Časopis Naše řeč
en cz

Z knih, časopisů a novin

Vladimír Mejstřík

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jazykové sloupky v Lidové armádě

Teoretický a politický časopis Lidová armáda, vydávaný hlavní politickou správou Čs. lidové armády, přináší pravidelně od roku 1959 každých čtrnáct dní na předposlední stránce jazykové sloupky. Jejich autoři Karel Richter, František Švarc a Ján Horecký si v nich vytkli za cíl pomoci zvyšovat úroveň odborného vojenského vyjadřování. Uvážíme-li, že časopis je určen velitelům všech stupňů, vojenským politickým pracovníkům a propagandistům, je to jistě záslužná péče o jazykovou kulturu na úseku donedávna neprávem opomíjeném.

Téměř polovina všech sloupků podává na materiálu z vojenského vyjadřování základní poučení o českém jazyce, které se týká zejména praktických otázek pravopisných, např. psaní velkých písmen, předložek s a z, cizích slov ap., a tvaroslovných (jako např. 2. pád množ. č. milic//milicí atp.). Autoři upozorňují i na jazykové „novinky“ uveřejňované v Naší řeči, a to převážně z oblasti tvoření slov a terminologie (např. vynálezcovské hnutí). Ve srovnání se známými ja[264]zykovými sloupky v Literárních novinách jsou tyto výklady soustředěny jen na jevy nejzákladnější, ve kterých praktický uživatel jazyka — laik — nejčastěji chybuje. Forma podání je nenáročná, spokojuje se často konstatováním, že jev je nebo není správný, bez odborného zdůvodnění. Zajisté je to dáno určením sloupků i velmi omezeným rozsahem místa, které je jim v časopise věnováno.

Obdobného charakteru jsou i poučení o praktické stylistice. Obsahují konkrétní rady, jak má vypadat projev propagandisty, aby byl jazykově správný a co nejúčinnější. Řeší se zde nejen otázky výběru slov, užívání lidových rčení, obrazných pojmenování ap., ale i praktické návody, jak např. vypracovat zápis ze schůze či přednášku.

Druhým velkým tematickým okruhem (s prvním ovšem souvisícím) je kritika vojenského vyjadřování. V ní už jsou autoři originálnější, protože se mohou v daleko větší míře opřít o materiál sebraný z vojenského prostředí. Tento materiál má sice v mnohém obdobu v odborném vyjadřování vůbec, objeví se však i specifické jevy vojenské mluvy. Vojenským projevům se vytýká „tvrdost“ pramenící z přepínání některých znaků odborného stylu téměř ad absurdum, jako je nadměrné užívání podstatných jmen slovesných a přetížených jmenných vyjádření při stylizaci vojenských rozkazů (známé strážní služba — určení nastoupení ap.), přílišná obliba opisných tvarů trpného rodu a hromadění infinitivů (navštívit divadlo vojáky; výcvik provádět tak, že přidělit…), které vede k častým vyšinutím z vazby. A to všechno ve snaze vyjádřit se stručně a přesně. Jako „štábní manýra“ (žijící dnes už jen v rozkazech nižších velitelů) je charakterizováno neodůvodněné a nesprávné užívání nominativu jmenovacího typu „Povyšuji svobodníka No Františka…“. Charakteristické pro řeč velitelů je i nadužívání nevlastních předložek, v jazykových sloupcích několikrát kritizované (např. doručit rozkaz cestou velitele místo správného doručit rozkaz služebním postupem). S oblibou se užívá otřelých slov typu zabezpečovat něco, provádět něco, bojovat za něco (v přeneseném významu ‚usilovat o něco‘), popřípadě slangových výrazů jako ventilovat problémy, odsouhlasit něco ap. Ve velké míře pronikl do mluveného projevu velitelů 1. pád užívaný při oslovení. Otážeme-li se vojáka slovy Vojín Hrdlička, proč jste za mnou nepřišel?, dostává tato otázka povýšenecký charakter, příliš zdůrazňující nadřazenost velitele nad podřízeným. Jazykový sloupek (1961, 3) tento zlozvyk právem kritizuje.

Ve vojenské mluvě se v daleko větším počtu než v jiném odborném vyjadřování drží mechanicky přejímané rusismy, pouze hláskově přizpůsobené češtině, nebo rusismy jako kalky. Autoři snášejí celou řadu zajímavých dokladů zejména lexikálních, jako např. rozjasňovat problémy, rozebrat se v něčem, podávat doklad, tj. referát, dokladovat [265]ap. Ve vojenském prostředí žijí stále slova typu svodka, komandýrovka, trenýrovka, letučka, politruk, kterékoli činnosti vojáka se říká zaměstnání (z rus. zaňatije). Mechanický vliv ruštiny se projevoval i v nadměrném užívání prostého genitivu tam, kde by mohlo být užito zřetelnější předložkové vazby (např. otvor řidiče tanku, lépe otvor pro řidiče tanku).

Několik jazykových sloupků, psaných převážně J. Horeckým, je věnováno vztahu češtiny a slovenštiny; oba tyto jazyky se ve vojenském životě víc než kde jinde stýkají a vzájemně ovlivňují. Jazykový sloupek (1959, 5) konstatoval neutěšený stav vojenské slovenštiny způsobený tím, že až do roku 1957 byla vojenským služebním jazykem pouze čeština a veškeré vojenské řády a předpisy vycházely pouze česky. Tím prakticky chybělo normalizované slovenské vojenské názvosloví i slovenská povelová technika. Vliv češtiny se uplatňoval jak ve výběru slov a odborných názvů (např. bojový úkol, správně slovensky úloha; zahájit útok, spr. začať; predávať skúsenosti, spr. odovzdávať; riadič, spr. vodič atp.), tak i v tvarech a větné stavbě. Mezeru nyní vyplnil jednak Česko-slovenský vojenský slovník obsahující asi 25 000 hesel, vydaný v minulém roce ministerstvem národní obrany za redakce J. Horeckého, K. Richtra a Fr. Švarce,[1] jednak paralelní vydávání slovenských řádů a předpisů spolu s českými. I jazykové sloupky v Lidové armádě se na poměr češtiny a slovenštiny zaměřily; lze jen litovat, že v posledním ročníku (1962) vyšly jen tři jazykové sloupky se slovenskou tematikou.

Jazykové sloupky Lidové armády jsou dobrým rádcem našim vojákům v odborném vyjadřování. Jsou zpracovány prakticky, instruktivně, vojensky stručně, ale protože se opírají o současné vědecké poznatky, liší se příznivě od brusičských návodů z dob minulých.


[1] Přineseme o něm zprávu v některém z příštích čísel.

Naše řeč, ročník 46 (1963), číslo 5, s. 263-265

Předchozí Red. (= Redakce): Za kulturu české řeči

Následující Vladimír Mejstřík: Z 21. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1