Časopis Naše řeč
en cz

Nové názvy krajských orgánů státní správy a společenských organizací

Miloš Helcl

[Drobnosti]

(pdf)

-

Loňské změny v územní organizaci našeho státu, z nichž — jak víme — vzešly nové, větší kraje, pojmenované tentokráte podle zeměpisné polohy v bývalých zemích, a ne podle správního střediska, vyvolaly v život i nové názvy pro orgány lidové správy a pro krajské složky stranických, odborářských i jiných organizací.

[183]Názvy krajů (Středočeský, Severomoravský, Západoslovenský atd.) vedly k tvoření názvů Středočeský krajský národní výbor, západočeský krajský výbor KSČ atp., nebo dokonce názvů krajský národní výbor Jihočeského kraje, krajský výbor KSČ Severočeského kraje, Krajská odborová rada Jihočeského kraje[1] atp.

Každý snadno pozná, že tyto názvy lze rozdělit do dvou typů podle toho, jak jsou utvářeny: v prvním se příslušný orgán blíže určuje jménem přídavným (Západočeský krajský národní výbor), v druhém typu názvem kraje v druhém pádě (krajský výbor KSČ Severočeského kraje).

Nejdříve si všimneme názvů typu druhého. Rozebereme-li si tato pojmenování po stránce věcné, shledáme, že nevyhovují pro záměnu vztahu místního (výbor [působící] v kraji) vztahem široce přivlastňovacím (výbor kraje, rada kraje). Z této nesprávné záměny pak vyplývá i mluvnické vyjádření; místo příslovečného určení místa v pádě předložkovém je v nich užito významově málo přesného, široce vztahového 2. pádu přivlastňovacího (adnominálního); ten se pak v některých případech střetává se skutečným přivlastňovacím 2. pádem (krajský výbor strany, krajská rada ROH). Tak dojde nakonec i k stylisticky nevhodnému setkání několika různě na sobě závislých 2. pádů (výbor Komunistické strany; Komunistická strana Československa; výbor… kraje) a k zdánlivě pleonastickému opakování základu kraj (krajský výbor kraje). To vše jsou jistě závažné důvody, pro které musíme shodně s citovaným článkem pojmenování užívající 2. pádu (výbor… kraje) odmítat.

Z hlediska jazykového nemůže být námitek proti názvům typu prvního, s přídavnými jmény převzatými z úředního názvu kraje (Středočeský krajský národní výbor, jihomoravský krajský výbor KSČ).[2] Zákon i usnesení ÚV KSČ o uzemní organizaci státu totiž určily nové názvy takto: Východočeský kraj se sídlem v Hradci Králové atd.

Je tedy zcela přirozené, že krajský národní výbor pro Jihočeský kraj byl od krajských národních výborů pro jiné kraje odlišen názvem svého kraje a že tak vznikl název Jihočeský krajský národní výbor, který je jeho jedinečným pojmenováním, a tedy vlastním názvem, neboť příslušné přídavné jméno převzaté z úředního názvu kraje jej dostatečně individualizuje. Není proto nutné jej individualizovat ještě místním určením podle správního střediska kraje, a není ani důvodu [184]k tomu, aby byl pokládán za úřední, vlastní název nejvyššího orgánu kraje jedině název určený předložkovým pádem jména místa, které je sídlem krajského národního výboru.

Z uvedených výkladů vyplývá, že nové názvy nejvyšších orgánů naší lidové správy v krajích jsou utvořeny z přídavného jména v názvu kraje (Severočeský, Jihočeský atd.) a ze sousloví krajský národní výbor a že takto utvořené názvy pokládáme za jejich úřední vlastní název. Proto je píšeme s velkým počátečním písmenem u prvního slova názvu bez zřetele k tomu, zda je připojeno jméno města, které je jeho sídlem, neboť toto určení v zákoně není možno pokládat — jak i běžné užívání dosvědčuje — za nedílnou součást názvu kraje, nýbrž jen za stanovení střediska každého kraje, které možno označit i jinak, např. Severočeský krajský národní výbor, popř. (v adresách aj.) Severočeský krajský národní výbor v Ústí n. L. atp.

Obdobně se tvoří i názvy stranických, odborových i jiných organizací a jejich orgánů působících v příslušném kraji, tedy např. krajská organizace KSČ v Plzni, krajský výbor KSČ v Plzni, ale též západočeská krajská organizace KSČ nebo západočeský krajský výbor KSČ, popř. v adresách aj. Západočeská krajská organizace KSČ v Plzni, Západočeský krajský výbor KSČ v Plzni atd.


[1] Na nevhodnost užívání názvů tohoto typu téměř všemi krajskými stranickými novinami upozorňuje letošní 3. (únorové) číslo časopisu Život strany na s. 161n.

[2] Uvedený článek neprávem tuším proti nim namítá, že jsou „proti duchu jazyka“.

Naše řeč, ročník 44 (1961), číslo 5-6, s. 182-184

Předchozí Zd. Hrušková: Brigáda (dílna, provoz) socialistické práce

Následující Jaroslav Machač: Pracovní síla

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1