Rozbor větný

[Hovorna]

(pdf)

-

(L. K. V.) Větné rozbory nenáleží sice do programu N. Řeči, ale aby odpověď na Váš dotaz nezůstala kusá, dodáváme: Ve větě » pozdě jest lepší než nikdy« jest výraz »než nikdy« přísl. určením míry, jako všecky výrazy s »než« po komparativu; další rozbor toho složeného výrazu jest už nemožný, protože v dnešním jazyce spojka »než« s výrazem následujícím jest syntaktickou jednotkou právě tak těsně spojenou jako předložka se svým pádem. Ve větě »kozy byly na místě« není možno pokládati výrazu »na místě« za doplněk (ve smyslu Gebauerovy terminologie), protože doplněk je vlastně přívlastek, který se vztahuje nejen ke jménu podstatnému (na př. bosý chlapec), nýbrž určuje zároveň i sloveso (na př. choditi bos, chlapec chodí bos); proto se doplněk dá zpravidla změniti v přívlastek, a to v tomto případě není lze. Je-li ve větě »bylo to tuším loni« slovo »tuším« od ostatních slov čárkou neodděleno, t. j. čte-li se celá věta bez pausy a se slabým přízvukem na slově »tuším«, je to svědectvím, že slovo »tuším« pozbylo svého původního významu (já to tuším, že…) a skleslo na pouhou partikuli téhož způsobu jako »rci« (= a rci), »prý« (= praví), »jářku« a pod.; jeho větná platnost je pak táž jako platnost slov »snad, asi, po mém soudu« a pod., totiž příslovečná.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 1, s. 31

Předchozí Ranec — pohrouziti

Následující Rozuměti, rozuměj, rozumějí