Čakeňský, či chacoský?

František Váhala

[Drobnosti]

(pdf)

-

M. B. z Liberce, který žil 11 let jako učitel mezi našimi krajany v argentinském Chaku, obrátil se na nás s dotazem, jak vlastně zní ve spisovné češtině přídavné jméno od jména Chaco [čako]. Češi usedlí v této oblasti užívali přídavného jména čakeñský a od něho si dokonce odvodili i název pro sebe: Čakeñák (a psali je tak, jak uvedeno; ovšem když už psali počátek slova podle výslovnosti, a nikoli španělským pravopisem, bylo by bývalo vhodné, aby i španělské ñ nahradili písmenem pro nejbližší hlásku českou, totiž ň). Avšak někteří autoři píšící o argentinském Chaku užívají přídavného jména chacoský [čakoský]. Která z těchto podob, čakeňský — chacoský, je správná?[1]

Východiskem přídavného jména čakeňský je španělské přídavné jméno chaqueño [čakeňo], naproti tomu chacoský je přímo utvořeno od vlastního jména Chaco. Z hlediska tvoření není možno mít proti žádnému z nich námitky. Ve starší době neměla čeština zpravidla k cizím zeměpisným jménům přídavná jména tvořená přímo od zeměpisných jmen, nýbrž přizpůsobovala si příslušná cizí jména přídavná (tvořená ovšem různým způsobem). Jednu takovou skupinu tvoří např. přídavná jména na -ánský (z lat. -anus): peruánský, trojánský, afrikánský, amerikánský, marokánský aj., jinou skupinu jména na -inský (-ínský) (z lat. -inus): byzantinský, tridentinský aj., nebo skupina na -ický (z lat. -icus, franc. -ique, angl. -ic): atlantický, baltický, golfický, indický atd. Drží se i některá ojedinělá přídavná jména, jako např. provensálský, maltézský aj.; sem by patřilo i čakeňský.

[249]Dnešní spisovná čeština se k takovýmto přídavným jménům staví různě. Některá z těchto přídavných jmen zastarávají, drží se jenom v jistých ustálených spojeních, ale obecně jsou nahrazována přídavnými jmény tvořenými nově přímo od místních jmen; máme např. Trojánskou kroniku apod., ale trojské války, africkou pevninu atd. Pevně se drží anglický, belgický, indický aj., ale máme jen Golfský proud, a zeměpisci dávají nyní přednost i pojmenováním Atlantský oceán, Baltské moře. Mnohdy nepřijímá čeština cizí přídavná jména proto, že je nesnadno spojujeme se základním místním jménem (jejich tvoření je značně vzdáleno od tvoření českého). Tak je tomu např u ruských přídavných jmen typu bakinskij, jaltinskij, alma-atinskij nebo u chustovskij (k Chust) apod.; čeština je nepřijala a utvořila si příponou -ský přímo od místních jmen nová přídavná jména bakuský, jaltský, almaatský, chustský.

A jak se máme dívat na poměr přídavných jmen čakeňský — chacoský? Není pochyb o tom, že čakeňský (i kdyby se psalo chaqueñský) je srozumitelné, významově jasné jen tomu, kdo zná španělské chaqueño, tedy také všem našim krajanům žijícím v Chaku nebo navrátivším se z Chaka. Pro ostatní Čechy není dost průhledné. Naproti tomu nově utvořené chacoský (i kdybychom je psali počeštěné čakoský) každý snadno spojí se základním jménem Chaco, je tedy pro spisovný jazyk vhodnější; proto nepochybujeme, že spisovná čeština bude nadále užívat jen tohoto přídavného jména. Mezi oběma přídavnými jmény se patrně vytvoří stejný vztah, jaký je třeba mezi podobami novojický (běžné v místním užívání) a novojičínský (spisovná podoba). Podoby čakeňský budou užívat krajané žijící v Chaku nebo navrátilci, chacoský bude podoba, která se obecně ustálí ve spisovné češtině.

---

[1] Viz čl. Vl. Šmilauera, Tvoření přídavných jmen na -ský ze jmen zeměpisných, Naše řeč 39, 1956, zvl. s. 193n.

Naše řeč, ročník 43 (1960), číslo 7-8, s. 248-249

Předchozí Jaroslav Kuchař: Ze života slov

Následující František Váhala: Předat