Bessemerova, Besemerová nebo Bessemerská ocel?

Antonín Tejnor

[Články]

(pdf)

-

(K tvoření terminologických sousloví s vlastními jmény osobními)

 

Hutnické listy uveřejnily ve 2. čísle letošního ročníku rozhovor inž. dr. L. Jeníčka a dr. M. Roudného (z Ústavu pro jazyk český ČSAV) o některých problémech z hutnické terminologie.[1] V závěru článku vyzvala redakce techniky i lingvisty, aby se k návrhům na úpravu některých termínů vyjádřili.

Autoři a redakce navrhli, aby se u názvů hutnických zařízení a technologických postupů, v nichž jde o pojmenování podle původce, autora apod., ponechala jejich původní podoba, kdy určující shodný přívlastek je vyjádřen přivlastňovacím přídavným jménem utvořeným od vlastního jména osobního (Bessemerův konvertor, Siemensova-Martinova pec, Thomasův konvertor), ale u názvů druhů surového železa a oceli doporučují nahradit přivlastňovací přídavná jména přídavnými [131]jmény vztahovými. Přitom upravují pravopisnou podobu základů podle výslovnosti (martinská, besemerová, tomasová ocel). Svůj návrh odůvodňují snahou, aby se názvy řadící se k jedinému systému pojmů vyjadřovaly pokud možno shodnými jazykovými prostředky a aby se přitom vycházelo z těch termínů, které jsou v dosavadní praxi nejběžnější.

Ale při podrobnějším sledování zásad naší technické terminologie zjistíme, že navrhovaná úprava vlastně nesplňuje ani jeden z uvedených požadavků. V odborném názvosloví se s názvy utvořenými od příjmení objevitelů různých fyzikálních zákonů nebo konstruktérů technických zařízení setkáváme velmi často. Předností takto utvořených názvů je jejich operativnost (jde většinou o názvy dvouslovné, které nepůsobí potíže při spojování s jinými výrazy v kontextu), jednoznačnost (označují vždy jen jediný pojem) a jejich mezinárodnost (složky těchto názvů jsou zpravidla shodné s mezinárodně rozšířenými názvy). Většinou jde o termíny, které se nejen u nás, ale i v mezinárodním styku v užívání již ustálily. Proti těmto nesporným výhodám stojí však i některé nevýhody, a to působí při systémovém zpracování odborného názvosloví přece jen značné potíže. Názvy utvořené od příjmení jsou méně průzračné, z jejich znění poznáme mnohem méně o podstatě pojmenovávaného pojmu než z názvů popisných (i když popisnost není v terminologii požadavkem základním a nezbytným). Nesplňují však ani zásadu logické struktury souboru termínů (jejich jazyková struktura není v souladu se zněním definice), nemůžeme od těchto sousloví vytvořit složené přídavné jméno a často nesplňují zásadu ani tzv. systémovosti, podle níž se vyžaduje, aby názvům několika souřadných pojmů odpovídal název pojmu bezprostředně nadřaděného. Skupiny názvů vytvářených podle určitého třídicího kritéria by měly být tvořeny tak, aby jednotlivé názvy ve svém znění obsahovaly diferenční znak, kterým se určitý pojem od ostatních pojmů téže skupiny liší.

Názvy motivované příjmením tento požadavek samozřejmě splnit nemohou. Tak např. druhy ocele můžeme řadit do skupin podle různých fyzikálních vlastností (magnetická, korozivzdorná, žáropevná…), podle možností technického využití (nástrojová, pružinová, slitinová…), podle technologického postupu při výrobě (ingotová, litá, kelímková, konvertorová, spékaná…), podle chemického složení, tj. [132]podle přidávaných přísad (austenitická, uhlíková, chrómová, chrómniklová…). Názvy Bessemerova, Martinova nebo Thomasova ocel jsou svou motivací izolovány, a porušují tak přehlednost systému kterékoli skupiny.

Proto se při systematickém uspořádávání odborného názvosloví často setkáváme se snahou nahradit termíny tohoto typu synonymy s motivací průzračnější: Assmannův psychometr → aspirační psychometr, Foucaultovy proudy → vířivé proudy, Bachův-Schüllerův zákon → mocninový zákon, Auerbachova tvrdost → absolutní tvrdost, Bauchův transformátor → zhášecí transformátor atd.

Při nahrazování těchto názvů musíme však přihlížet k míře jejich vžitosti, a to nejen v naší, ale i v cizí odborné literatuře. Československá státní norma 42 0041 z r. 1959 (Hutnické železo a jeho výroba) uvádí ruské, německé, anglické a francouzské ekvivalenty k českým termínům. Čteme zde bessemerovskij čugun, Bessemerroheisen, acid Bessemer pig iron (Bessemer pig iron), fonte Bessemer; martenovskij čugun (peredělnyj martenovskij čugun), Martinroheisen (SM-Roheisen), open-hearth pig iron (basic pig iron), fonte Martin; tomasovskij čugun, Thomasroheisen, basic Bessemer pig iron (Thomas pig iron), fonte Thomas.

Ukazuje se, že názvy druhů surového železa vytvořené z příjmení vynálezců různých typů konvertorů jsou v cizí literatuře ustálené (jedinou výjimku zde tvoří anglický ekvivalent pro termín Martinovo surové železo), a že by tedy dosud nebylo vhodné je v české hutnické terminologii měnit.

Je tu však problém gramatické podoby těchto názvů. Průzkumem terminologického materiálu můžeme zjistit, že převážná většina názvů utvořených od příjmení obsahuje tvar přídavného jména přivlastňovacího; jen v těch případech, kde příjmení má podobu přídavného jména a skloňuje se tedy adjektivně, užívá se genitivního přívlastku (Hefnerova svíčka × metoda Nekolného).

Patrně vlivem ruštiny, kde tvoření přídavných jmen přivlastňovacích příponou -ov není produktivní a kde se v těchto případech užívá buď genitivního přívlastku, nebo přídavného jména vztahového, setkáváme se i v naší odborné literatuře s jinými typy názvů utvořených [133]od příjmení. Často jde o názvy utvořené od ruských příjmení zakončených na -ov, kde jde už o tvar přivlastňovacího přídavného jména, a docházelo by tedy ke zdvojení téže přípony (hydraulický integrátor V. S. Lukjanova, automatická měrná vidlice N. I. Popcova). Aby i tyto názvy byly v souladu se zákonitostmi spisovné češtiny, užívá se v názvu vedle příjmení i jména křestního a otcovského, eventuálně titulu (např. přístroj profesora Baksajeva pro důlní výzkum). Někdy se v názvu použije předložky podle (tvrdoměr podle Brinella a Rockwella, hustoměr podle Rouse), jindy je součástí terminologického sousloví podstatné jméno typ, model nebo systém, aby mohlo příjmení zůstat v nominativu (dvojitý gynekologický hák model Cseh-Horváth, extinkciometr systém Jurany-Kovács), nebo se užívá jen nominativu jmenovacího jako názvu značky přístroje nebo zařízení (polní laboratoř Pejve-Riňkis, kolorimetr Stammer). S názvy těchto typů se však setkáváme zpravidla jen v neoficiálních publikacích, tj. v časopisech, katalozích, cenících atd., kdežto publikace s funkcí normativní (ČSN, Technický slovník naučný, učebnice, kompendia atd.) užívají všude tam, kde to podoba příjmení dovoluje, přídavných jmen přivlastňovacích. Ve vycházejícím Technickém slovníku naučném jsou uvedeny podoby: Bessemerova ocel, Bessemerovo surové železo, Bessemerův konvertor. Vedle názvů Bessemerův pochod je uvedeno synonymum ve tvaru slovesného podstatného jména: besemerování. Příruční slovník jazyka českého uvádí slovesa: bessemerovati, martinovati a slovesné podstatné jméno thomasování. Se slovesy utvořenými od příjmení se však v odborném názvosloví setkáváme jen v těch případech, kdy se příjmení stalo obecným názvem přístroje nebo zařízení (např. rentgen — rentgenovat). Můžeme tedy soudit, že i slovesa besemerovat, martinovat a tomasovat byla odvozena od obecných podstatných jmen besemer, martin a tomas, kterých se užívá v hutnickém slangu místo sousloví Bessemerův konvertor, Martinova pec, Thomasův konvertor.

Také vztahová přídavná jména odvozená příponou -ový se tvoří od příjmení teprve tehdy, když se původního příjmení užívá jako obecného pojmenování. Tato změna významu se v grafické podobě slova projeví malým začátečním písmenem a obvykle také přizpůsobením grafické podoby podle běžné výslovnosti, která ovšem nemusí být [134]ve shodě s výslovností v původním jazyce (např. rentgenový snímek, bovdenová hadice). U těchto vztahových přídavných jmen je vztah k výchozímu jménu vlastnímu už zastřen, vyjadřují vztah ke zdomácnělému jménu obecnému.

Názvy obsahující přídavná jména tohoto typu považujeme za spisovné zpravidla jen v těch případech, kdy i základ těchto odvozených přídavných jmen řadíme ke spisovné vrstvě naší slovní zásoby (rentgen, bovden). Nebylo by jistě vhodné zvětšovat v našem odborném názvosloví počet vztahových přídavných jmen utvořených od podstatných jmen z pracovního slangu, jako je tomu u sousloví dieselový motor. Můžeme spíše počítat s tím, že těchto názvů bude ubývat a že se budou nahrazovat pojmenováními s jinou motivací. Ve strojnické odborné literatuře se už několik let objevují snahy nahradit v názvu dieselový motor přídavné jméno dieselový přídavným jménem rovnotlaký (popř. stálotlaký). Tak se totiž jazykově vyjádří podstatný znak, kterým se tento typ motorů liší od motorů výbušných (hoření paliva probíhá prakticky při stálém tlaku).[2] Tomu, aby navrhovaná změna pronikla v plném rozsahu do všech odborných publikací, brání však kromě mezinárodnosti a vžitosti názvu dieselový motor i ta okolnost, že dosud není ustálena náhrada za složené přídavné jméno dieselelektrický. Ale objevují se snahy nahradit ho přídavným jménem motoelektrický.

Průzkum materiálu v terminologickém archívu Ústavu pro jazyk český, kde je mimo jiné prameny shromážděna i excerpce ze všech dosud vydaných Československých státních norem, ukázal, že názvy obsahující vztahová přídavná jména utvořená od osobních jmen příponou -ský se v naší technické terminologii vyskytují jen velmi zřídka, že jde o jev okrajový. Domníváme se proto, že by nebylo vhodné ustalovat v hutnickém názvosloví termíny besemerová ocel a tomasová ocel. Neuvádí je ani citovaná názvoslovná norma ČSN 42 0041 z roku 1959. V této normě jsou na prvním místě názvy Bessemerovo surové železo a Thomasovo surové železo, na druhém místě pak bessemerské surové železo a thomasovské surové železo. Název Martinovo surové železo [135]uvádí tato norma až za názvem martinské surové železo, protože název se vztahovým přídavným jménem je v tomto případě frekventovanější.

Vztahová přídavná jména odvozená od příjmení příponami -ský, -ovský nebo -ický objevují se dost často v terminologii společenských věd (leninské normy, předmarxovská ekonomie, homérský verš), ale zřídka v terminologii věd přírodních a technických (euklidovská rovina nekonečna, deprezské relé, ohmický odpor). V poslední době se tento typ objevuje jako citátové pojmenování v překladech z ruštiny (např. Leninské hory) nebo v těch případech, kde by podle našeho úzu měl být tvar přídavného jména přivlastňovacího (laguerrovský modulátor místo Laguerrův modulátor aj.). Ani tyto případy však nelze dosud považovat za projev nějaké vývojové tendence a v zájmu posílení systémovosti odborného názvosloví nedoporučujeme zavádět nové technické názvy tohoto typu. Vžitost podoby názvu martinská pec souvisí pravděpodobně i s tím, že francouzské příjmení Martin [marten] se u nás vyslovovalo stejně jako křestní jméno Martin a že se vztahového přídavného jména martinský užívalo v běžném jazyce velmi často (martinské posvícení, martinská husa, martinské koláčky).

Hutnické názvoslovné normy už neuvádějí starší jednoslovné názvy bessemerovina, martinovina ani thomasovina, které byly tvarově shodné s názvem litina.

Usilujeme-li tedy o to, aby se názvy souřadných pojmů jednoho systému vyrovnaly i tvarově, bude třeba řešit celý systém názvů všech ocelí vyráběných ze surového železa a jazykově vyjádřit rozlišující znaky různých způsobů výroby. Dokud se však k tomu nepřistoupí, bude nejvhodnější ponechat pro všechny výše uvedené druhy surového železa a ocele ty názvy, v nichž je přívlastek vyjádřen přídavným jménem přivlastňovacím.

Ve shodě s hutnickou názvoslovnou normou i s Technickým naučným slovníkem doporučujeme tedy znění termínů: Bessemerova ocel, Bessemerovo surové železo, Bessemerova ocelárna, Bessemerův konvertor, Bessemerův pochod apod.

---

[1] Inž. dr. L. Jeníček - dr. M. Roudný, Hutnické názvosloví, Hutnické listy 18, 1963, s. 152n.

[2] Srov. ČSN 30 0025 Ústrojí a části vozidel, Praha 1960, a Horák-Krupka-Šindelář: Technická fyzika, Praha 1961, s. 741.

Naše řeč, ročník 46 (1963), číslo 3, s. 130-135

Předchozí František Daneš: Konfrontační souvětí se spojkami jestliže, zatímco, aby, když

Následující Věra Michálková: K polovětným konstrukcím v nářečí