Samoobsluha potravin, či samoobsluha (s) potravinami?

Zdeňka Hrušková

[Drobnosti]

(pdf)

-

V hovorovém vyjadřování užíváme stále častěji výrazu samoobsluha ve významu ‚prodejna, obchod‘. Tak jako blíže určujeme prodejny podle toho, které zboží se v nich prodává (např. prodejna potravin, papírnická prodejna, obchod hračkami), potřebujeme blíže označit i prodejny se samoobsluhou.

Při spisovném vyjádření nám pojmenování těchto různých prodejen se samoobsluhou potíže nedělá. Říkáme nebo píšeme: prodejna potravin, masa, ryb, prodejna hraček, paliv se samoobsluhou nebo papírnictví, drogerie, mlékárna se samoobsluhou. Rovněž v nápisech nad obchody čteme jednoznačně např. Potraviny — samoobsluha, Papírnictví — samoobsluha, Mlékárna — samoobsluha, Drogerie — samoobsluha, Hračky — samoobsluha, Ovoce — zelenina — samoobsluha apod. Zde je užito prostého pojmenování bez vyjádření vztahu mezi slovy. Na prvním místě se zdůrazňuje to, co se v obchodě prodává, na druhém místě pak je označen způsob prodeje.

Pro běžně mluvenou řeč je však takovéto mnohoslovné vyjádření nevhodné. A proto se objevilo několik způsobů, jak jednotlivé prodejny se samoobsluhou označovat, vždy ovšem pod vlivem souznačných názvů prodejna a obchod. První z nich je samoobsluha potravin, samoobsluha ovoce a zeleniny, samoobsluha hraček, paliv apod. Tyto názvy vznikly obdobou podle spojení prodejna potravin, prodejna hraček apod. U jména prodejna má však podstatné jméno v 2. pádě (potravin, hraček) jinou platnost než u podstatného jména [190]samoobsluha. Jméno prodejna souvisí se slovesem prodávat, které má označení předmětu děje ve 4. pádě, např. prodávat potraviny, ovoce, zeleninu, hračky atd. U podstatného jména (prodejna) změní se tento předmět v přívlastek ve 2. pádě, např. prodejna potravin, hraček atd. (je to 2. pád předmětový). Podstatné jméno samoobsluha však je složenina utvořená ze dvou částí, z nichž první (samo-) doplňuje slovesný děj vyjádřený v části druhé (tedy obsluhovat se sám, obsluhovat sám sebe). Můžeme říci zákazníci obsluhují sami sebe, je to samoobsluha zákazníků. Podstatné jméno ve 2. pádě zde na rozdíl od spojení se slovem prodejna vyjadřuje konatele děje, nikoli jeho předmět. Kdybychom tedy řekli samoobsluha hraček, paliv, potravin atd., znamenalo by to, že se hračky, paliva, potraviny obsluhují samy. Tento způsob vyjádření musíme tedy vyloučit.

Druhou možností, jak blíže určit prodejnu se samoobsluhou, je vyjádření s přídavným jménem. Obdobně jako textilní, železářská, potravinářská, kloboučnická, ovocnářská, zelinářská prodejna říká se např. i papírnická, potravinářská atd. samoobsluha. Toto označení přídavným jménem je však možné jen tam, kde zboží prodávané v obchodě pojmenováváme souhrnným názvem, podle oboru. Kde však jde o pojmenování prodejny podle jednotlivých konkrétních předmětů (např. jsme četli v novinách nadpis: Rybí samoobsluha), tohoto označení přídavným jménem neužíváme. Jako neříkáme masová, klobouková, ovocná prodejna, nebudeme říkat ani masová, zeleninová nebo dokonce rybí samoobsluha.

Často se „samoobsluhy“ označují spojením se 7. pádem podstatného jména, a to buď s předložkou s, nebo bez ní. Jde tu opět o obdobu, tentokrát podle souznačného podstatného jména obchod. Podle spojení obchod s hračkami, s palivy, s potravinami, s papírnickým zbožím, s rybami apod. nebo obchod hračkami, palivy, potravinami, papírnickým zbožím říkáme i samoobsluha s hračkami nebo samoobsluha hračkami, samoobsluha s palivy nebo samoobsluha palivy atd. Tento výraz se 7. pádem bylo by možno spojovat i s vazbou slovesa obsluhovat, obsloužit (něčím: obsloužit dobrým obědem, vínem, chlebem a mlékem apod.). Spojením se 7. pádem je nejlépe vystiženo bližší určení jména samoobsluha. Nemůžeme-li tedy užít plně spisovného spojení např. prodejna paliv se samoobsluhou, vyjádříme hovorově, o jakou prodejnu jde, podstatným jménem v 7. pádě s předložkou s nebo bez ní (samoobsluha s palivy, samoobsluha palivy).[1]

---

[1] V tisku se objevilo také spojení samoobslužná prodejna, samoobslužná drogerie. O nesprávnosti tohoto spojení se psalo v Jazykovém koutku v Literárních novinách 23. 1. 1960. — O složeninách samoobsluha a samovýběr viz též Jazykový sloupek v časopise Tvorba z 20. 8. 1959.

Naše řeč, ročník 43 (1960), číslo 5-6, s. 189-190

Předchozí Bohumil Pick: Havárie domu?

Následující F. R. Tichý: Schlemihl, či šlemíl?