Zimovka

Jan Průcha

[Drobnosti]

(pdf)

-

Čteme-li v tisku zprávu o „zimovce našich vědců v sovětské expedici na Antarktidě“, zastavíme se asi u slova zimovka. Není to slovo v češtině zcela neznámé — zimovka je ‚horská salaš poskytující v zimě ochranu dobytku‘; takto se s ním setkáváme častěji např. u I. Olbrachta v jeho dílech o Zakarpatí. Avšak není nám zcela jasné, co znamená slovo zimovka v souvislosti s polárními výzkumy. Je ho v tomto novém významu užito pod vlivem ruštiny, znamená zde tedy zimovka polárníků ‚přezimování polárníků‘? Naše rusko-české slovníky uvádějí u ruského slova zimovka tyto české ekvivalenty: zimování, přezimování, zimní pobyt.[1]

Slovo zimovka je odvozeno produktivní příponou -ovka, kterou se v češtině tvoří např. názvy nositelů vlastností (jména výrobků, různých předmětů a věcí, např. sodovka, větrovka, škodovka, průmyslovka), výjimečně i přechýlená jména (např. židovka), nikdy však jména dějová. Proto píše-li se o polárních zimovkách, rozumíme tomuto slovu spíše tak, že znamená ‚místo, kde polárníci přezimují‘, a nikoli ‚přezimování‘. O tom svědčí i citát z díla autorky, která má jistě jemný smysl pro význam slov, J. Glazarové: „Po chvíli nesou rádiové vlny pozdrav pracovníkům na zimovkách Dálného severu a Arktidy.“ St. Bártl ve své knize o Antarktidě, Bílá pevnina (Praha 1958), se slovu zimovka zcela vyhýbá a používá místo něho zřetelnějšího dvouslovného pojmenování: zimní stanice, zimní základna.

Někdy se k označení místa, kde polárníci přezimují, užívá také slova zimoviště. Ani toto vyjádření nelze pokládat za nesprávné, i když slovo zimoviště je už v češtině významově i funkčně obsazeno; je to termín ornitologický označující ‚místo přezimování stěhovavých ptáků a zvěře‘.

---

[1] Tak má např. Velký rusko-český slovník I, Praha 1952, s. 554, nadto ještě s omezením: zimovka ochotnikov, kočevnikov = přezimování, zimní pobyt.

 

Naše řeč, ročník 45 (1962), číslo 3-4, s. 126

Předchozí Antonín Tejnor: Několik odborných názvů ze světa motorů

Následující Karel Sochor: Bafuňář