Trha, trhák a trojí význam slova trhan

Josef Polák

[Drobnosti]

(pdf)

-

Slova trha a trhák se do našich slovníků ještě nedostala, ačkoli jsou v hovorové řeči běžná.

Podle našeho soudu nesouvisí jen s obvyklým významem slovesa trhat, ale s jeho specifickým odstínem trhat skálu, zeminu, který [110]mohl vzniknout až po vynálezu dynamitu a po zavedení jeho tovární výroby v roce 1867 Alfredem Nobelem, „jenž zřídil mezi jinými továrnu na dynamit v Zámkách na Vltavě u Roztok“ (Ottův Slovník naučný).

Jde tedy o zúžení významu slova ve smyslu pracovním. Dodnes se užívá výrazu trha ve smyslu ‚velký výbuch, rána, překvapení‘, ve sportovním slangu ‚prudká rána, „šleha“‘ (i zde jde o souvislost s výbuchem, vyšlehnutím plamenu) ap., i slova trhák (‚událost, která vzbudí mimořádný ohlas‘; ‚napínavé představení v divadle nebo kině‘ — zde asi spolupůsobí podoba a význam slova nervák; ve sportovním slangu: ‚velký výkon, krajní vypětí‘, např. Zátopek nasadil trhák; je ovšem spíše pravděpodobné, že sportovní trhák přímo souvisí se slangovým slovesem utrhnout se, trhnout se, tj. ‚zvýšením rychlosti předstihnout ostatní‘, např. Zátopek se utrhl).

Tato slova žijí dnes poměrně izolovaně z toho důvodu, že se přestalo užívat výrazu trhan ve smyslu ‚trhač skal, země‘, pak ‚železniční dělník‘, jak jej známe z Nerudovy novely „Trhani“ (1868—1871). Z toho, co bylo uvedeno o rozšíření dynamitu v Čechách, je patrno, že Neruda zachytil pracovní a sociální typy zcela nové, aktuální, že nezapřel v sobě novináře. Vždyť šlo o dobu rozmachu železničních staveb, kdy se v Čechách objevovaly celé osady stěhovavých „trhanů“ (o nich vypráví např. Josef Hons v nedávno vyšlé knize), budujících nové železnice.

V letech 1867—1871 vzniklo v Čechách několik soukromých společností, které stavěly železné dráhy, jak se tehdy říkalo železnici. Stát jim uděloval koncese a ponechával si jen dozor nad stavbou a provozem, a teprve r. 1874 začal citelněji zasahovat do soukromého železničního podnikání. Byli tedy „trhani“ jedním z prvních markantních důkazů a obětí kapitalistického vykořisťování. Proto není divu, že při jejich nízké životní úrovni a jejich oděvu použila lidová řeč k označení tohoto povolání staršího výrazu trhan (‚otrhaný člověk, tulák‘ ap.) ve významu ‚trhač‘, takže zde obojí význam splýval. První železniční pomocní dělníci, jak víme z Nerudy, ostře odmítali název trhan jako urážející a ponižující.

Ve studii „Breta Harta Kalifornické povídky“ (Časopis pro moderní filologii 1961) upozornil jsem na to, že Neruda vytvořil v „Trhanech“ osobitý český protějšek ke jmenovanému dílu Breta Harta. Je však třeba zdůraznit ještě Nerudův demokratismus a sympatie ke svérázné dělnické vrstvě „trhanů“ (původně byli trhany jen ti, kteří pracovali s dynamitem, pak se tento název rozšířil na všechny traťové dělníky) v souvislosti s bojem dvou kultur, v protikladu k pokusům o prózy „salónní“, „šlechtické“, „železniční“ ap. Další důkaz [111]Nerudova demokratismu, realismu a jeho místa v boji dvou kultur je přímo ostentativní vystoupení s „Trhany“ v době, kdy noviny byly plny zpráv o „králi železnic“ (Bethel Henry Stroussberg, 1823 až 1884), který právě v roce 1868 pobouřil demokratické české kruhy tím, že koupil bývalý královský zámek Zbiroh. Tento prušácký velkopodnikatelský upír (o němž chtěl napsat román též dr. Alois Rašín, ministr financí v buržoazní republice) investoval do Zbiroha ohromné vypůjčené sumy, aby z něho vytvořil „český Manchestr“, ale r. 1875 zkrachoval. Na tuto dobovou souvislost Nerudových „Trhanů“ nebylo dosud upozorněno. Neruda zde jasně dal najevo, že skutečnými „králi“ a tvůrci železnic nejsou Stroussbergové, ale „trhani“. Nezapomněl v podtitulu upozornit, že to je „studie dle znalců“, že se poučil nejen na pracovišti, ale též u stavbyvedoucích a inženýrů, že píše skutečný obraz života.

Specifičnost Nerudova díla vynikne, chceme-li pojem přeložit (v cizojazyčném pojednání, v resumé apod.). Pokoušel se o to již Anton Smital, překladatel „Trhanů“ do němčiny. Vydal dva svazky „Genrebilder“ s předmluvou, „Trhany“ zařadil na první místo prvního svazečku, titul však nepřeložil a pod čarou upozornil na to, že slovo trhan, které má tři významy, je nepřeložitelné.[1] (Domníváme se, že by se dnes dalo přeložit a vystihnout takto: Steinsprenger, Eisenbahnarbeiter; Mensch in Lumpen.)

Smitalův komentář k titulu „Trhani“ obsahuje důkaz, že slovo trhan mělo původně ještě třetí význam, označovalo totiž člověka, který vykoná velký kus práce. Na Chrudimsku se takovému člověku dodnes říká trhan na práci. To nepochybně souviselo ne s významem ‚tulák, otrhaný člověk‘, ale spíše s významem ‚lamač, trhač kamene, pracující s dynamitem‘. I když tento odstín obecně zanikl, zůstaly z něho nepovšimnuté zbytky ve významech slov trha, popřípadě i trhák, jak jsme uvedli na začátku.

Naše poznámka chtěla naznačit důležitost historické lexikografie, souvislost se společenskými a dobovými poměry, s technikou a pracovními metodami (vznik nových povolání, ovlivňování jazyka technickými vynálezy atd.). K uchování slova trha a trhák přispěla nepochybně jeho expresívní a zvukomalebná podoba, emotivní významový odstín.

Nerudovi „Trhani“ by zasloužili hlubší pozornosti jazykovědných badatelů zabývajících se hantýrkou, argotem ap. Jsou zde např. doklady, jak se v hantýrce tvoří „slova“ tím způsobem, že se místo pravého výrazu klade slovo jiné začínající stejnou hláskou (např. flaška místo facka atd.).

[112]Posunutí a splynutí významu v slově trhan není ojedinělé. I dnes lidová mluva vytváří nová pojmenování podobným způsobem, např. spojaři, který pracuje na povrchovém vedení, říká se dráteník; oslovení výčepního slovy pane řediteli vyjadřuje narážku na zřeďování piva apod.

---

[1] Genrebilder. Von Jan Neruda. Übersetzt von Anton Smital. Erstes Bändchen, Leipzig, Universal-Bibliothek 1859.

Naše řeč, ročník 46 (1963), číslo 2, s. 109-112

Předchozí František Svěrák: K původu slova fakan, fagan

Následující Oprava