Časopis Naše řeč
en cz

O jazyce novin

Hana Prouzová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Dnes věnujeme několik poznámek jazykové úrovni časopisu Mladý svět. Již název časopisu napovídá, že tento týdeník je věnován především mládeži. Toto zaměření přináší však s sebou povinnost dbát zvýšenou měrou na jazykovou a slohovou úroveň příspěvků. Nejde jen o poutavost vyprávění, k níž by dobrá jazyková úroveň časopisu mohla přispívat, ale především o jasnost a srozumitelnost vyjadřování, proti níž se velká část našeho tisku proviňuje přetíženými, nesrozumitelnými souvětími a různými stylistickými neobratnostmi. V tomto směru bychom „Mladému světu“ nemohli vytýkat závažnější nedostatky. Cílem našeho článku ovšem není posoudit celkovou jazykovou úroveň časopisu, ale jen upozornit na některé nedostatky, které se častěji objevují.

V časopise určeném především mladým lidem působí jistě nevhodně užívání vyjadřovacích způsobů řidších, které ustupují z dnešního spisovného jazyka, a proto působí knižně, strnule; např. „Nejsem o mno[161]ho starší Artura…“ (místo: než Artur); „… pořádání festivalů jest věc velmi důležitá…“ (místo: je); Chovám nejpevnější přání, aby se mládež světa zaujala pro mou vlast…“ Patrně vlivem originálu je v této přeložené větě užito slovesné vazby zaujmouti se pro koho, co; tuto vazbu Příruční slovník jazyka českého ani neuvádí a vazbu významově velmi podobnou, zaujmouti se čím (‚začít se něčím zabývat, věnovat něčemu zájem, pozornost‘), označuje jako řidší. Nehledě na sloveso zaujmout se je celá věta stylizována neobratně a bylo by ji třeba upravit, např. Přeji si, aby se mládež světa zajímala o mou vlast apod.

Jindy je vyjadřování naopak posunuto do roviny obecné češtiny nebo slangu. Tak se setkáme v podmiňovacím způsobu s obecně českým tvarem „… to bysme jednak nálepky ničili…“ (místo spisovného bychom). Ve větě „Stáňa byla letos vobstaršena“ je užito slovesa ostaršit, a to v jeho obecné podobě. Znamená ‚přeřadit do vyšší sportovní kategorie/třídy, věkového stupně apod.‘; je to sloveso nově utvořené, nadto slangové, které se nehodí pro spisovné vyjadřování. Tím méně je vhodná v jinak spisovném kontextu jeho výrazná podoba obecná, vobstaršit. Poněvadž jiné vhodné sloveso s tímto významem zatím nemáme, nezbývá nám, než užít víceslovného vyjádření: Stáňa byla letos přeřazena do vyšší sportovní kategorie/třídy, věkového stupně.[1]

Takto ovšem nemůžeme hodnotit všechny slangové výrazy, které se v časopise určeném mládeži přirozeně vyskytnou. Jde o povídky, vyprávění nebo reportáže ze života mládeže, jejichž autoři vyprávějí příběhy často v 1. osobě, mluví tedy vlastně ústy těchto mladých lidí. Slangové výrazy, které se tak objevují nejen v přímé řeči, ale i v řeči vyprávěče, mají tu svou funkci; nejen oživují vyprávění, které se stává pro čtenáře poutavějším, zajímavějším, ale především pomáhají výstižně charakterizovat prostředí i život mládeže. A tak se setkáme občas s výrazy jako vízo, fáro, trojec, hodit ledovku, vařit twist apod. (Touto otázkou se zde nebudeme šíře zabývat, poněvadž jí bude v některém z příštích čísel Naší řeči věnován samostatný článek.)

K poznámkám o výběru jazykových prostředků a stylizování vět připojíme ještě jeden příklad. Na podobu uvedeného souvětí měla jistě vliv nepozornost: Asi po 17 obězích kolem Země přistál kontejner se zvířaty v předem stanoveném prostoru, když uletěla 7 000 000 km (v předchozí větě se totiž mluví o kabině). Jistě by bylo srozumitelnější např. Asi po 17 obězích kolem Země, při nichž uletěl asi 7 000 000 km, přistál kontejner se zvířaty v předem stanoveném prostoru.

[162]Nedostatků tvaroslovných si podrobně všímat nebudeme; mnohé z nich lze jistě vysvětlit jako tiskové chyby vzniklé nedostatečnou pozorností při korektuře. Tak je tomu např. u tvaru zájmena ona, čteme-li místo správného tvaru 4. pádu jednotného čísla na ni (matku) tvar na ní. Takto však už nemůžeme vysvětlit chybnou koncovku v 7. pádě množného čísla ve slově cíl, které má měkké skloňování: „… s jeho cíly souhlasí“ (místo cíli).

Všimneme si spíše některých jevů větné stavby, v nichž autoři příspěvků někdy chybují. Je to především mluvnická shoda přísudku s podmětem; ta není např. dodržena v souvětí „Děti tak nespatřily 12 souhvězdí, které jsou obsaženy v osnovách“ (místo souhvězdí, která jsou obsažena; o stylistické hodnotě tohoto vyjádření zde raději nebudeme mluvit). Sem můžeme zařadit i nesprávné užití 7. pádu přídavného jména po sponě ve sponově jmenném přísudku místo 1. pádu: „Není možné přátelství bez míru, jako není možným mír bez přátelství“ (místo: není možný).

Jiným nedostatkem jsou nesprávné slovesné vazby; tak je tomu např. ve větě „… na schůzi seznámil předseda ÚV ČSM chlapce a děvčata o průběhu a závěrech…“ (místo: seznámil s průběhem a závěry).

Se stavbou větnou těsně souvisí interpunkce. Ta působí pisatelům nejvíce obtíží. Nejčastěji nejsou oddělovány jednotlivé věty v souvětí, jindy nebývá dostatečně oddělena věta vložená, a to zejména, následuje-li po ní spojka a, např. Zamyslete se, jak si představujete svůj život během těch osmi let a napište nám… Často se však setkáváme s interpunkcí nadbytečnou, a to především při srovnávání, jestliže následuje po spojce větný člen, nikoli celá věta, např. … a někde dokonce s větším úspěchem, než v původní vlasti… nebo Žádný z nich však nebyl tak mohutný, jako ten srpnový… Jindy se k oddělování vět nebo větných výrazů zbytečně často užívá pomlček; pomlčky mají ve větné stavbě svou specifickou funkci a nadměrným užíváním se jejich účinnost oslabuje. Někdy je možno nahradit je čárkou, jindy vypustit bez náhrady, např. … známky jsou jednak lehce přenosným majetkem — a kromě toho mají hodnotu… nebo Uplatňují se nejvíc ve zdravotnictví — a je pro ně dost práce v mírové činnosti v zemi.

Naše kritické poznámky nepodávají průkazný obraz o celkové jazykové úrovni časopisu. Je však možno říci, že podaří-li se autorům příspěvků a redakci — jejíž práce, jak se zdá, neuplatňuje se dost výrazně — odstranit podobné nedostatky, o nichž jsme mluvili, bude jistě i jazyková stránka vedle stránky obsahové více přispívat k oblibě tohoto časopisu nejen u mládeže, ale i u dospělých.


[1] Viz J. Kuchař, Ostaršování, ustaršování, Naše řeč 45, 1962, s. 227.

Naše řeč, ročník 46 (1963), číslo 3, s. 160-162

Předchozí Alois Jedlička: Z knih, časopisů a novin

Následující Antonín Tejnor: Souběh

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1