Bafuňář

Karel Sochor

[Drobnosti]

(pdf)

-

Na toto nové slovo jsme byli upozorněni dopisem rozhlasového redaktora J. Pobera. Z jeho sdělení vyjímáme: „Nedávno jsem slyšel slovo bafuňář. Bylo mi zcela neznámé a nic mi neříkalo. [127]Jen mne zajímalo po stránce zvukové. Nenašel jsem je nikde ve slovnících, ani těch nejnovějších, a tak jsem se dotazoval různých lidí. Někteří je znali, jiní nikoli“.

První doklady na slovo bafuňář v lexikografických sbírkách Ústavu pro jazyk český jsou z r. 1940, a to ze sportovního prostředí. Jsou to výpisky z denního tisku, z novin jednak v Praze, jednak v Brně. Pozdější doklady jsou také z novin (např. z Práce, č. 60, s. 8, 1957), a vedle toho i z literatury populárně sportovní a ze stránek odborných časopisů. Uvedené doklady svědčí, že slovem bafuňář, vyskytujícím se též v podobě bafuňár nebo bafunár, se zpravidla označují sportovní činovníci především ve veslařském a lyžařském sportu. Jde hlavně o takové činovníky, kteří doprovázejí výkonné sportovce a závodníky na zájezdech, činí organizační a jiná opatření při závodech apod. Někdy se dává toto slovo i jiným činovníkům než sportovním, zejména těm, jejichž schopnosti nestačí na vykonávání úkolů, k nimž jsou určeni. Výjimečně může mít slovo bafuňář charakter nadávky, jak nás na to upozornil prostřednictvím rozhlasu jeden z ostravských horníků.

Že slovo bafuňář má dosti značnou frekvenci mezi sportovci i jinde, je vidět z toho, že vznikly odvozeniny bafuňářský a bafuňářství, tj. povýšenectví. V Literárních novinách z 4. 3. 1961 čteme: „Pravdivá je tu (ve filmu) jen základní myšlenka, mířící proti kultu hvězd, proti funkcionářskému bafuňářství.“

Slovo bafuňář i jeho odvozeniny nutno považovat za výrazy slangové s citovou příchutí, někdy i se zabarvením hanlivým. Pátrali jsme po jeho původu o zjistili jsme, že patrně nesouvisí se žádným ze slov domácích. Jde nejspíše o výraz cizí, který byl počeštěn příponou -ář, obvyklou a typickou pro označování osob podle zaměstnání. Za východisko můžeme považovat anglické slovo buffoon[*], vyslovované jako [bafún]. Není to však výraz původu anglického nebo vůbec germánského, nýbrž románského; pochází ze známého italského slova buffone. Oba výrazy, anglický a italský, znamenají přibližně totéž: paňácu, šaška nebo vůbec někoho, komu se jinak říká veselá kopa. Tento význam byl patrně i východiskem pro naše bafuňáře.

---

[*] Dodatečná oprava: Tiskem vyšlo s chybně uvedeným "buffon" namísto náležitého "buffoon" (pozn. red.).

Naše řeč, ročník 45 (1962), číslo 3-4, s. 126-127

Předchozí Jan Průcha: Zimovka

Následující Kch (= Jaroslav Kuchař): Ostaršování, ustaršování?