněme si nejprve jich.

Podstatné jméno orgán má řadu významů, v nichž funguje jako neživotné podstatné jméno, např. ve spojeních smyslový orgán, orgán pohybu aj. Dále označuje slovo orgán činitele, nástroj, prostředek k projevu a k provedení něčí vůle, zvl. časopis jakožto prostředek k projevení vůle a názorů; srov. např. v titulu časopisu Rudé právo „orgán ústředního výboru KSČ“ apod. Odtud je už jen krok k tomu, aby slovo orgán označovalo také osobu zastupující něčí zájmy, popřípadě provádějící něčí vůli. Tak se využívá slova orgán v odborném vyjadřování; označujeme jím totiž osoby pověřené výkonnou mocí. Běžná tu jsou spojení jako orgán veřejné bezpečnosti, kontrolní, dozorčí, dopravní orgán aj.

Podobná je situace také u jmen živel a talent. Obě jména jsou neživotná, ale kromě toho se jich užívá v přeneseném významu k označování jednotlivců, osob. V prvním případě jde o označení člověka ve společnosti nějak působícího na své prostředí (zpravidla nežádoucím způsobem), např. nepřátelský, podvratný, radikální živel apod. Slovem talent označujeme také mimořádně nadaného, schopného jedince, např. žurnalistický, básnický talent aj.

Uvedená jména (orgán, živel, talent) jsou ovšem v našem povědomí v základě spjata s neživými věcmi, jevy; pokud jich užijeme k označení živé bytosti, chápeme takové užití jako přenesené. Proto i v těchto případech, kdy jimi označujeme živé bytosti, skloňujeme je jako jména neživotná, tj. v našem případě podle vzoru „hrad“. Jsou tedy správná spojení: orgány veřejné bezpečnosti uskutečnily dálkovou kontrolu… (nikoli orgáni); vlivem reakčního živlu (nikoli živla); nové talenty se představují… (nikoli noví talenti). Pokud se objeví u uvedených jmen tvary životné, jde o užití slangové, které nepatří do spisovného jazyka.

Závěrem nám zbývá posoudit slovo dozor v citátě z inzerátu, kterým jsme uvedli naši drobnost. Užití tohoto slova jako jména životného není ve spisovném jazyce vhodné; je to vyjádření slangové. Není totiž obvyklé označovat osobu jménem dějovým v přeneseném významu, názvy osob podle jejich činnosti tvoříme v češtině speciálními příponami, v našem případě příponou -ce (dozorce) nebo jindy -čí (dozorčí). Proto také v inzerátu mělo stát např. Přijmeme pracovníka pro stavební dozor nebo prostě stavebního dozorce.

Naše řeč, ročník 46 (1963), číslo 5, s. 269-270

Předchozí V. Kondrová: Dopad

Následující Miloslava Knappová: Zelenou ulici uplatnění zásob