Časopis Naše řeč
en cz

O jazyce novin

Jarmila Syrovátková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Denní tisk má vedle hlavního úkolu — informovat čtenáře — ještě úkoly vedlejší; v neposlední řadě, jak již bylo častěji zdůrazněno, přispívá k růstu jazykové úrovně čtenářů. Noviny se dostávají do rukou statisícům lidí, a je proto velmi důležité, aby [62]jim byla věnována péče i po stránce jazykové. Jazyk novin je jazykem živým; zachycuje celou širokou oblast spisovného vyjadřování, často se v něm uplatňují prvky hovorové, ba někdy se objevují i prvky nespisovné. Proto jsou noviny jazykově pestré a dovedou každodenně udržet pozornost svých čtenářů.

Naše řeč věnuje v poslední době jazyku novin soustavnou pozornost.[1] Chceme připojit několik poznámek o jazyce deníku „Práce“, listu Revolučního odborového hnutí. Nejvíce příspěvků v tomto listě má přímý vztah k činnosti ROH na pracovištích; popisují se pracovní postupy, zaznamenávají se úspěchy i kritizují nedostatky apod. Vedle toho přináší Práce ovšem i zprávy Československé tiskové kanceláře, aktuality kulturní a sportovní, dopisy čtenářů atd., tak jak je tomu i u jiných deníků.

Noviny bereme do ruky často i při cestě do zaměstnání, v elektrice, ve vlaku, a žádáme od nich rychlé a srozumitelné informace. Důležitým činitelem, který může zvýšit nebo snížit zájem o nejrůznější druhy zpráv, je způsob jazykového podání. Všimněme si například toho, jak je napsána zpráva o jednom diskusním příspěvku: Právě k těmto připomínkám byl zaměřen diskusní příspěvek tajemníka ÚRO soudruha Bedřicha Kozelky, který řekl mimo jiné, že to potvrzuje, jak bude nutno mnohem důrazněji prosazovat do života zásadu vyřčenou na XI. sjezdu, že odborová organizace splní svoji úlohu organizátora účasti pracujících na řízení a správě jedině tehdy, bude-li se v rozhodnutích a jednáních závodních výborů mnohem více projevovat stanovisko a zkušenosti celého kolektivu závodu (234)[2]. Nelze se čtenáři divit, že podobnou zprávu často ani nedočte; již uprostřed souvětí začne ztrácet souvislost a po přečtení by nedovedl říci, co bylo obsahem předneseného příspěvku. Důvodem je především přetíženost větné stavby; složitý větný celek se skládá z řady vedlejších vět, z nichž každá významově doplňuje větu předchozí a sama je rozvíjena větou další. Takový přetížený způsob vyjádření souvislostí je jistě pro jazyk novin málo vhodný; jednodušší vyjádření by bylo i účinnější.

Znakem jednoduchosti však není jednotvárnost. Čteme-li některé příspěvky v Práci, mohli bychom dojít k závěru, že takřka jediným typem vedlejších vět v češtině jsou vztažné věty uvozené zájmenem který. Tento nivelizující způsob spojování vět je znakem stylistické nepropracovanosti. Mnohé přívlastkové věty bylo by možno připojit jinými spojovacími výrazy nebo vyjádřit větami hlavními. Některé příklady: Dosavadní sněmovna se rozchází a nový parlament vzejde z všeobecných voleb, které jsou stanoveny na 16. listopadu a budou se konat zároveň s volbami do rad (národních výborů), které [63]jsou orgány lidové moci (231) (lépe: … voleb; jsou stanoveny…). Přitom se plně využívá iluzí, které si dosud dělají mnozí Francouzi o muži, který se vydává za muže prozřetelnosti (231) (lépe: o muži, jenž…). Takovéto opakování zájmena který ve větách na sobě závislých (nikoli navzájem souřadných) je slohově nevhodné.

Čtenáři neztěžuje rychlou orientaci v textu jen větší počet vět v souvětí; pro srozumitelnost je důležité i postavení větných členů v každé větě. Srozumitelnost ztěžuje, jsou-li od sebe výrazně odtrženy ty dvojice větných členů, které spolu svým významem i mluvnicky těsně souvisí, jako je tomu například v následujícím případě: Schůzi ústředních výborů dosavadních tří odborových svazů, a to Svazu zaměstnanců školství a vědeckých ústavů, Svazu zaměstnanců v tisku a Svazu zaměstnanců v umění a kultuře, které se spolu s některými skupinami Svazu občanských zaměstnanců vojenské správy slučují, zahájil laureát státní ceny Bedřich Prokoš (231). Po přečtení se musíme vracet znovu k začátku věty, protože její základní myšlenková linie je porušena příliš rozsáhlým vysvětlovacím výrazem vsunutým mezi přísudek a předmět. Tento typ větné stavby je pro čtenáře náročný a neměl by být častý. K podobné situaci může dojít také tehdy, když autoři novinových zpráv a článků postupně rozvíjejí řídící podstatné jméno přívlastky a celý tento bohatě rozvitý přívlastek kladou před toto jméno, v rozporu se zásadami slovního pořádku v češtině: … v průběhu praxe a výroby bude se uvědomění již nyní politicky vyspělého čínského lidu nadále zvyšovat… (231) (lépe: … bude se uvědomění čínského lidu, již nyní politicky vyspělého, nadále zvyšovat…). S podobným jevem se setkáváme i v stavbě souvětí, když vedlejší věta přívlastková je příliš vzdálena od jména, ke kterému se vztahuje: Vysvětlení je v nové organizaci řízení, plánování a financování našeho průmyslu, která vydává první úrodu, (237) (místo: … průmyslu; ta vydává již první úrodu).

V Práci (240) byla uveřejněna zpráva začínající takto: Novou očkovací látku proti dětské obrně doporučila vyzkoušet mezinárodní konference, která se konala v Madridu. Objevil ji (!) americký virolog dr. Albert Sabin. Pisateli uniklo, že osobní zájmeno nahrazuje vždy nejbližší jméno stejného rodu, které se v textu již vyskytlo; zájmenný tvar ji spojujeme proto při čtení mylně s podstatným jménem konference místo se jménem látku. Zájmeno ji musíme pro zřetelnost nahradit příslušným podstatným jménem.

Vedlejší věta přívlastková stojí zpravidla hned za řídícím podstatným jménem, na němž závisí, např. Pro zahraniční obchod jsme získali řadu dobrých poznatků z ekonomických konferencí, které byly pořádány v jednotlivých pavilónech (244). Je-li však toto řídící jméno rozvito neshodným přívlastkem, stává až za tímto přívlastkem. [64]V některých případech může však toto postavení působit nejasnosti, např. ve větě: … Sovětští vědci vzrušili celé shromáždění novými vědeckými poznatky z oboru kosmického záření, které (!) získali pomocí umělých družic (237). Řídící podstatné jméno (poznatky) je rozvito neshodným přívlastkem (z oboru kosmického záření); z tvaru vztažného zájmena které však není zřejmá, ke kterému z podstatných jmen se vztahuje (poznatky - záření), vyjádření je nezřetelné. Stejně je tomu u mnoha vět dalších, např. Při uzavírání socialistických závazků … bude dobré využít i zkušeností socialistické soutěže organizované na počest XI. sjezdu KSČ, která přinesla mnoho nových námětů a forem (235). Takový způsob vyjádření, zaviněný nevhodnou formulací, působí významovou nejasnost a ztěžuje rychlé a jednoznačné pochopení textu.

V některých příspěvcích v Práci se dosti často setkáváme s jevem, který je příznačný pro odborné vyjadřování, se jmennými konstrukcemi. Leckdy je však větná stavba nadmíru přeplněna jmennými výrazy, takže je takové vyjádření nejasné; snadno se pak stane, že unikne při zběžném čtení pravý smysl celé věty: V tomto směru také bude se strany ÚNV věnována náboru zvýšená péče a budou prováděny periodické kontroly způsobu provádění náboru a druhu vysílaných lidí (231) (lépe: … periodické kontroly způsobu, jakým je prováděn nábor a jak jsou vysíláni lidé). Nebo: … již dnes ve velké míře uplatňuje se systém bezplatného zásobování potravinami a ostatními životními potřebami v rámci možnosti jednotlivých komun (232) (lépe: … potřebami podle toho, jaké možnosti mají jednotlivé komuny); … zda jsou dodrženy podmínky rozhodnutí o umístění stavby (232) (lépe: … podmínky rozhodnutí o tom, kde bude stavba umístěna). Jmenná vyjádření sice větný celek obvykle zkrátí, ale na újmu významová jasnosti a zřetelnosti.

Nepochybujeme, že se jazyku novin dnes v redakcích věnuje značná péče; naše upozornění na některé typické nedostatky ve větné stavbě, které jsme vybrali z deníku Práce, chtějí přispět k tomu, aby zprávy a články z novin byly čtenářům ještě srozumitelnější a jasnější a tím je získávaly a přesvědčovaly.

[1] Srov. pravidelné poznámky k jazyku novin počínajíc ročníkem 1957 (č. 1—2).

[2] V závorce jsou uvedena čísla novin.

Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 1-2, s. 61-64

Předchozí Jaromír Bělič: Sjezd slavistů v Moskvě

Následující František Trávníček: K postavení stálých příklonek po přestávce uvnitř věty