Zd. Hrušková
[Drobnosti]
-
„Od brigád k dílnám a provozům socialistické práce.
Je tomu málo přes dva roky (bylo to v listopadu 1958), kdy na Dole Nosek v Tuchlovicích vznikly u nás první dva kolektivy, které si daly za cíl socialisticky pracovat a žít. První brigády socialistické práce. Dnes usiluje o čestný titul brigáda socialistické práce už přes 35 000 kolektivů. — Vedle nových kolektivů, které vstupují do soutěže o čestný titul, stoupá i počet provozů a dílen, které se snaží získat titul jako celek.“
S tématem, které má náš úryvek z novinářského článku, setkáváme se v poslední době v tisku téměř denně. Brigády socialistické práce byly v popředí zájmu v době celostátní porady brigád, v popředí zájmu jsou i v období soutěžení na počest 40. výročí založení KSČ. A v souvislosti s tím jsou časté i dotazy v jazykové poradně, jak celé sousloví správně psát. Mají v něm být jen písmena malá? Nemělo by se psát alespoň ve spojení titul brigáda socialistické práce slovo brigáda s počátečním písmenem velkým? A nebylo by vhodnější užívat podoby titul brigády socialistické práce, tedy s 2. pádem po slově titul?
Odpověď na první část dotazu vyplývá z podstaty věci: jde o skutečné brigády, tj. skupiny, kolektivy pracovníků, tedy o označení druhové. Proto budeme slovo brigáda všude, kde se ve spojení brigáda socialistické práce objeví, psát jen s písmenem malým. Tomu odpovídá i skutečnost, že se tohoto názvu užívá i v množném čísle (brigády socialistické práce) a že — jak to vyplývá i z výše citovaného úryvku z novin — mluvíme i o dílně (popř. dílnách) socialistické práce a o provozu (popř. provozech) socialistické práce; těmi se rozumějí větší kolektivy pracovníků, než které se sdružují v brigádách. Ba v souvislosti s uzavíráním závazků na počet 40. výročí založení KSČ jsme četli: „Vzestup soutěžení o čestný titul, náročné závazky, to jsou nejdůležitější předpoklady, aby celá STS začala soutěžit o titul závod socialistické práce“. Označení brigáda není tedy pojmenováním pro jakýkoli kolektiv pracujících socialistickým způsobem, nýbrž je to druhové označení konkrétního kolektivu, tj. označení toho, že pracující jsou organizováni buď jen jako brigáda (několik jednotlivců), nebo ve větším celku jako dílna, provoz, ba celý závod. A právě proto, že výrazy brigáda, dílna, provoz ap. nejsou vlastním názvem ani součástí vlastního názvu, není důvodu pro psaní velkého písmene.
[182]Obdobně nemůžeme psát s velkým písmenem tato spojení, ani stojí-li u podst. jména titul, např. získali titul brigáda, dílna, provoz socialistické práce. Jde zde jen o označení druhu titulu, takže celé spojení je ve stejné rovině jako např. spojení titul laureát státní ceny, národní umělec, hrdina práce, titul zasloužilý školský pracovník, titul vzorný voják atd.
Druhá část dotazu se týkala užití 1. nebo 2. pádu jména brigáda po slově titul. Výraz titul patří mezi ty, po nichž zpravidla stává neshodný přívlastek v 1. pádě, tedy tzv. nominativ jmenovací[1] (např. kniha s titulem Psohlavci, sbírka s názvem Lijáky, v časopise Vlasta, v závodě Pragoděv, z továrny Tesla, v národním podniku Spofa ap.). Základním úkolem nominativu jmenovacího je uvádět název v jeho základní, jmenovací podobě, kterou je tak možno zachovat nezměněnou v jakékoli větné souvislosti. Naproti tomu ve spojení, kde je název vyjádřen přívlastkovým genitivem, se tato jmenovací hodnota ztrácí. Užití toho nebo onoho mluvnického prostředku je tedy spojeno s rozdílem významovým: Zatímco při vazbě s nominativem jmenovacím představuje tento neskloňovaný nominativ významové jádro celého spojení (a výrazy titul, název, závod, továrna atd. jen zařazují název do obecné skupiny), při vazbě s genitivem přívlastkovým název vyjádřený 2. pádem ustupuje do pozadí. V našem případě není sporu o tom, že chceme zdůraznit druh titulu, rozlišit např. titul laureát od titulu hrdina práce, titul brigáda socialistické práce od titulu dílna socialistické práce atd. Proto je zde na místě právě nominativ jmenovací, a nikoli vyjádření s 2. pádem.
A ještě poznámku: pro užití nominativu jmenovacího není důležité, zda je jím vyjádřen vlastní název, zda je popř. vlastním jménem, nebo zda je označením obecným. Důležitá je tu rozlišovací, pojmenovávací funkce nominativu jmenovacího. A ta se ve spojeních titul brigáda, dílna, provoz socialistické práce plně uplatňuje.
[1] Srov. Fr. Daneš, Nominativ jmenovací, Naše řeč 33, 1949, s. 54n.; Jazykový koutek Čs. rozhlasu I, 1949, s. 211n.; Jazykový koutek, Literární noviny z 6. 8. 1960; Zd. Hrušková, V Republice Kubě — v Republice Kongo, Naše řeč 43, 1960, s. 310n.
Naše řeč, ročník 44 (1961), číslo 5-6, s. 181-182
Předchozí František Cuřín: Z knih, časopisů a novin
Následující Miloš Helcl: Nové názvy krajských orgánů státní správy a společenských organizací