Poznámky k jazykovým nedostatkům časopisu „Mladý svět“

Ladislav Dvorský

[Drobnosti]

(pdf)

-

Východiskem našich poznámek bude především frekvence jednotlivých chybných jevů, protože ta bývá u různých novin a časopisů odchylná. Přesvědčili jsme se o tom jednak srovnáním s prací M. Jelínka „O jazyku a stylu novin“, jednak srovnáním s některými články v Naší řeči. Tak například Jarmila Syrovátková v poznámkách o jazyku Práce (Naše řeč 42, 1959, s. 62) zjišťuje záplavu vedlejších vět vztažných uvozených zájmenem který. V Mladém světě jsme se s tímto jevem zdaleka nesetkali. Milan Jelínek při posuzování jazyka brněnské Rovnosti (Naše řeč 41, 1958, s. 290) chválí tvaroslovnou stránku těchto novin, uvádí ze dvou čísel jedinou chybu, a to ještě ve skloňování místního jména s příponou srbocharvátského původu. V Mladém světě naproti tomu tvaroslovné prohřešky takto ojedinělé nejsou. Zdeňka Hrušková se vcelku s uspokojením vyjadřuje o pravopisné stránce časopisu Vlasta (Naše řeč 42, 1959, s. 243). V Mladém světě patří chyby pravopisné k nejfrekventovanějším vůbec.

Po stránce pravopisné nelze tedy první ročník časopisu Mladý svět hodnotit nijak kladně. Ve srovnání s jinými časopisy je jeho úroveň z tohoto hlediska poněkud nižší. Nová „Pravidla českého pravopisu“ v některých případech dávají pisateli možnost výběru mezi dvěma podobami, je však třeba postupovat v časopise populárním, určeném mládeži, podle možnosti důsledně: jestliže se redakce rozhodla dávat ú připouštěných dublet přednost podobám novým, a je to jistě správné, musí takto upravovat i příspěvky jednotlivých autorů. Nejpatrnější je nedůslednost v psaní slov přejatých (milion, organisace, representant, jazz, buržoasní, fysika vedle nových podob milión, organizace, reprezentant, džez, buržoazní, fyzika).

Pro Mladý svět, stejně jako pro většinu našich časopisů a novin, zůstává dost často kamenem úrazu náležité psaní čárek. Je tomu tak hlavně proto, že správné kladení čárky předpokládá znalost a pochopení základů skladby. Psaní čárek má nezřídka vliv na pochopení větného celku a mnohé nejasnosti a nesrozumitelnosti v článcích jsou zaviněny právě nesprávně užitou nebo vynechanou čárkou. Chy[307]by v kladení čárek jsou v mnohých novinách a časopisech vůbec nedostatkem nejčastějším. Pro Mladý svět to alespoň platí v plné míře. Proto jsme chtěli na ně upozornit podle jejich celkové frekvence. Ke zjištění tohoto jevu jsme namátkově vyhledali z několika článků 100 za sebou jdoucích případů s nesprávným užitím čárky a roztřídili jsme je podle druhu chyby. Získali jsme tak alespoň přibližně přehled o tom, jak často se které chyby vyskytují.

Nejvíce, celkem 37, bylo případů, kdy chyběla čárka před spojkou a s významem jiným než slučovacím (poznal vysněný ráj… a proto se vrátil domů — 10, 3). — V 24 případech šlo o chybné užití čárky před spojkami nebo a ani ve významu prostě slučovacím (…že se brzy ochodí, nebo lehce zviklá — 14, 2). — Přístavek nebyl oddělen čárkami v 13 přínadech (…rozhodne obecenstvo v jednom z největších pražských sálů v Lucerně o vítězi — 4, 3). — Z 10 případů, kde nebyly odděleny v souvětí věty nestejné syntaktické platnosti, uveďme tento příklad: „V Moskvě jsme dobře pořídili,“ řekl pražským občanům, kteří přišli přivítat v sobotu 7. února na ruzyňské letiště stranickou delegaci při návratu z XXI. sjezdu KSSS soudruh Antonín Novotný (7, 2). — Ve 4 případech byl čárkou oddělen neshodný přívlastek (…na dvou automobilech Tatra 805, s přívěsnými vozíky — 18, 2). — 3 doklady svědčí o nepochopení rozdílu mezi volným a těsným přívlastkem. Často se uvádí, že je to nejčastější chyba v našem tisku. V Mladém světě jsme nalezli dokladů velmi málo. Je to způsobeno i tendencí užívat místo konstrukce přívlastkové prostší konstrukce s vedlejší větou přívlastkovou. Tím se také autoři článků často vyhnou rozpakům, které by mohli mít při rozhodování o povaze přívlastku (volného či těsného). Je tedy častější vyjádření typu kultura, která se opírá o lid než kultura opírající se o lid. Z chybných případů kladení čárky v tomto typu uveďme tento: V roce 1910 žilo ve Vídni na 540 000 lidí, narozených v českých zemích a na Slovensku… (16, 2). — Ve 2 případech byla chyba v oddělení vsuvky. Z dalších jevů se pak vyskytly pouze dva jednotlivé případy (oddělení souřadně spojených vedlejších vět v souvětí a oddělení vedlejší věty po pomlčce).

Vyskytuje se i mnoho tiskových chyb. O tiskových chybách se při posuzování jazykové úrovně novin a časopisů zpravidla mlčí, ale i ony mohou mít podíl na menší působivosti některých článků. Zvláště nepříjemné jsou takové chyby v citátech z jiných jazyků, např. z němčiny.

Z nedostatků tvaroslovných jsou nejčastější chyby ve skloňování zájmen Je to hlavně chybný tvar zájmena jenž v ženském rodě, zejména ve 4. p. jedn. č.: …půjdeme pouštěmi, pralesy i krajinou, jíž zúrodnil člověk… (1, 2). Stále se také vyskytují [308]nesprávné tvary zájmen tentýž, týž, jako např. ve větě: A podívejte se na snímek z těchže dnů (37, 5). V časování sloves bylo nedostatků méně. Vyskytly se však v 3. os. množ. č. (vyrábí — 7, 3), v příčestí trpném (vytisknut — 14, 2 a v příčestí minulém začli — 21, 3). Většina ostatních nedostatků je způsobena nenáležitým přenášením prvků nespisovných do projevů spisovných bez potřeby stylového rozlišení, tj. jako prvků neutrálních. Příkladem pro to jsou tvary nešiju (1, 3), říci (11, 2), žijou (5, 2) atd. U podstatných jmen bylo nejvíc nedostatků ve skloňování jmen přejatých: …na mezinárodním symposium o tvorbě protilátek… (23, 3), pak v 6. p. množ. č. mužských jmen na -k (na snímkách — 18, 2) aj.

Nejvýraznějším nedostatkem syntaktickým je porušování pravidel o shodě. (Protože takových příkladů bylo hodně, ministerstva potravinářského průmyslu a vnitřního obchodu vydaly výnosy, jimiž se výroba koňakových špiček zakazuje — 22, 3.) Mnoho nedostatků se wskytlo v souvislosti s užitím spojovacích prostředků v souvětí. Zejména se chybuje v užívání vztažných příslovcí kde, kdy, kam. Bud se tato příslovce nesprávně vzájemně zaměňují (…z našeho večera se čtenáři dne 10. června ve 20 hodin, kde se sejdeme… — 23, 3), nebo je jich užito místo spojovacího prostředku jiného („…slyšeli jsme o vás mnoho dobrého,“ řekl družstevníkům JZD Týnec na Břeclavsku president republiky Antonín Novotný, kam zavítal při návštěvě Brněnského kraje…“ — 14, 2).

Delší souvětné celky jsou vůbec — jak se zdá — slabinou časopisu Mladý svět. Jedním z dokladů toho může být věta Československá delegace pro vědeckou a technickou spolupráci odcestovala do Vietnamské lidově demokratické republiky, která bude jednat o dalším rozšíření vzájemné spolupráce na poli vědy a techniky (16,3). Jen trochu dobrý stylista, i kdyby snad měl zálibu ve větách vztažných, nemůže vztažnou větu (která bude jednat…) mluvící o čs. delegaci připojit k názvu Vietnamská lidově demokratická republika neboť ví, že zájmeno která se vztahuje k předcházejícímu slovu, a že tu tedy vzniká tzv. falešná větná dvojice zcela měnící smysl souvětí.

Nepozornost při psaní rozsáhlejších větných celků má za následek též nesprávnosti v užití dvojitých spojek. Např.: Jednak soudruzi chtějí vytvářet pracovní příležitost, za druhé myslí při tom na sebe (7, 2). — Dosti časté jsou anakoluty (vyšinutí z větné vazby). Uveďme za všechny alespoň tento anakolut: Jaké názory mohou mít mladí lidé, kteří nemají dost učitelů (jak si dnes před volbami stěžuje labouristický deník Daily Herald), zato však jsou vzděláváni pověstnými comics, filmovými krváky typu posledního filmu společnosti Universal Pictures — Kulka beze jména —, která v rekla[309]mě slibuje 24 mrtvých a vůbec literaturu, v níž je množství zločinů v přímém protikladu k nízké ceně (20, 6). Na tomto odstrašujícím celku je vidět, že si po sobě autor článek ani nepřečetl.

Nápadnější slovotvorné nedostatky se v Mladém světě nevyskytly. Chyby, které uvádí M. Jelínek v práci „O jazyku a stylu novin“, jsou skutečně, jak poznamenal J. Kuchař (Naše řeč 41, 1958, s. 216), charakteristické pro okrajový tisk. Výhrady je možno mít proti slovesu vyzískat, proti složeným podstatným jménům typu autoznačka.

Časopis Mladý svět, vydávaný ústředním výborem Československého svazu mládeže ve vydavatelství Mladá fronta, je určen širokému okruhu naší mládeže. Čte jej zejména mládež ve věku od čtrnácti do dvaceti let, tedy především učni, studenti, mladí dělníci. Skutečnost, že mládeži je třeba předkládat četbu co nejhodnotnější, staví proto redakci před úkol věnovat mnohem větší péči i jazykové úrovni časopisu.

Naše řeč, ročník 44 (1961), číslo 9-10, s. 306-309

Předchozí Františka Havlová: Z knih, časopisů a novin

Následující Jaroslav Kuchař: Aerosolový desodorans?