O jazyce novin

Hana Kafková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Naše řeč se v poslední době zabývá soustavně otázkou jazykové úrovně našeho tisku. Tentokrát věnujeme opět pozornost sportovnímu tisku, a to jazykové stránce měsíčníku „Lehká atletika“, který vydává Československý svaz tělesné výchovy. V časopise jsou uveřejňovány programové články, pojednávající obecně o tělesné výchově, odborné články, v nichž se rozebírá technika lehkoatletických disciplín, reportáže o průběhu a výsledcích lehkoatletických soutěží, příspěvky dopisovatelů z jednotlivých krajů i příspěvky trenérů a mistrů sportu.

Protože obliba sportu stále vzrůstá, rozšiřuje se i okruh čtenářů sportovních časopisů, zvláště z řad mládeže. Je proto povinností sportovního tisku dbát o jazykovou formu projevů a tak přispívat k růstu jazykové úrovně čtenářů.

Nebudeme si všímat některých základních nedostatků v tvarosloví, z nichž mnohé lze jistě vysvětlit jako tiskové chyby vzniklé nedostatečnou pozorností při korektuře. Tak je tomu jistě u tvarů zájmena náš, čteme-li místo správného tvaru 7. p. jedn. čísla naším přáním tvar našim nebo místo 4. p. jedn. čísla „příprava na naši největší tělovýchovnou událost“ tvar naší.

Jiného rázu je však už nesprávné užití číslovky základní tři ve spojení s podstatným jménem pomnožným: „Tři stopky ukazovaly o 0,2 vt. rychlejší čas než dosavadní rekord Davisův.“ Zde je jedině správná číslovka druhová ve významu základní číslovky; tedy Troje stopky…

V stavbě větné se často setkáváme s nezáměrným, neumělým opakováním některých prostředků, zvláště spojovacích výrazů:

„Nejsou tak vyčerpány možnosti, které poskytuje náš časopis odpovědným trenérům disciplín, kteří tímto způsobem mohou ovlivnit trénink závodníků nižší výkonnosti, kteří nemají stálé trenérské vedení.“ — „Dělíme-li úhrnnou rychlost větru počtem vteřin, po které jsme měřili, dostaneme průměrnou rychlost, kterou případně ještě upravíme násobením kosinem úhlu, o který se směr větru odchýlil od směru běhu.“ (Nejjednodušší úprava obou souvětí by záležela v tom, že obě souvětí rozdělíme středníkem za první větou vztažnou ve dvě části; tím odpadne jedno vztažné zájmeno. Např. … odpovědným trenérům disciplín; tímto způsobem mohou trenéři ovlivnit…; … dostaneme průměrnou rychlost; tu případně ještě upravíme…)

„Bylo to zřejmé už z toho, že rozhodčí na předávkách museli v poslední chvíli upozorňovat závodníky, že musejí stát uvnitř předávkového území“ (lépe: … upozorňovat závodníky, aby stáli…).

[238]„Potěšitelná byla účast téměř 500 startujících, stejně jako ta skutečnost, že se neopakoval zjev minulých let, že se mnoho z přihlášených štafet v poslední chvíli odhlásilo…“ (lépe: … minulých let, kdy se mnoho…).

Tento nivelizující způsob spojování vět je znakem stylistické neumělosti. Podobně neobratně působí i opakování stejných předložek ve výrazech následujících za sebou a na sobě závislých:

„Oběma je shodně už 54 let, a přesto se objevili na startu běhu na 10 km na krajských přeborech“ (správně: … přesto startovali v běhu na 10 km při krajských přeborech).

V pořádku slov můžeme vytknout téměř všechny typy, v nichž se zvláště v jazyce tisku stále dosti chybuje, a to na újmu jasnosti a srozumitelnosti projevů.

(1) Bohatě rozvitý shodný přívlastek se nevhodně klade před jméno, na němž závisí:

„… nabízeli jim proti naší vlasti namířené, propagační materiály…“ (místo: … propagační materiály namířené proti naší vlasti);

„… závodník obhájil loni nečekaně získaný mistrovský titul“ (místo: … mistrovský titul loni nečekaně získaný, nebo ještě lépe: … titul, který loni nečekaně získal);

„Jožka Kovácz byl stižen zřídkakdy se vyskytujícím selháním krevního oběhu…“ (místo: … selháním krevního oběhu, vyskytujícím se jen zřídkakdy, nebo: … které se vyskytuje jen zřídkakdy).

(2) Vedlejší věta přívlastková je odtržena od jména, na němž závisí. Často se tím oslabuje srozumitelnost vyjádření:

„Značná rozdílnost ve výkonnosti udělala závod na 10 km dosti nepřehledný, který v závěru i rozhodčím přinesl horké chvilky.“ Kromě toho je zde nevhodně tzv. nepravá věta vztažná; správně by souvětí mělo znít: Značná rozdílnost ve výkonnosti udělala závod na 10 km dosti nepřehledným, takže v závěru přinesl i rozhodčím horké chvilky.

(3) Nevhodně se kladou příklonky. Projevuje se snaha opouštět princip fonetický, rytmický a zvratné zájmeno se klade ke slovesu, k němuž významově náleží:

„Když naši mladí atleti si prohlíželi zámek v Schönbrunnu,…“ (místo: Když si naši mladí atleti prohlíželi…). — „Svým výborným úsporným stylem jasně po celý závod si udržel vedení…“ (místo: Svým … stylem si jasně…). — Hec, který v závěru již nestačil se udržet vedoucích běžců,…“ (místo: … který se v závěru … nestačil udržet).

[239]V mluvnické shodě přísudku s podmětem proniká leckdy nespisovný tvar příčestí středního rodu v plurálu:

„Čtyři vítězství a dvě cenná druhá místa jen potvrdily (místo: potvrdila), že jim místo v národním družstvu opravdu zaslouženě patří.“ — „Léta mezi mistrovstvím Evropy a OH mívaly vždy určitý výkyv ve výkonnosti i z hlediska mezinárodního“ (místo: Léta … mívala…).

Vyskytly se i primitivní chyby v tvarech vztažného zájmena uvozujícího vedlejší větu:

„Vítězem se stala JSŠ v Třebíči, jejichž žáci vyhráli většinu soutěží“ (místo: jejíž žáci…). — „… v účasti převládá mládež, jejichž účast si spíše zajistí vedoucí dorostu než členové dospělí“ (místo: jejíž účast…).

Jiným nedostatkem je užití tzv. nepravé účelové věty v reportáži: „Ještě druhý den po první soutěži na 400 m překážek vedli o bod, aby nakonec prohráli o 22 bodů“ (správně: … o bod, ale nakonec prohráli…).

V celém sportovním vyjadřování můžeme konstatovat tendenci k tzv. jmennému vyjadřování. Jmenné vyjádření, které je příznačné pro odborný styl, sice zkrátí větu, ale často na úkor významové jasnosti a zřetelnosti. Věta „Použitím správných metod nácviku techniky skoku o tyči je možno vychovat tyčaře dobré úrovně“ je toho názorným dokladem. Její těžkopádnost, až nesrozumitelnost je způsobena nejen užitím jmenné konstrukce s podstatným jménem slovesným (místo slovesné věty), ale i nahromaděním závislých genitivů. Zejména nevhodně působí takovéto jmenné konstrukce v reportážích, tedy ve stylu publicistickém, kam jsou přenášeny ze stylu odborného. Např.: „Psychicky ho deprimovalo zlomení vypůjčeného Heldova oštěpu od cizího závodníka při prvním hodu naplocho ve vzdálenosti 68 m“ (úpravu ani nebudeme uvádět, neboť těžkopádnost léto věty je až příliš zřejmá).

Nevhodné je také nadměrné užívání neshodných přívlastků místo vhodnějších přívlastků adjektivních:

„Věnujme pozornost talentům na venkově!“ (místo: … venkovským talentům). — „Po deštích několika dnů byla trať obtížnější“ (místo: Po několikadenních deštích…).

Odborné časopisy speciálně zaměřené, jakým je také „Lehká atletika“, zasluhují zvláštní pozornosti hlavně z hlediska terminologického. Jde tu tedy o výběr jazykových prostředků z oblasti lexikální. V tisku vůbec, nejen ve sportovním, setkáváme se často mimo prostředky z oblasti spisovného vyjadřování také s prvky slangovými [240]a vůbec nespisovnými. Nejzávažnějším nedostatkem sportovních časopisů je užívání slangových a jiných nespisovných výrazů a obratů nejen v reportážích, ale i v článcích, které svým zaměřením a tematikou vyžadují neutrální výkladový styl. Jistě se tu projevuje vliv toho, že většinu odborných sportovních názvů i výrazy slangové znají i pasivní sportovci, čtenáři tisku aj. To už samo svádí novináře, aby užívali těchto prostředků, často ze snahy o větší zajímavost a přitažlivost projevů.

Tak se v časopise „Lehká atletika“ setkáme se sportovními slangovými výrazy jako trhák (‚náhlé přidání rychlosti v běhu‘), osobák, ulít se aj.: „Závod se stal vlastně soubojem Jurka s Bohatým, a ten byl již rozhodnut 1500 m před cílem, když Jurek rychlým trhákem se od Bohatého odpoutal…“ — „Vlasta Pešková se sice čerstvými „osobáky“ zařadila před nejlepší letošní výkony Maďarek, ale…“ — „Na 110 m překážek se poprvé Lauer „ulil“, ale po druhém startu vyrazil“.

V článcích zaměřených odborně není rovněž vhodné užívat prostředků z jiné stylistické roviny, např. prvků hovorových. Zasloužily by proto pozornosti výrazy vyzávodit se, vyběhán, vyběhání v článku, který pojednává o tréninku: „Mladý Pelák není ještě dostatečně vyběhán…“ — „Častější jsou však případy mladých tyčařů, kteří se zatím mnoho nevyzávodili.“

A právě tak je třeba se zamyslit nad vhodností výrazů vzniklých spojením slov, z nichž každé náleží do jiného oboru nebo k jiné ustálené frázi. Např.: „A všichni odvedli při svých jubilejních startech prvotřídní výkony“ (odvést práci × podat výkon). — „Stolzová dvoustovku zatím ještě nestrávila, hlavně duševně“ (strávit jídlo, čas, ale dvoustovku?).

Doklady, které jsme uvedli (třebaže jen ukázkově), myslím sdostatek charakterizují jazyk „Lehké atletiky“ jako jazyk značně neumělý, šedivý, nepropracovaný. Na jedné straně pozorujeme úsilí autorů oživit jej lexikálními prostředky slangovými a hovorovými, zpravidla ovšem nevhodně, ale toto úsilí je na druhé straně znehodnocováno papírovostí v oblasti syntaxe. Těžkopádné jmenné vyjadřování ubírá větám na jasnosti a srozumitelnosti, nepravé věty vztažné a účelové zastírají vlastní větné vztahy a matou čtenáře; neumělé stereotypní opakování týchž slov činí vyjádření primitivním, nevhodný pořádek slov bere větě náležitý rytmus a spád. Slabinou sportovního vyjadřování je tedy skladba vět a souvětí. Jen syntaktické propracování může zbavit sportovní vyjadřování jeho těžkopádnosti a papírovosti, může je oživit. Pouhé lexikální prostředky na to nestačí.

Naše řeč, ročník 43 (1960), číslo 7-8, s. 237-240

Předchozí Františka Havlová, František Cuřín: Z knih, časopisů a novin

Následující František Váhala: K pravopisu antických jmen v Dějinách světa