K pětasedmdesátým narozeninám doc. dr. Aloise Gregora
Václav Vážný
[Posudky a zprávy]
-
Dne 14. prosince t. r. dožívá se v plné tělesné svěžesti a duševní síle pětasedmdesátých narozenin vynikající filolog moravský dr. Alois Gregor, docent fil. fak. University J. E. Purkyně v Brně.
Alois Gregor se narodil v kraji Jihomoravském, v Kožušicích v okr. Vyškov (dříve v okr. bučovickém), v kraji, jemuž věnoval mnoho let soustavné, vytrvalé práce, aby všestranně zachytil stav jeho nářečí. Po studiích na gymnasiu v Kyjově (1899—1907) studoval A. Gregor od r. 1907—1912 na Karlově universitě v Praze. Vedle toho na jaře r. 1908 byl ve Vídni externím členem slovanského semináře věhlasného slovanského filologa Vatroslava Jagiće a v r. 1912 byl po tři měsíce žákem slavného francouzského srovnávacího jazykozpytce prof. Antoina Meilleta v Paříži. R. 1914 byl promován na doktora filosofie Karlovy university.
Na brněnské universitě působil Gregor již od jejího založení, nejprve jako lektor slovenštiny, později, od stud. r. 1930/31, jako lektor spis. češtiny. R. 1946 se tam habilitoval pro českou a slovenskou mluvnici.
Po skončených studiích věnoval se Gregor velmi záhy soustavně české a slovenské filologii, zvláště dialektologii; zvláštní pozornost věnoval pak nářečím moravským, především dialektům hanáckým.
Gregorova činnost filologická je všestranná a rozsáhlá a týká se nejen češtiny, ale stejně i slovenštiny.
Z oblasti jazykovědné největší pozornost věnoval Gregor dialektologii, především studiu nářečí hanáckých. Zvláště podrobně zkoumal rodné nářečí hanácké na východ od Brna v úvalu říčky Litavy, uzavřeném na sev. vrchy Litenčickými, na vých. Chřiby a na jihu lesem Ždánickým. Nářečí to označuje Gregor jako nářečí slavkovsko-bučovické; mohlo by se však nazvat i podle říčky Litavy nářečím politavským.
Po ukázkách z rozsáhlého díla o svém rodném nářečí v Čas. pro mod. fil., ve Vlastivědném věstníku mor., ve sbornících Pastrnkově, Zubatého a Hujerově i jinde vydal zatím Gregor slovník tohoto nářečního komplexu pod názvem Slovník nářečí slavkovsko-bučovického [259](Spisy fil. fak. brn. univ., č. 29, 1959).[1] — Gregor má však již připraveno pro tisk hláskosloví, tvarosloví a slovotvorbu nářečí slavkovsko-bučovického a dokončuje zpracování skladby téhož nářečí. Podaří-li se mu dokončit a vydat tyto knihy, dostane se nám rozsáhlé dialektologické monografie o rodném nářečí autorově asi o 1200 str., tedy asi nejrozsáhlejší monografie u nás z této oblasti.
I jinak se uplatnil Gregor v naší dialektologii nejen četnými vlastními studiemi a referáty o pracích a snahách české a slovenské dialektologie, ale i v informativní a programatické práci týkající se výzkumu nářečí; tak spolu s Fr. Kopečným a Fr. Svěrákem za red. A. Kellnera a J. Běliče sestavil Dotazník pro nářečí hanácká. Gregor se zamýšlel i nad posláním dialektologie na Moravě a ve Slezsku ve stati Některé úkoly mor. a slez. dialektologie (Pocta Fr. Trávníčkovi a Fr. Wollmanovi, Brno 1948).
Významně se Gregor uplatnil i jako autor praktických mluvnic obou našich spisovných jazyků. Již r. 1923 vydal v Brně Příruční mluvnici jazyka českého, I. svazek, Skloňování; II. sv., Časování, vyšel r. 1924. Kniha vznikla z přednáškových kursů pro učitele měšťanských škol a dobře sloužila nejen vysokoškolským studentům, ale i mladým učitelům na středních školách. Kromě toho napsal Mluvnici jazyka čes. pro vyšší třídy střed. škol, podávající nauku o slově a všeobecné výklady o jazyce a mluvnici (v Praze 1932; 2. vyd. 1937, dotisk 1946). Později — r. 1954 — vydal Gregor Mluvnici spis. slovenštiny jako stud. pomůcku pro posluchače fil. fakulty. Kniha podává základní poznatky z hláskosloví, tvarosloví, nauky o tvoření slov a ze skladby a stručně informuje o slovní zásobě spis. slovenštiny.
Podobně již od počátku své činnosti sestavoval Gregor čítanky pro české i slovenské školy střední (pro tř. I.—III.) spolu s Pavlem Vášou a slovenské i s Otou Haluzickým, a spolu s Jos. Kozlovským sestavil Českou maturitní čítanku (2. vyd. v Brně 1934).
Gregor pracoval úspěšně i v studiu staré češtiny; bohužel jeho dvě práce v tomto oboru, Rozbor stč. textů dialektických a Rozbor stč. osobních jmen, byly za války zničeny. — V poslední době se účastnil kolektivní práce brněnského pracoviště: zpracovávání nauky o tvoření slov v staré češtině pro chystanou vysokoškolskou učebnici; jejím výsledkem byla zatím Gregorova studie Přechylování v staročeštině (Sp Fil Fak BU A 4, 1956) s bohatým dokladovým materiálem. — Příspěvkem k dějinám spis. češtiny v 16. stol. je i Gregorův Slovník Bible kralické. Zatím z něho vyšla ukázka hesel z písmena b s úvodem (v Křesť. revui 1959, s. 19—27).
S historickým zájmem Gregorovým souvisí i jeho výklady o pů[260]vodu některých moravských místních jmen: O původu jména Olomouc (Vlast. věst. mor. 6, 117—118), K otázce původu jména Brno (Čas. Mat. mor. 71, 154—164, a t. 72, 401—402) a O jméně Blansko (Vlast. věst. mor. 7, 44—45). Co se týče nesnadné otázky původu jména Brno, Gregor podává přehled pokusů o výklad jména a sám pokládá za pravděpodobný jeho původ slovanský s významem ‚bláto‘, ‚hlína‘. Při této příležitosti bych upozornil i na slovenské pomístní jméno Brná, Bŕn, mn. č. stř., část pole v Necpalech v středoslovenském okr. Martin. — Rovněž v referátu v Jubilejní čítance o Valašskokloboucku, vydané na oslavu 600 let městských práv ve Valašských Klokoukách, 700 let Slavičína a 400 let Vlachovic (ve Vlast. věst. mor. 12, 1957), podává Gregor výklady míst. jmen Val. Klobouky, Slavičín a Vlachovice. — A ještě tohoto roku vydal Gregor zajímavou stať o místních jménech svého rodného kraje, Místní jména v okr. Vyškov (Zprávy Vlastivěd. muzea ve Vyškově, č. 47 a 48, leden 1963).
Gregor je znám i jako vydavatel literárních památek. R. 1923 vydal ve sbírce českých a slovenských klasiků Pramen „Babičku“ Boženy Němcové a téhož roku v téže sbírce „Smrt Jánošíkovu“ od Jána Botta; r. 1958 vydal s Milanem Kopeckým v Krajském nakladatelství v Brně výbor Herbenových národopisných obrázků „Na dědině“ s úvodní statí o životě a díle Jana Herbena. Ze starých textů českých vydal Gregor: Jan Hus, „Knížky o svatokupectví“ (s úvodem J. Hrabáka, Památky staré lit. čes., sv. 17, ČSAV, Praha 1954) a k vydání připravil spolu s M. Čejkou a D. Šlosarem Blahoslavovu „Gramatiku“.
Gregor se uplatnil i v popularizaci naší litetrární historie. Tak napsal dvě rozsáhlé příručky: Katechismus dějin české literatury (s Pavlem Vášou, 2., opravené a Gregorem doplněné vydání v Brně 1927) a Rukověť českého jazyka a čsl. písemnictví s přehledem pravopisu a teorie literatury (s pomocí Tom. Glosa, 4., podstatně změněné vydání v Praze 1937). — V tisku — v Stát. ped. nakl. v Praze — jsou Gregorova skripta Dějiny slovenské literatury od Ľ. Štúra po přítomnost.
Pro literární činnost Gregorovu je příznačné, že jako při studiu jazyka si všímal češtiny i slovenštiny, tak stejně sledoval obě naše literatury a literaturu slovenskou propagoval mezi českým čtenářstvem. Ze měl na mysli i vzájemnou souvislost obou našich literatur, ukazuje jeho studie Vztahy mezi písemnictvím českým a slovenským (List Sdružení mor. spisovatelů I, 1946). A jak si i jinak pozorně všímal slovenské literatury, ukazují i jeho výstižné charakteristiky starších i soudobých slovenských spisovatelů v Dodatcích Ottova Naučného slovníku.
[261]Gregor projevoval velký zájem i o naši píseň lidovou. Nad zájmem hudebním zvítězil u Gregora zájem o lidovou píseň po stránce jazykové. Svědčí o tom jeho práce v tištěných nebo k tisku připravených publikacích: v Bímových Lidových písních z Hustopečska (z r. 1950) a ve Valašských a slovenských písních (1954), kde pomáhal Hynku Bímovi při revizi textu a v sestavování dial. slovníku; ve sbírce Záleských písní z okolí Luhačovic (1957) Josefa Černíka, v nichž obstaral stať o mluvě písní, komentář věcných i jazykových vysvětlivek a nářeční slovník. I pro druhou sbírku Černíkovu, Zpěvy mor. kopaničářů, sestavil Gregor Slovník ke Zpěvům mor. kopaničárů (J. Černíkovi k 75. narozeninám. Vlastivěd. věst. mor. 10, 1955).
I jinak se uplatnil Gregor ve studiu lidových písní řadou prací: spolu s Boh. Štědroněm připravil do tisku 4. vyd. Frant. Bartoše a Lva Janáčka Kytice z národních písní mor., slov. i českých (Praha 1953); v Čes. lidu (40, 1953) uveřejnil stať o tom, jak třeba zapisovat lidové písně po stránce jazykové. — Velkou pozornost věnoval Gregor i známému sběrateli lid. písní Frant. Bartošovi; tak ve Vlastivěd. věst. mor. (1957) uveřejnil jubilejní črtu O životě a díle Frant. Bartoše a stať Sběratelé lid. písní na Moravě v 19. stol. (Sušil, Bartoš, Koželuha, Peck aj.) a ve Sborníku Fr. Wollmanovi k sedmdesátinám (v Praze 1958) Národopisné práce Fr. Bartoše (Pokus o zhodnocení).
Vedle bohaté redakční činnosti v muzejním časopise Vlastivědného věstníku mor. a v jiných publikacích vydávaných Muzejním spolkem v Brně, jehož je Gregor dlouholetým předsedou, pracoval Gregor i s denním tiskem; zvláště hojně vystupoval v Lidových novinách, pro něž napsal velké množství článků z nejširší oblasti jazykové, literární a kulturní. Gregor patří ke skupině vědeckých pracovníků, kteří se nesnaží uplatnit se jen ve své vědě, ale kteří v nejširší kulturní oblasti reagují na každý podnět, jsou ochotni vždy a na všech stranách přispět svou hřivnou k řešení nejrůznějších kulturních problémů.
Při Gregorově sedmdesátce před pěti lety vyšly články o jeho životě a díle i se soupisem jeho prací ve sborníku Rodné zemi, věnovaném 70. výročí trvání Muzejního spolku v Brně a 70. narozeninám jeho předsedy doc. dr. Aloise Gregora (v Brně 1958).[2]
Vzpomínáme-li u příležitosti významného jubilea Aloise Gregora s vděčností a úctou na záslužné dílo jubilantovo v oblasti filologické i v nejširším kulturním životě českém a slovenském a na jeho lidsky sympatickou osobnost, končíme upřímným přáním všeho dobra a zdaru, plného zdraví, svěžích sil a poklidné pracovní pohody do dalších let jeho života.
[1] Podrobnou zprávu o tomto díle jsem podal v Naší řeči 43, 1960, s. 100n.
[2] Srov. zprávu o tomto sborníku v Naší řeči 43, 1960, s. 54.
Naše řeč, ročník 46 (1963), číslo 5, s. 258-261
Předchozí Ludmila Švestková: Výrazný přednes
Následující Red. (= Redakce): Za kulturu české řeči
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1