Časopis Naše řeč
en cz

Ranec — pohrouziti

[Hovorna]

(pdf)

-

Z listu p. Jana Nováka, ředitele okresního výboru v Litomyšli, vyjímáme tyto poučné poznámky k věcem, o nichž byla řeč v našem časopise v roč. I. 27, II. 155, 216 a 240.

U nás na Litomyšlsku říká venkovský lid všemu, co se nosí na zádech, ranec, raneček, tomu pak, co se nosí jen tak v ruce, uzel, uzlík, uzlíček. Dá-li se uzel na záda, stane se z něho ranec. Uzel i ranec váže se do loktuše nebo do šátku; jen jde-li o věci objemnější, používá [31]se trávnice. (I o hrbatém se říkávalo: »ten má, chudák, ranec!«) — Slýchal jsem na př. často: »panímámo, dej sem ňákou loktuši nebo šátek, uvážeme to do uzlíka«, nebo: »— uděláme z toho ranec«. Ba jednou, když jsem šel s »rucksackem«, zastavil mě venkovan a povídá: »Že se vám chce s takovým rancem tahat!« To bylo však asi před 10 lety, kdy se »rucksacky« ještě tak všeobecně nenosily. Někdy se ovšem mluví také o »ranci na zádech«, ale to je zřejmý pleonasmus, neboť se může právě tak říci »lidé s ranci na zádech«, jako pouze »lidé s ranci«. Mohl by tedy snad náš český ranec docela dobře nastoupit na místo »rucksacku«, ale zdá se mi, že se už příliš ujal název »baťoch« nebo »batoh«.

A ještě něco k výkladu o tvarech slovesa pohřížiti. Úplně souhlasím s p. Č. Kalašem, neboť i u nás na Litomyšlsku jsme jako hoši říkávali »pohružovat« a »pohroužit«, ale častěji »pohrouzit«. (»Ten se pěkně pohrouzil!«)

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 1, s. 30-31

Předchozí Přebytek, schodek

Následující Rozbor větný